Petr Vondráček - kickboxer

Jediný český profesionální fighter K1, Petr Vondráček, si jde celý svůj život tvrdě za svým. Cesta na vrchol sice připomínala spíš peklo, ale Petr i přesto dokázal, že když bojuješ, zvítězíš. Potkali jsme se u šíši a povídali si dlouho do noci, o jeho vzestupech i pádech. Jste připraveni?! Jdeme na to!

foto David Radil

Petře, si mistr světa v K1, jak vypadala tvá cesta na vrchol?
Nebyla jednoduchá. Vyrůstal jsem v Rumburku a byl velmi ovlivněn porevoluční dobou, kdy vznikaly organizované gangy, já se dostal do jednoho z nich. Byla to divoká doba, ale přesto mě to táhlo ke sportu, tak jsem po hokeji začal s bojovými sporty. Ve 14 letech jsem vyhrál mistrovství ČR ve fullcontactu v kategorii do 75 kg, bez hranice věku. Zahlédl mě agent Igor Juško, který viděl mé zápasy a vtáhl mě do světa K1. V roce 2002 jsem odjel na zápas do Itálie, vyhrál jsem stylem KO a už to jelo. Las Vegas, Japonsko, Paříž tam všude jsem vyhrával, zažíval úžasnou atmosféru a sbíral zkušenosti. Podepsal jsem kontrakt profesionálního fightera K1 a dostal se až na vrchol. Získal jsem tituly 5x mistr ČR, ME a MS těžký váhy WAKO PRO. Přesto to bylo nahoru - dolů, jak na horské dráze. Ve sportu nemůžete být na vrcholu pořád, vlastně ani v životě. Ale já to zažil a alespoň vím, jak vítězství chutná!

 

Když je někdo mistr světa, v jakémkoli sportu, je to obrovský úspěch, ale málokdo si umí představit, co to obnáší za disciplínu, přípravu, životní styl a psychickou zátěž. Jak vypadá příprava na velký zápas?
Půl roku žiješ pro jeden zápas. Obětuješ vše. Vstáváš brzy a vrháš se do dvoufázových tréninků. Dodržuješ stravu a musíš být i psychicky v kondici. Jsi pod tlakem okolí rodiny a sponzorů. Všichni chtějí vidět, jen jak ti rozhodčí zvedá ruku. V posledním měsíci už následuje tvrdá dieta a soustředění v zahraničí, nejčastěji v Bělorusku. Také se více soustředíš na svého soupeře. Dnes díky YouTube zhlédneš jeho zápasy dopředu a můžeš se s trenérem strategicky připravit na konkrétní zápas.

Co prožíváš, když zápas prohraješ? Bereš to jako součást sportu? Umíš prohrávat?
Je to součást sportu, ale já nechodím mezi provazy prohrávat! Nesu to špatně, kvůli lidem, co mi věřili a pomáhali se připravit. Dávám tomu příliš mnoho na to, abych si pak řekl: OK stalo se. Hledám ty chyby, dívám se na to znovu a znovu a samozřejmě se snažím poučit do dalších zápasů. Když prohraju fér, tak to umím přijmout jako fakt.

Cestoval jsi a zápasil po celém světě, jakého pásu a z jaké země si nejvíc ceníš?
Nejlepší atmosféru a zážitky mám z Japonska. Tam jsem získal pohár K1. Měl jsem osobní vztah s majitelem licence K1 s panem Ishim, který se mnou podepsal profesionální smlouvu. Rád na to období vzpomínám. Jako největší úspěch vnímám vítězství z loňského zápasu ve Žlutých lázních, kde jsem získal titul mistra světa a pás WAKO PRO.

foto David Radil

Tvá největší porážka v osobním životě?
Nedokázal jsem udržet vztah s partnerkou a dcerou, ale věřím, že dcera si ke mně cestu časem najde. Sice jsem udělal ve vztahu pár chyb, ale přišla neadekvátní reakce. Totální degradace a zašlapání do země. Byla to tvrdá lekce, po desetiletém vztahu, do kterého jsem investoval všechno. Opravdu jsem přemýšlel, jestli má život ještě smysl.

Neúspěchy, ať v osobním nebo profesním životě vždy berou energii a chuť, jak s nimi bojuješ ty?
Mám pár opravdových přátel a také sport mi vždy pomůže překonat všechny „sračky“ a jít zase dál.

Jaké jsou tvé silné vlastnosti?
Cílevědomost. Perfekcionismus. Empatie. Trpělivost.

Kde vidíš své slabé stránky?
Nemám slabiny. (smích)

Jsi na vrcholu, ale je ti 38 let, co dál? Máš představu, co budeš dělat, čemu se chceš věnovat?
S bráchou máme firmu Vondráček & Partners na ochranu osob z podnikatelských kruhů. Staráme se o klienta komplexně, od bezpečnosti celé jeho rodiny až po řešení jeho pohledávek a ochrany majetku. Služby zahrnují i osobní trénink a fyzický rozvoj. Máme dlouhodobé paušály, jednorázové aktivity nás nezajímají. Řešení pohledávek je dlouhodobá systematická práce, nejsme v 90. letech, abychom někomu vyhrožovali, nebo mu zlomili nohu, přesto máme metody, jak dlužníka přinutit řešit danou situaci. Davide, myslím si, že tak dva tři roky budu ještě v top formě zápasit, ale pak chci úplně pryč z tohohle prostředí. Připravuji knížku, už mám spoustu materiálu a věřím, že to bude pro lidi velmi atraktivní čtení.

Takže tě neláká trénovat novou mladou generaci a pomáhat jim s motivací, předávat jim své bohaté zkušenosti?
Neláká! Vidím, jak to chodí. Dáš někomu péči, čas, veškeré know-how, vychováš ho a naučíš vyhrávat. Jemu narostou ramena a s představou lepších podmínek změní bez mrknutí oka klub i trenéra. Běžná praxe, je to tvrdý byznys. Nemám v tomto směru chuť ani ambice.

Chceš psát o sportu? Nebo máš pocit, že by lidi zajímal tvůj osobní život?
Chci psát o svém životě, sport je jen zlomek toho, co všechno jsem prožil.

foto David Radil

Řekni nám jako prvnímu médiu, na co se můžou čtenáři těšit?
Bude to autobiografická knížka, která odhalí spoustu špíny z mafiánského světa a politiky. Také odhalím sebe! Už v osmnácti jsem za organizovaný zločin skončil ve vězení. Vrátil jsem se a bohužel dál pokračoval ve zločineckých stopách, netrvalo dlouho a seděl jsem v cele podruhé. Pak jsem se vrátil do běžného režimu, zápasil jsem, jezdil po světě a sbíral tituly. V 24 letech cestou na zápas do Holandska mě na letišti zadrželi a na základě evropského zatykače jsem skončil ve vazbě. Dalších těžkých osm měsíců čekání, tentokrát to navíc bylo neoprávněně. Proběhly soudy a výsledkem bylo uznání, že trest byl již dostatečný. Věděl jsem, že takhle žít nechci. Zažil jsem přestřelky, které končily smrtí. Byly to časy, kdy se řešily vlivy mafiánských rodin. Pak jsem začal dělat ochranu osob podnikatelům a politikům a zažil jsem situace, ze kterých vám opravdu naskakuje husí kůže. Byl jsem svědkem neuvěřitelných příběhů a zlomových událostí.

Co pak dál?
Když už bude knížka, tedy námět, rád bych našel partnera, který by natočil film. Chci hrát sám sebe a věřím, že to je jediná možnost, jak přenést autentičnost a natočit film velkého formátu a lidského dosahu, jako to umí v USA. Určitě jste viděli film o raperech jako je 50 Cent nebo Eminem, sami to režírují a hrají. Je to skutečný a reálný příběh. Hrál jsem i v pár filmech, takže zkušenosti před kamerou už mám.

Když nemusíš trénovat nebo zápasit, co děláš ve volném čase?
Poslouchám muziku. Baví mě RAP a R´n´B. Hodně čtu, zajímají mě motivační knížky, ale hodně čtu také o vztazích mezi muži a ženami. Mám rád psychologii a východní kulturu.

Jsou i jiné sporty, které rád děláš?
Rád si jdu zahrát fotbal, hokej nebo basketbal.

Věříš v Boha?
Ano, jsem věřící a křesťan.

foto David Radil

Jaký je tvůj nejsilnější adrenalinový zážitek?
Když běžíte lesem a za vámi frajer vystřílí tři zásobníky vaším směrem.

Jsme pánský časopis, a tak naše čtenáře určitě bude zajímat, jaké máš rád ženy?
Spousta lidí si myslí, že jsem idiot, debil, co má vymydlenou palici, ale já jsem vzdělaný a sečtělý empatický kluk. Takže mám rád inteligentní ženy, které mě zaujmou nejdřív svým intelektem a názory. Musí být sympatická upravená a mít sex-appeal. Barvu vlasů nepreferuji. (smích)

Sleduješ módu a trendy? Co rád oblékáš?
Módu sleduji a mám rád kvalitní obleky a značkové oblečení. Musím reprezentovat sebe i moje partnery. Umím se obléci podle vyžadovaného dress code a vždy se oblékám podle dané události, na kterou se chystám. Sedám často do VIP lóží, takže mít úroveň beru jako samozřejmost.

Máš rád rychlá auta?
Už jako mladý kluk jsem k nim měl vztah, až takový, že jsem si je rád půjčoval bez vědomí majitelů (smích). Jasně, mám rád káry, ale hlavně limuzíny. Baví mě luxusní a pohodlná auta.

Čím jezdíš teď?
Mercedes S 500.

Tvůj oblíbený film?
Seznamte se, Joe Black.

Děkuji za rozhovor.

Text a foto: David Radil

Postprodukce: Petr Perry Novotný

Lokace: Grand Hotel Evropa

Vytvořeno ve spolupráci s magazínem MenHouse

Publisher: MenHouse www.menhouse.eu