Hanka Kynychová - cvičitelka aerobiku, trenérka fitness

29.05.2013 18:29 | Dita Brančíková

 

 

 

 

 

„Přiznám se, že jsem ráda, když můžu trénovat děti z dětských domovů. Tam se cítím skutečně platná a to je pro mě důležité.“

 

 

 

 

Je jí 43 let a vypadá neskutečně. Neskutečně mladě a svěže. A když ji potkáte „na živo“, je navíc velmi milá a přátelská. Je pořád v jednom kole. Ono zvládnout tři děti vlastní, potom nějakou tu stovku z dětských domovů a při tom všem ještě dobře vypadat, bude asi kumšt. Ale ne pro Hanku. Fotografie jsme pořídili v krásném hotelu Radisson Blu Alcron v Praze pod taktovkou Roberta Vana a Pavla Bauera z Estée Lauder.

 

Kdysi jste pracovala jako vychovatelka v domově mládeže…

Byl to domov mládeže, který sdružoval všechny školy v Kroměříži, odkud pocházím. Nastoupila jsem tam, když mi bylo osmnáct, takže většina dětí byly téměř moji vrstevníci. Přede mnou tam byla poměrně přísná paní vychovatelka. Já se snažila s dětmi vycházet po dobrém, nicméně jsem po nich také chtěla, aby dodržovaly věci, na kterých jsme se domluvili. A klapalo to.

 

Co bylo náplní vaší práce?

Ono to je asi ve všech internátech podobné. Oficiálně jsem byla vychovatelkou volno-časových aktivit, tedy ve zkratce jsem dětem organizovala a vedla kroužky. Cílem bylo, aby se děti nepoflakovaly po městě a nechodily do hospod, ale věnovaly se něčemu smysluplnějšímu. A protože jsem vždycky měla ráda pohyb, i tady jsem vedla moderní gymnastiku a aerobik, který před těmi dvaceti lety byl naprostou novinkou.

 

Kdo ho před těmi dvaceti lety cvičil a jaké tenkrát vlastně byly děti v domovech mládeže? Je tam nějaký rozdíl v porovnání s chováním dnešních mladých dívek?

Tenkrát to bylo podobné jako nyní. Dnes je třeba podobná vlna zumby. Cvičilo se všude a cvičil každý, kdo měl ruce a nohy a chuť předcvičovat lidem. Všichni jsme si museli udělat kurz. Nemůžu porovnat, jak se děti v internátních zařízeních změnily, od té doby jsem už v internátě nepracovala, obecně ale můžu říct, že děti jsou dnes trochu více drzé a méně pokorné.

 

Odnesla jste si z práce v domově mládeže něco, co praktikujete i v současném životě?

Spíše jsem do domova přinesla to, co jsem načerpala za léta tréninku gymnastiky, volejbalu a atletiky. To všechno jsem zúročila ještě několikrát a to během patnácti let trénování dětí v kroužcích, které jsem vedla a hlavně taky při práci s dětmi v dětských domovech.

 

Kdy jste dala sbohem Moravě a odešla do Prahy?

Udělala jsem si kurz u Heleny Jarkové, která si tehdy založila první fitness club v Praze, a po absolvování tohoto kursu jsem se rozhodla, že změním působiště.

 

Jaký je váš názor na výchovu dětí? Jste spíše zastáncem liberální – tedy tzv. americké výchovy, nebo spíše té naší české – malý „výchovný“ nikdy neuškodí?

Občas nějaký ten výchovný pohlavek opravdu neuškodí. Stačí se podívat kolem sebe, jak jsou některé děti nevychované. Rozmazlené děti to budou mít v životě těžké. Už pět let pracuji s dětmi z dětských domovů, tak můžu porovnávat i tady. Většina dětí je tam skromných, jsou vděční za každou maličkost. Strašně ráda s nimi pracuji. Skromné a k tomu slušně vychované dítě je dnes téměř rarita. Takže já věřím, že přísnější výchova s pravidly a úctou k dospělým se rodičům v budoucnu vrátí.

 

Sama máte tři děti, jaký jste u nich zvolila výchovný postup?

Mám třináctiletého syna a dvě malé holčičky dvojčátka. Odmalička je vedu ke sportu, cvičení. Jsme hodně sportovně založená rodina. Ale jak už jsem říkala, jsem přísná máma. Nicméně holky ve dvou letech natáhly spoďáry, sedly si ke stolu a samy jedly. Dokážu dát mnoho lásky, ale také být ve výchově tvrdá.

 

Takže je u vás nastavený model „přísná maminka – hodný tatínek“?

Ano. Možná i proto, že přísnost, tvrdost a disciplína jsou v životě pro mě velmi důležité. A dá se říct, že je dost často aplikuji i doma. A mezi námi, ono to těm našim ratolestem neuškodí. No, nemám pravdu? (smích)

 

Je rozdíl mezi výchovou holčiček a kluků?

Porovnám-li Filipa s holkama, tak byl určitě pomalejší. Obecně jsou holčičky rychlejší ve vývoji. Filip byl zase více mazlivý. I dneska, když už je chlap a obejme mě, tak se tetelím. Jiné je taky to, že holky jsou dvě a Filip byl sám. Už v tom je velký rozdíl. Filip se neměl od koho učit. Holky obkoukávají jedna od druhé a to je velmi posunuje dál. To by zřejmě potvrdily i maminky, které měly děti brzy za sebou. Filip byl devět let jedináček a Saša se Sofinkou jsou od prvního dne kamarádky.

 

V současné době stále roste počet žen, které z různých důvodů využívají umělého oplodnění. I vy sama jste takto počala své dcerky. Jaký je váš názor na tuto pomoc dnešní medicíny ženám, které nemohou otěhotnět přirozenou cestou?

Beru to jako výhru, že tady máme takové lékařské kapacity, které mohou ženám, jež chtějí mít potomky a nejde jim to přirozenou cestou, dopřát pocit radosti z dětí. Na toto téma se mě lidé často ptají. Podle mě je to úplně normální. Vždy budu bojovat za názor, že život prožitý bez dětí není plnohodnotný život.

 

Spolupracujete s dětskými domovy, uvažovala jste někdy o tom, že byste buď adoptovala, nebo si vzala nějaké dítě třeba do pěstounské péče?

Já se přiznám, že bych asi dítě do pěstounské péče nechtěla. Jedna věc je, že člověk si na ně zvykne a pak se po letech ozve rodič, který třeba do té doby o dítě nejevil zájem, a vy musíte dítě vrátit. A potom je tu ještě další problém. Pěstounská péče je sice hodně populární, ale já žiju velmi rychle a při tom zvládám povahy tří svých dětí. A neumím si představit, že bych se ještě plnohodnotně starala i o další. Proto mě naplňuje a vyhovuje mi, že s dětmi z dětských domovů mohu trávit čas prostřednictvím soustředění a různých akcí, a tak jim vnášet radost do života.

 

Chtěla bych se v této souvislosti zeptat na váš projekt „Hejbejte se a zpívejte s Hankou a Novou“. Jak vás napadlo začít dělat něco takového?

Všechno to začalo tím, že jsem dva roky cvičila v televizním pořadu „Snídaně s Novou“. Postupně jsme se tam spřátelili a když jsem pak přišla s nápadem na projekt „Hejbejte se a zpívejte s Hankou a Novou“, vedení se rozhodlo pomoct mi s ním nějakými finančními prostředky. Tak jsem začala se svým programem objíždět děti z dětských domovů. Tyto domovy jsou opravdu uzavřené, děti se odtud nikam moc nedostanou a komunikace s normálním světem je pro ně prakticky šok. Pořádám pro ně i prázdninové pobyty, kde se mi vystřídá na 400 dětí z různých domovů. Ony tam denně šest hodin tančí a cvičí a jsou moc šikovné! Třeba děti z Dětského domova v Tišnově se dostaly i do muzikálu „Děti ráje“, kde při jednom představení vystoupily přímo s herci na pódiu. Myslím si, že budou mít pěkný zážitek na celý život.

 

Všechny zúčastněné domovy se ale společně utkají na jednom pódiu, je to tak?

Ano, 19. listopadu 2011 pro ně máme v Praze přichystané finále, na kterém předvedou všechno, co se nejen na táboře naučily a naše porota složená ze známých osobností pak vybere ty nejlepší. Letos navíc nabízíme i každému, koho zajímá pohyb, aby si přišel v rámci této akce zacvičit s lektory z našeho fitka, nebo s účinkujícími z muzikálu „Děti ráje“ a přitom se třeba i podíval, jak to dětem jde. Všechno to doplní vystoupení spousty zpěváků a vůbec bude to fajn den. Nic pro lenochy. (smích)

 

Myslíte si, že jsou děti v dnešní době lenivější? Třeba i kvůli tomu, že stále vysedávají u televizí a počítačů?

Děti by nebyly pohodlné, kdyby nebyli pohodlní rodiče. Mám často skutečně problém s rodiči. Buď jsou lhostejní, anebo chtějí mít z dětí hvězdy, ale nechtějí pro to nic obětovat, nic s dětmi dělat. Proto se přiznám, že jsem ráda, když můžu pracovat a trénovat s dětmi z domovů. Tam se cítím platná a to je pro mě důležité.

 

Jak se na vaše aktivity tváří sponzoři? V době, kdy každý hlídá korunu, asi není jednoduché někoho získat? Nebo máte opačnou zkušenost?

Nova je mým partnerem od samého začátku a jsem za to moc vděčná. Jinak se sponzoři různě objevují a střídají. Zatím, díkybohu, jsou. Vím, že existuje spousta projektů pro děti, ale taky vím, že často peníze, které se do těchto projektů dávají, nebývají smysluplně využity pro děti. Často jsou děti jen záminka, jak vylákat peníze z kapes těch, co na to mají. To mi opravdu vadí.

 

Kromě jiného chystáte také zajímavý projekt, kdy si k vám do fitka může každý přijít zacvičit s nějakou celebritou. Kdo tedy bude cvičit a kdy?

Fitko, které provozuji v Praze, slaví páté narozeniny. Navíc zde proběhla rekonstrukce, takže jsme se rozhodli pozvat všechny naše příznivce, aby se 15. října 2011 přišli podívat a zacvičit si se známými osobnostmi třeba ze seriálu Ordinace, s finalisty Superstar nebo Miss. A třeba si vyzkoušet, jak se dá vytvarovat „břišní pekáč“.

 

To je prý váš patent „břišní pekáč“…

Je to tak. Je to návod, jak si vytvarovat pěknou postavu a mít takzvaně „buchty na břiše“. (smích)

 

A co buchty na talíři? Jak se vlastně stravujete? Jste také propagátorkou biostravy, jako některé naše celebrity? A masíčko byste do pusy nedala ani za nic?

Miluju tatarák. Miluju ryby. Miluju si udělat čas na dobré jídlo a k němu i dobré víno. Ale že bych striktně dodržovala bio, to zase ne. Protože se obecně snažím dvacet let jíst zdravě a zařazuji pravidelně do jídelníčku ovoce a zeleninu, tak mě bio móda nedostala. Protože když se jí zdravě celoživotně, tak nepotřebujeme dělat „bio vlny“.

 

Jak se stavíte k dnešnímu boomu různých druhů cvičení od zumby, tai-chi až po spinning nebo walking? Co byste doporučila vy?

Já bych každému doporučila se hlavně pohybovat. Jakkoliv. A co se týče posiloven, v dnešní době je důležitá především všestrannost fitness centra. Takže se i u nás snažíme nabízet to, co si lidé žádají. Nicméně se věnujeme hlavně dynamickému cvičení. Zůstávám u toho, co je mi vlastní, co umím a co mě baví. (smích)

 

Dnes, kdy je úbor na cvičení téměř módním diktátem a s obyčejným tričkem a trenkami by člověk neuspěl, by mě zajímalo, co dříve nosily ženy na hodiny aerobiku?

Já si myslím, že zrovna v tomto retro období je to krásná otázka. Když tenhle sport začínal, nosily se úzké legíny, návleky, dresy se zaříznutými tangy, široké pásky, které vyzdvihovaly ženskost, štíhlý pas. Všechno to vycházelo z jazz gymnastiky. Dnes si mezi ženami tyhle kostýmy neumím představit. Dnešní oblečení spíše podtrhuje fitness styl, než tehdejší přístup k aerobiku jako k tanci. Trošku se vytratila ta smyslnost a ženskost.

 

A jaký máte vztah k módě? Na našem focení jste vystřídala několik modelů a ve všech vám to moc slušelo! Nicméně, většinou vás vídám ve sportovním…

K módě jsem se velmi dlouho stavěla zády a oblékání pro mě znamenalo nutnost. Takže jsem volila rychlé a praktické modely. Většinou sportovní. Dnes se nacházím v takovém hezkém období, kdy mě móda začíná bavit a začínám si ji užívat. A i sportovní modely se snažím stylizovat do elegantního vzhledu. A taky mě začíná bavit v sobě odhalovat ženskost. Oblíbila jsem si po letech i podpatky a dokonce šaty a sukně!

 

Děkuji za rozhovor.

 

 

Text: Dita Brančíková

Produkce: Michaela Lejsková

Styling: Jakub Hladký

Vlasy: Veronika Soukupová, kadeřnictví Honzy Hlaváčka www.honzahlavacek.cz

Foto: Robert Vano www.robertvano.cz

Make up: Pavel Bauer – Estée Lauder www.esteelauder.cz

Foceno v hotelu Radisson Blu Alcron v Praze www.alcron.cz

Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz

Partneři

Komentáře