Michal Kadlec - fotbalista

24.09.2013 13:10 | Darina Blatská

Hrát sport na vrcholové úrovni s sebou přináší i určité oběti. Jste daleko od rodiny, často cestujete, musíte dodržovat přísnou životosprávu a pokaždé vám hrozí zranění. Své o tom ví profesionální fotbalista Michal Kadlec, který dlouhodobě žil v Německu a nyní se přesunul do exotického Turecka.

 

Fotbal máte v rodině, neboť váš otec je bývalý reprezentant Miroslav Kadlec. Budete jednou chtít, aby se tomu vaši případní synové také věnovali?

Bylo by to určitě krásné. Já si myslím, že by to bylo zajímavé, když jsem to zažil z pozice syna a teď bych to zažil z pozice otce. Já bych se tomu nebránil, ale myslím, že to udělám, jak to udělal můj otec, že mě do ničeho netlačil. Řekl mi: „Jestli budeš chtít dělat fotbal nebo prostě budeš chtít dělat jiný sport, my tě budeme podporovat.“ Do ničeho by člověka nikdo neměl tlačit.

 

Kdy jste začal poprvé běhat za míčem?

Jak jsem začal chodit, tak jsem de facto kopal do míče, běhal za ním a kopal za barákem. Takže si myslím, že s prvními krůčky tam ten balon již byl.

 

Neuvažoval jste někdy o tom, že byste se věnoval jinému sportu?

Uvažoval. Myslím si, že v mladém věku člověk neví, co chce dělat. Já jsem hrál tenis, k tomu fotbal, pak jsem trénoval párkrát hokej. Takže mě bavily všechny druhy sportu. Ale vždycky pro mě byla priorita ten fotbal, dá se říct. A pak v pozdějším věku, v dospívání, kdy byli žáci a dorost, jsem chtěl jenom ten fotbal a ty ostatní sporty vypustil.  

 

Od kolika let je nejvhodnější se aktivně věnovat fotbalu?

To je těžký. Já si myslím, že to je na každém zvlášť, je to individuální. Někdo začne brzo, někdo začne pozdě. Nejdůležitější je ten okamžik přechodu z dorostu do mužů, kdy se pak láme chleba, kdy se ukáže, jestli ten člověk na to má, nebo nemá.

 

Jak často probíhají tréninky?

Trénuje se skoro každý den. Jinak množství tréninků je podle hraných zápasů. Když se hraje jenom jeden zápas, tak se trénuje každý den hodinku a půl, záleží na trenérovi. Někdy je víc volna na regeneraci. Je tam těch faktorů více.

 

 Jak relaxujete v období mezi zápasy a tréninky?

Po zápase se jdu dobře najíst, spánek je také důležitý, nějaké ty rehabilitační a regenerační procesy jako masáže, někdo si jde zaplavat. Já jsem takový šetřílek, že se vyhýbám i sluníčku, neboť bere trošku energii. Každý jak uzná za vhodné. Mladší člověk se regeneruje lépe, když přibývá věk, regenerace je o to důležitější, člověk je unavenější.

 

Jaký je jídelníček fotbalistů?

Vyhýbám se smaženým věcem, fast foodům. Snažím se jíst pravidelně, abych měl snídani, oběd, svačinu, večeři a abych mezi nimi měl nějaký odpočinek, abych to mohl strávit. Samozřejmě žádná těžká jídla před zápasem a podobně. Lehčí a dobře stravitelná jídla.

 

Jsou nějaké váhové, výškové nebo jiné parametry pro fotbalistu?

Myslím, že nejsou. Je spíš důležitý, co člověk s těmi výškovými a váhovými parametry udělá. Když je někdo vysoký, asi nebude někde běhat po lajně, bude lepší na výškových soubojích. Když je někdo menšího vzrůstu a je vrtkavý, asi nepůjde do brány. Prostě aby se využily ty jeho silné stránky a aby se zapomnělo na ty jeho slabší. Dobrý tým je takový, ve kterém je od každého něco. Gólman by měl mít nějaký výškový parametry. Kdyby byl malý, asi by to nemělo cenu.

 

V kolika letech jste zahájil svou profesionální fotbalovou kariéru? V jakém klubu?

V patnácti šestnácti letech, kdy jsem hrál ještě za dorost, jsem podepsal profesionální smlouvu. Pořád ale není dané, že budete hrát vrcholově fotbal. Já si myslím, že v tom mým ročníku byli mnohem lepší fotbalisti, talenti, kteří také měli podepsanou smlouvu a dneska nehrají nikde a ani tu profesionální kariéru nezačali. Tam je důležitý ten přechod z dorostu do mužů.

 

Vystřídal jste mnoho fotbalových klubů, od českých po německé ligy, nyní jste v Istanbulu. Nepřemýšlel jste o přestupu do jiné ligy?

Člověk se ve fotbale může těžko dívat dopředu. Ono to tak běží v životě, že nevíte, co bude zítra a co bude za půl roku. Člověk se přizpůsobí. Já jsem poslední čas byl v Německu a teď přišla nabídka z Turecka. Je to změna, nová mentalita, kultura, jiný fotbal, nové prostředí. Je to taková výzva, která je teď přede mnou a já se na ni těším. Ve fotbale se nijak neplánuje a ani se to moc nedá.

 

Jaký zastáváte herní post v mužstvu?

Teď jsem aktuálně levý obránce, i když trenér říkal, že stopera mohu hrát. V nároďáku je to spíše stoper.

 

Jak se o takovém herním postu rozhoduje?

Trenér rozhoduje.

 

Uvažoval jste někdy o změně herní pozice?

Tak teď už ne. Dříve, když jsem byl mladší u dorostu, jsem dával levou zálohu, a čím jsem byl starší, tím jsem se posouval víc dozadu. Od osmnácti devatenácti, kdy jsem nastoupil do mužů do ligy, jsem se pohyboval mezi stoperem a levým obráncem.

 

Nelitujete někdy toho, že si jako levý obránce, oproti útočníkovi, vstřelíte méně do branky?

Možná jsou více vidět, když dávají góly. Ale útočník bez obránce by nebyl nic a naopak to samé. Tam k tomu patří více lidí. Já si myslím, že jsem v minulé kvalifikaci dokázal, že i obránce může být střelcem branky a může být na očích. Pro mě není důležité, že nejsem na očích, pro mě je důležité to mužstvo a úspěch mužstva.

 

Jaké se domníváte, že jsou vaše největší přednosti na hřišti?

Mou předností je, že kopu levou nohou, protože leváků moc není. Nejsem ale moc ten, který hovoří sám o sobě.

 

 Co vás při zápase dokáže naštvat a co naopak vyburcovat?

Člověka naštve, když někdo udělá nějakou chybu, sporný gól nebo jakýkoliv gól, když člověk dostane. Také prohra. Tam těch faktorů je víc, co člověka naštvou.

 

Jaká jsou nejčastější zranění, která hráči na hřišti utrží?

Nejčastější zranění asi bývají svalového rázu, když se člověk třeba špatně rozcvičí, pak si natáhne, natrhne nebo utrhne sval. Pak samozřejmě zranění, která jsou také častá, jako kotníková zranění, natržené vazy. Pak asi, jako u jiného sportu, jsou to kolena – to jsou nejhorší zranění pro fotbalisty. A co se týče ostatních částí těla, když jde člověk do hlavičkového souboje, může se srazit hlavami nebo dostat loktem do obličeje.

 

Sám jste měl v říjnu 2012 natržený postranní vaz v levém koleni. Na jak dlouho vás toto zranění vyřadilo ze hry?

Tohle zranění mě vyřadilo tak na tři měsíce ze hry. Dá se říct, že tohle je takový ten čistý čas, kdy je člověk zraněný. A pak potřebuje, jak se říká, ještě jednou tolik, kolik byl zraněný. Chce to další tři měsíce, než se dostane do herní pohody.

 

Vloni jste byl nejlepším střelcem kvalifikace EURO 2012, coby obránce… Jaké to byly tehdy pocity?

Pocity to byly samozřejmě pěkné, protože obránci nedávají tolik gólů jako útočníci. Tady se mi podařilo něco, na co jsem hrdý, ale pro mě bylo důležitý, že jsme postoupili na EURO 2012. Bylo jedno, kdo ten gól dá, hlavně, že ho dá. Tohle byla taková třešnička na dortu. Jsem za to rád. Ale pro mě je důležitější tým než jednotlivé úspěchy.

 

Nyní žijete v Turecku. Předtím jste velice dlouho žil v Kolíně nad Rýnem. Plánoval jste či plánujete se v Německu usadit na trvalo?

Moje priorita je vrátit se do Česka, protože já jsem Čech. Musela by přijít nějaká nabídka po kariéře, co se týče práce, abych šel někam do zahraničí. Ale já budu po té kariéře rád, když budu doma. Jsem od nějakých dvaceti nebo jedenadvaceti let pryč z domova. Byl bych rád v blízkosti rodiny, abychom se mohli vidět častěji než jednou za půl roku.

 

Je o vás větší mediální zájem v Německu, Turecku, nebo doma?

Je to dáno i velikostí států, těch klubů. Největší zájem je asi v Turecku, to je velkoklub. Pak na druhý místo řadím Leverkusen, kde ten zájem taky byl.

 

Dokážete si představit, jak dlouho se budete fotbalu ještě věnovat?

Nedokážu. Jelikož člověk ve fotbalu nikdy neví, co se stane. A nejdůležitější je zdraví, což teď drží a za to jsem rád. Někdy přijde ten den, kdy si člověk řekne, že už na to nemá, tak s tím skončí. Já si myslím, že já fotbal budu hrát pořád. I když ne na vrcholové úrovni, tak aspoň v nějaké nižší soutěži. Když to člověk dělal vlastně půlku života a živilo ho to, asi to úplně vypustit z hlavy nedokáže, což je můj případ. Takže se tomu budu věnovat, co nejdéle to půjde.

 

 

Děkuji za rozhovor.

 

 

Text: Darina Blatská

Foto: Pavel Lebeda a Ondřej Pýcha pro SPORT INVEST Group

Korektura textu: Alžběta Strnadová

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz

 

 

Komentáře