Petr Fuksa - propagátor a trenér pétanque

Ve svých dvaceti osmi letech se poprvé seznámil s hrou zvanou pétanque. Výzvou byla iniciativa přátel z Únětic, kde dodnes špičkový trenér tohoto sportu žije. Právě tam založil klub pétanque UBU – United Balls of Únětice a zorganizoval i první ročník turnaje Kulový král UBU a klub rychle získal mezinárodní renomé. Petr Fuksa je bývalým dlouholetým sekretářem České asociace pétanque (ČAPEK), certifikovaným trenérem mezinárodní federace pétanque (FIPJP) a Mistrem republiky trojic 2015.

foto: Robert Vano

Hra pochází z Francie. Jaký je váš vztah k té zemi?

Ve Francii se cítím dobře. Zcestoval ji od Bretaně po Alsasko a od Lille po Marseille, studoval jsem v Lyonu a ve Francii mám spoustu dobrých přátel. Francouzi jsou pohodoví, výborně se najíte i v té nejzapadlejší vesnické hospůdce, různorodost vín nezná mezí a příroda a architektura jsou naprosto fascinující. K objevení všeho toho bohatství stačí málo – znát alespoň základy francouzštiny!

Jaká je historie hry?

Podle dochovaných kreseb víme, že již ve starém Egyptě se lidi bavili tím, že něčím větším házeli k něčemu menšímu a snažili se skončit co nejblíže. Tato zábava se časem díky Římanům dostala do Galie a vznikly různé druhy soutěží na různé vzdálenosti a s různě velkými koulemi. Celá řada z nich existuje až do dneška. Nejpopulárnější z nich je pétanque, který vznikl v roce 1907 v městečku La Ciotat nedaleko Marseille. Jeden z hráčů, Jules Le Noir, začal kvůli svému revmatismu hrát z místa a na kratší vzdálenost do 10 metrů, jeho kamarádům se to zalíbilo a přidali se k němu. První oficiální turnaj se pak odehrál v roce 1910 a v roce 2016 proběhne na Tahiti již 46. mistrovství světa trojic.

foto: Robert Vano

Máte ponětí, do kolika zemí je tato hra aktuálně rozšířena a co způsobuje její rostoucí oblibu?

Pétanque se hraje na všech kontinentech a Mezinárodní federace pétanque a jeu provencal (hra podobná pétanque) F.I.P.J.P. má stovku členů – národních federací. Jenom ve Francii je kolem půl milionu licencovaných hráčů. Po celém světě hrají pétanque miliony amatérů. K jeho oblibě přispívá, že základní pravidla jsou velmi jednoduchá a prakticky každý je ihned pochopí. Rychle ale zjistíte, jak důležitá je taktika a strategie a postupně odkrýváte jednu vrstvu za druhou. Další výhodou je, že spolu mohou hrát děti, dospělí, hendikepovaní i senioři bez ohledu na pohlaví a každý z nich může vyhrát. V jiných sportech tomu tak není. Pétanque ostatně spolu s dalšími koulovými sporty kandiduje na zařazení mezi sporty na Letních olympijských hrách 2024.

Jak dlouho trvá trénink, než je nový hráč schopen obstojně zahrát hru?

Říká se, že když nějaké aktivitě věnujete 10 tisíc hodin času, dostanete se na výbornou úroveň. U pétanque je to podobné. Dobrý trenér vám pomůže cestu zkrátit a vyhnout se slepým uličkám. Svěřenci, kteří se poprvé setkali s pétanque na mých trénincích, se za 2–3 roky dostali na takovou úroveň, že jim mohu začít odhalovat důležité detaily v taktice, psychice a technice, které jim umožní vítězit i nad papírově silnějšími a zkušenějšími týmy.

foto: Robert Vano

Co je součástí tréninku?

Na začátku každého tréninku je rozcvička, protažení a základní rozházení, aby se hráči dostali do „provozní teploty“. Poté záleží na tom, v jaké fázi sezóny se nacházíme, jaké je složení hráčů na tréninku co do věku a zkušeností a tomu přizpůsobuji konkrétní trénink. Vždy je to koktejl namíchaný z nácviku techniky na ateliérech, taktických situací, chování při hře, pravidel, budování týmového ducha, zápasů a zábavných soutěží. Po skončení by vždy mělo následovat krátké protažení, které zároveň dá hlavě jasný signál, že trénink skončil.

Jak fyzicky náročná je to hra a co by lidé neměli podceňovat?

Pétanque jako zábava při pikniku není příliš fyzicky náročný. Ale pokud pojedete na oficiální turnaj, (pozn. redakce: ten začíná obvykle kolem půl deváté ráno), odehrajete minimálně 5 hodinových zápasů a ti nejlepší pokračují do vyřazovacích bojů. Finále může skončit ve 20 hodin, ale u větších turnajů třeba po půlnoci. Koule má tři čtvrtě kila a celý den ji házíte na vzdálenost 8–10 metrů ze stoje i z podřepu a hezky se to nasčítá. K tomu si přidejte psychickou náročnost, maximální koncentraci, zodpovědnost za celý tým a další elementy, které z pétanque dělají komplexní aktivitu.

Kolik lidí zhruba trénujete a jaké je maximum?

Optimální počet je 10–15 lidí. Pokud nacvičujeme herní situace, může jich být i víc. Když vidím, že někdo potřebuje individuální přístup, vezmu si ho stranou a soustředíme se na konkrétní problém. Ve specifických situacích je lepší udělat individuální trénink pro jednoho nebo několik málo hráčů. Na pohodových trénincích, které dělám například pro Francouzsko-českou obchodní komoru, bylo 25–35 lidí a nikdo mi z nich ještě neutekl.

foto: Robert Vano

Na jakém povrchu se hraje nejčastěji a jaký povrch je absolutně nevhodný?

Pétanque se na rozdíl od obecného povědomí v České republice nehraje na trávě. Jednak na ní nemůžete vyznačit kroužek, jednak drny jsou velmi nepředvídatelné. Jinak se dá hrát prakticky na čemkoliv od písku (ne však měkkého jako na pláži) až po různé druhy kamínků. Obecně platí, že čím těžší terén s nerovnostmi, měkčími a tvrdšími plochami a ostřejšími kamínky, tím rychleji poznáte rozdíl v hráčské úrovni.

Čím dalším může být pétanque pro hráče než jen hrou?

Pétanque je univerzálním klíčem k srdcím lidí. Je jedno, jestli se chcete přidat k někomu, kdo hraje na místě, kde jste jenom jako turista, nebo zda jej naučíte vaše nové přátele v kempu. Již počtvrté jsme zorganizovali silvestrovský turnaj, který začíná 31. prosince kolem 22. hodiny a končí v novém roce. Letos jsme poslední zápas dohráli v 5 hodin ráno. Turnaje se účastní začátečníci i zkušení hráči, děti, senioři, Češi, Francouzi, dvakrát přijel dokonce prezident mezinárodní federace pétanque a všichni se dobře baví, i když se třeba předtím nikdy neviděli.

Co všechno a jakým způsobem tato hra o lidech prozradí?

Jedna velká mezinárodní konzultantská firma k nám jednou za rok přiveze všechny nováčky z celé Evropy a organizujeme pro ně turnaj. Na první pohled je to jenom společenská záležitost a odpočinek mezi různými školeními a semináři, ale kdo hráče dobře sleduje, dokáže po 2–3 hodinách hry poznat, jak se kdo chová v krizových momentech, kdo je komunikativní a snadno strhne ostatní, kdo umí strategicky přemýšlet, kdo hraje jenom sám na sebe a také kdo se chová nefér. Proto bych každému dobrému personalistovi doporučil, aby s námi pravidelně spolupracoval. (úsměv)

foto: Robert Vano

Obecně je hra vnímána jako zábava pro seniory. Jakou věkovou kategorii zasahuje podle aktuálních statistik?

Ono je to dáno tím, že senioři mají více času přes den a proto jsou i víc vidět. Ale když přijedete na velký turnaj do Francie, hlavní soutěž je rozdělena podle věkových kategorií a hraje tak mezi sebou 256 trojic ve věku 6–8 let, 256 trojic 8–10 let, 256 trojic 10–12 let, 256 trojic 12–15 let… V České republice je mladých hráčů pétanque bohužel málo, ale o to snazší je pak pro ně dostat se do národního týmu a odjet třeba na Mistrovství světa juniorů do Thajska, jako v roce 2015. A trenéři juniorské reprezentace odvádějí skvělou práci a vždy dokážou i z mála vybudovat konkurenceschopný tým.

Jaké další zajímavosti byste nám mohl k této hře sdělit?

Na druhém konci světa – v Thajsku – je pétanque povinnou součástí vojenského výcviku. Procvičuje koordinaci pohybu, týmového ducha, taktické myšlení, udržuje mužstvo v bdělém stavu. Do armády jej zavedla králova sestra, která se s pétanque setkala na začátku 20. století při svém pobytu ve Švýcarsku. I díky tomu dnes v Thajsku hraje pétanque závodně 80 000 hráčů a patří ke světové špičce ve všech kategoriích.

foto: Robert Vano

Čím hra ovlivnila váš život?

Pétanque vás učí přemýšlet, koncentrovat se, komunikovat, vyhrávat a umět prohrávat. Já se bez problémů domluvím francouzsky a anglicky a díky tomu jsem se seznámil se spoustou zajímavých lidí. Měl jsem to štěstí se potkat s mistry světa, špičkovými trenéry, organizátory velkých i malých turnajů, prezidenty federací a celou řadou „obyčejných“ nadšenců a každé takové setkání mě něčím obohatilo. Hráči tvoří jednu velkou rodinu a pétanque vytváří přátelství na celý život.

Přinesl vám pétanque nějaké nezapomenutelné zážitky?

Pétanque je hodně o emocích. Bylo nádherné vyhrát titul Mistra České republiky, ale radost se násobí, když se něco podaří mým svěřencům, když dvojice mých seniorek, kterým je dohromady 180 let porazí tým o tři generace mladší, když pozveme na největší český turnaj francouzskou reprezentaci mentálně hendikepovaných, kterým na Mistrovství světa v Marseille aplaudovalo 7 000 lidí, když si Boženka ze stacionáře Gerontologického centra nepamatuje jméno své kamarádky, ale rozzáří se jí oči, když jí dám do ruky kouli na pétanque…

foto: Robert Vano

Získal jste za dobu trénování odhad na vrozený talent u hráče, nebo vás ještě někdo občas i překvapí?

Talentovaného hráče poznáte. Je pohybově nadaný i pro jiné sporty, přemýšlí o hře a psychicky zvládá důležité okamžiky, které rozhodují o výsledku. Zároveň je týmovým hráčem. Své svěřence sleduji dlouhodobě, vidím, jak se rozvíjejí a zlepšují, ale je pravdou, že mě někteří z nich umí příjemně překvapit a dokázat, že samotná píle je často důležitější než pouhý talent.

Děkuji za rozhovor.

Text: Michaela Lejsková

Foto: Robert Vano www.robertvano.cz

Vytvořeno ve spolupráci:

Le Palais Art Hotel Prague www.lepalaishotel.eu

Oficiální web trenéra: www.petanque-pro-vas.com

Korektura textu: Vladana Hallová

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: Profesní magazín Best of www.ibestof.cz

Partneři

Komentáře