Václav Janáček - dostihový jezdec, žokej

09.07.2014 13:32 | Michaela Lejsková

Nejen pro příznivce dostihového sportu, ale rovněž pro milovníky společenských událostí přinášíme rozhovor s jedním z našich nejlepších českých žokejů. Všude ve světě se dostihy řadí mezi přední společenské události a o jejich prestiži nás přesvědčují také závody, které můžete shlédnout u nás. O dostihových pravidlech, zázemí a o všem, co byste měli znát, než se vydáte na závody ať už jako diváci, nebo jako jezdci, jsme diskutovali s žokejem Václavem Janáčkem, aktuálně angažovaném ve Španělsku.

 

Za jakých okolností je dostihový jezdec označován titulem žokej a kdo si na tento titul nárok dělat nemůže?

Jezdci se dělí na čtyři skupiny. Jezdec žák, jezdec z povolání, žokej a amatér. Titul žokej může používat pouze jezdec z povolání, který se vyučil na škole jako dostihový jezdec a získá jej až po padesáti vítězstvích v rovinových nebo po padesáti vítězstvích v překážkových dostizích. I kdyby jezdec amatér dosáhl padesáti vítězství, nikdy nedostane titul žokeje, pokud nemá vystudovanou školu.

 

O jakou konkrétní školu se jedná?

U nás se jedná o Střední školu dostihového sportu a jezdectví ve Velké Chuchli, což je čtyřletý obor s maturitou, což dříve nebývalo. Osobně jsem tuto školu zažil ještě jako učiliště. Mezi „dostihové“ školy patří ještě učiliště v Kladrubech nad Labem a zemědělka v Kroměříži, ale jediná Chuchle je přímo specializovaná na výuku budoucích žokejů.

 

Jaká jsou kritéria pro jedince, který se rozhoduje pro tento obor?

Dostihovým jezdcem se může stát každý, kdo si třeba udělá i amatérský kurz. Lepší předpoklady v kariéře má ale díky škole, kterou lze v této době vystudovat i na dálku. Dálkového studia využívají převážně amatéři. Takoví, kteří studují na jiných školách a chtějí se zprofesionalizovat. Já jsem o této možnosti také uvažoval, protože mě rodiče tlačili na školu s maturitou a v Chuchli v té době bylo ještě učiliště. Jsem ale rád, že jsem tam nastoupil, protože díky Chuchli a lidem, kteří tehdy působili na závodišti, jsem dnes tam, kde jsem. Bez nich bych se určitě tak vysoko nevypracoval.

 

Je vaše profese limitována věkem?

Věkovou hranici má tento sport pouze tu spodní, což je patnáct let. Ale do kolika let ho člověk dělá, tak to v podstatě záleží na doktorech, jak dlouho vám to dovolí. Takže pokud třeba pan Váňa bude ve sto letech fit, tak může stále jezdit. (úsměv)

 

Jaké jsou věkové limity pro dostihové koně?

Angličtí plnokrevníci se po šesti měsících odebírají od matek, jsou to tzv. odstávčata a začínají se pomalu připravovat na dostihovou průpravu. Obsedají se v roce a půl. Začátek dostihové kariéry je ve dvou letech. Koňský věk se nepočítá podle dne narození, ale podle roku narození.

 

Jak hodnotíte zajištění a organizaci dostihů v České republice ve srovnání se zahraničím?

Koně máme na úrovni dobré, žokeje také. Podmínky jsou tak středně dobré. Máme se kam zlepšovat, ale máme se i o co zhoršit. Myslím, že ČR má dobře našlápnuto na udržení skvělé úrovně.

 

Jak vypadala vaše uplynulá sezona v rámci zahraničních dostihů?

Za svou kariéru jsem v rámci dostihů procestoval skoro celou střední Evropu. Polsko, Slovensko, Maďarsko, Rakousko, Česko, Německo, Itálii, Francii, Švýcarsko, Anglii a momentálně na stálo působím ve Španělsku. Český jezdec se moc do zahraničí nedostane. Vše je závislé na nabídce, ve které jsem měl štěstí. Máme české žokeje, kteří už dlouhou dobu působí v Německu, kde patří mezi elitu. Hlavně Filip Minařík. Ten se tam propracoval až k dvojnásobnému šampiónovi.

 

Jak dlouho byste chtěl zůstat ve Španělsku?

Rád bych tu zůstal ještě minimálně jeden rok. Pracovní nabídka a životní styl mi skýtají velmi dobré možnosti, a i přesto, že jsem v Čechách moc rád, tak tuto možnost rád ještě nějakou dobu využiji.

 

Jaký byl váš nejsilnější dostihový zážitek?

Byl to dostih ve Francii 4. října 2009 na pařížském hipodromu Longchamp (Pozn. redakce: Le Prix de l'Arc de Triomphe – Francouzská cena Vítězného oblouku. Jedná se o nejprestižnější světový dostih, který se běží na 2 400 m.), kde jsem sice neudělal žádný velký výsledek, ale byla to má nejsilnější zkušenost, na kterou nezapomenu celý život a toužím se tam zase vrátit. Tady pro mě platilo pravidlo, že není důležité vyhrát, ale zúčastnit se a tento dostih pro mě představoval velkou výzvu a další motivaci. Absolvoval jsem ho v sedle amerického rodáka Tullamore, který je trénovaný Zdeňkem Koplíkem, bývalým žokejem. (Pozn. redakce: TULLAMORE má na svém kontě dvě skvělá vítězství: České Derby v Praze na 2 400m a Velkou Jarní Cenu – Zlatý Bažant v Bratislavě na 1 700m obě získané v roce 2008.)

 

Jaké jsou vaše největší životní úspěchy?

2x šampión žáků, 5x šampión Českých žokejů, lx šampión Slovenských žokejů, 2. místo v šampionátu ve Španělsku, 2x vítěz Českého derby.

 

Jak vypadá vaše obvyklá příprava na dostih?

Přístup k dostihům se různí. Když musíte přípravu ještě skloubit se zaměstnáním, je to hodně náročné. Pokud jsem jezdil v neděli, tak jsem do středy ráno pracoval, užíval si odpolední volno a hlavně jedl. Od čtvrtka jsem se více věnoval kondici, váze a stravování. Tvrdý režim s minimem jídla a vody, sauna a sport.

 

Limitují vás dostihy v rámci stravování tak, že některé potraviny vůbec nejíte?

Nemám ten pocit. Jím skutečně všechno, jen musím hlídat množství potravin, abych měl na dostih vyžadovanou váhu. Ale znám jezdce, kteří mají i celoroční dietu.

 

Jaký je váhový limit pro dostihového jezdce?

Každý žokej si stanoví svoji váhu, kterou může jezdit, a od toho se také odvíjejí nabídky, které dostává. U dostihového jezdce je to od 48 do 62 kg.

 

Jak probíhá vážení? Váží se kůň, sedlo a jezdec? Jak často se váha hlídá?

Váha u koní se nehlídá, tohle klasifikováno není. Jezdec má určenou váhu na určitého koně v dostihu a váží se na atestovaných vahách. Jezdec by měl mít danou váhu včetně oblečení a sedla. Když řeknu příklad 58 kg, což je taková normální váha, tak většinou máme ještě jeden kilogram plus na ochrannou vestu, tím pádem musím mít na váze 59 kg. Já ujezdím minimálně 55 kg. Pro tento dostih použiji 2,5 kilové sedlo, něco přes kilo má moje oblečení i s vestou a ten zbytek dovážím pomoci olověných destiček, které se vkládají do speciální podložky pod sedlo.

 

Odlišuje se příprava jezdce na závod v parkuru a na dostihový závod?

Parkur a dostihy jsou odlišná disciplína. Mluvíme-li o váze, tak ta se parkurového jezdce netýká. Jezdec parkurového závodu se stará výhradně o svého koně, kterého si připravuje na závod. My v dostihu jedeme za den třeba sedm koní, na kterých sedíme mnohdy poprvé. Soustřeďujeme se především na svoji kondici a informace o koni nám poskytne trenér před dostihem.

 

Jak je nutné před takovým dostihem připravit koně?

Každý trenér má svůj systém přípravy koně. Podmínky a příprava se různí. Existuje mnoho tréninkových systémů, které jsou závislé na možnostech a podmínkách.

 

Musí kůň po dostihu podstupovat nějaký zvláštní režim? Platí to i pro jezdce?

Nejsou žádná zvláštní opatření. Jezdci se konečně nají. (smích) Koně je po dostihu nutné ještě tak půl hodinku vodit, aby se uvolnila kyselina mléčná, která se vytvoří při dostizích, aby koni neztuhly svaly. Jsou případy, kdy ještě koně musí na antidopingovou kontrolu, která je namátková a týká se většinou velkých dostihů a vítězů.

 

Je nějaký osvědčený způsob, jak koně vyhecovat k co nejlepšímu výkonu?

Každý jezdec má ke koním jiný vztah. Někdo bere koně jako osobnosti, někdo jen jako pracovní nástroje, různí se to. Což se projevuje také ve způsobu, jak koně hecuje k lepšímu výkonu. Je dobré vědět, co na každého koně platí, poznat ho.

 

Což musí být docela obtížné, když přihlédnu k tomu, že některé koně na dostihu jedete třeba poprvé?

Důležitá je komunikace s trenérem, jeho pokyny jsou důležité. Potřebuji od něj vědět v jakém tempu a z jaké pozice se v dostihu pohybovat. Na poznávání máme pak deset minut před startem, kdy se jde zkušební cval, ve kterém jezdec koně více pozná, a cítí, jak se kůň pohybuje a chová. Poradit si s koněm je už umění žokeje a to musí mít člověk v sobě.

 

Jaký je váš způsob komunikace s koněm, jak poznáváte jeho charakter?

Na koních se dá hodně poznat jen od pouhého pohledu. Je to získanými zkušenostmi. V momentě, kdy na něj sednu, tak se o jeho charakteru jen ujistím.

 

Jaký typ koně je vám osobně víc sympatický, více vám sedí?

Každý jezdec má nejradši koně, se kterými není příliš velká práce, nejsou komplikovaní a problémoví, a tak to mám i já.

 

Měl byste pro naše čtenáře nějakou radu týkající se vztahu ke koním?

Psychiku koně většinou hodně ovlivní člověk, který ho vychovává. Když promeškáte či podceníte jeho výchovu, může z něj vyrůst „pěkný fracek“. Koně si dokážou zvyknout na určitého člověka, takových případů sice není moc, ale i kůň se dokáže citově fixovat. Pokud se v tomto případě změní majitel, může to na něj mít nepříznivý dopad. Ale takových koni není mnoho. Já zažil jen jednoho takového.

 

Kdybyste měl poradit začátečníkům – považujete za základ umění jízdy na koni perfektní zvládnutí jízdy v anglickém sedle?

Myslím si, že pro začínajícího jezdce je anglické sedlo hodně důležité. Tam jsou základy ovládání koně.

 

Zažil jste situaci, kdy se vám podařilo získat špičkový výsledek s koněm, který byl považován za outsidera a rozhodně nebyl favoritem?

Ano, stává se to. Není nemožné, aby nejlevnější a nejvíce podceňovaný kůň vyhrál velký dostih. Ale stává se to málokdy. Dobrého žokeje dělá dobrý kůň.

 

Je možné úspěšně vytrénovat na dostih či parkur koně, který pro jezdecký sport nemá genetické předpoklady?

Samozřejmě, takových koní už bylo. Některé příběhy jsou i zfilmovány… Podceňovaný kůň se může určitě propracovat až k šampiónovi.

 

Za svoji kariéru jste určitě utrpěl i mnoho úrazů. Domníváte se, že bezpečnost na dostizích je dostatečná?

Ochranné prostředky, které máme, jsou hlavně dva. Tím jsou ochranná vesta a ochranná přilba, které jsou atestované, ale když se stane nepříjemný karambol, a může se stát cokoliv, jezdec se může navzdory všem ochranným prostředkům vážně zranit.

Může být například déšť důvodem ke zrušení závodu právě kvůli bezpečnosti?

Déšť nebývá důvodem ke zrušení závodu. Může se stát, že podmáčená dráha už nebezpečná je a dostih se proto zruší, ale často se to nestává. Osobně jsem už jezdil na takových závodištích, kde by to leckdo zvažoval, ale také se to dalo odjet.

 

Kdo určuje, zda je dráha vyhovující?

Dostihová komise a rozhodčí procházejí dráhu před závodem a uznají ji za způsobilou. Jezdec má na dráhu volný přístup a může si ji projít také. Třeba v Chuchli si dráhu před dostihy procházím. Dráha se může měnit a je vždy dobré si ji nejdříve projít, i když si myslíte, že už ji znáte.

 

Když ke zrušení dostihu přece jenom dojde, jaké bývají hlavní důvody, pro které se dostih ruší?

Obvykle to bývají přírodní vlivy, které dostih znemožní. To je jeden důvod a pak se kdykoliv může něco stát na dráze. V rovinových dostizích se může dostih zrušit třeba z technického důvodu, když jeden ze startujících koní zůstane zavřený na dráze, nevyběhne z boxu. V tom případě se startuje znovu. Pak může v dráze ležet kůň nebo jezdec a i to může dostih ukončit.

 

Jak se vám daří pracovat při závodech s psychikou? Určitá nervozita padá jak na vás, tak na koně.

Je opravdu hodně faktorů, které dávají člověku dost zabrat. Od vlastní nervozity po očekávání a nároky na vás kladené, k tomu se přidává i to střídání koní. Každý dostihový den je pro mě odlišný. Dříve jsem býval hodně nervózní, ale dnes si to spíše užívám a tolik si to nepřipouštím.

 

Co považujete za největší úskalí tohoto sportu?

Co mi nejvíce vadí, je omezování v jídle, protože je to dost vyčerpávající, přichází velká únava. Ale je to vždy dočasné. Pak je to cestování, které absolvuji a nemohu s sebou brát rodinu.

 

 

Trochu s vámi zabrouzdám i do světa módy. Jak hodnotíte návštěvníky dostihů po této stránce, pokud si toho všímáte a můžete hodnotit?

Například v mnoha zemích, včetně České republiky, nejsou klobouky povinné, ale jsou skvělým módním doplňkem, který dává dostihové události větší punc, zvyšuje úroveň dostihového prostředí. Jako závodníkovi je mi příjemné, když vidím, že i diváci si dají záležet na tom, jak se na tuto událost ustrojí. Projevují tím důležitost události a mohou ji tím pozvednout na vyšší úroveň. Například ve Francii nebo v Anglii vás na významné dostihy bez společenského oblečení nepustí!

 

Kdo určuje váš „dostihový dress code“?

Ten si my vůbec nevybíráme, protože každý kůň běhá pod svojí stájí, která má svůj dres daný. To, co máme během dostihu svého, je pouze sedlo a přilba. Mezi nejznámější barvy patří modrý dres s modrou čapkou ze stáje Godolphin, patřící šejkům ze Spojených arabských emirátů.

 

Jak nakládáte se svým volným časem, pokud nějaký máte?

Protože jsem milovníkem pohybu, tak se věnuji hodně sportu, nebo také rybaření. A také jsem již otcem, a pokud to okolnosti dovolují, snažím se trávit čas se svou rodinou. Ale dokážu i absolutně lenošit. (smích)

 

Děkuji za rozhovor.

 

Text: Michaela Lejsková

Foto: archiv Václava Janáčka

Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz

 

DOSTIHOVÁ TERMINOLOGIE PODLE ABECEDY: 

amatér - jezdec dostihových koní, který nepobírá žádnou odměnu za jízdu a není vyučen v oboru (zkratka am.).

anglický plnokrevník - nejrychlejší plemeno koní, ”koňský aristokrat”, původ (rodokmen, pedigree) každého jedince musí všemi jeho předky směřovat do zakládající plemenné knihy, která byla uzavřena roku 1791 v Anglii.

anglický polokrevník - teplokrevník, jenž má v nejbližších pěti generacích rodokmenu podíl krve anglického plnokrevníka alespoň 51 procent.

barvy stáje, dres – vodítko pro snadnou identifikaci koní v dostihu. Reprezentanti jednoho majitele nosí jeho zaregistrované barvy, pokud se v dostihu sejde více koní téhož majitele, musí je od sebe rozlišovat barva čapky jezdce. Dvě stáje (dva různí majitelé) v jedné zemi nemohou mít zaregistrován dres zcela totožný.

barvy koní - ryzák (r.) je kůň ryzí barvy v různých odstínech, hřívu a ocas má vždy ryzí; hnědák (hd.) je kůň hnědé barvy s odstíny od světlého po tmavý (tmhd.) až černý (čhd.), hřívu a ocas má vždy černé; bělouš (b.) je kůň s barvou srsti bílou nebo i tmavou, ale vždy s příměsí bílých chlupů, hříbata se rodí černá, ale postupně věkem, při línání vybělují; vraník (vr.) je výlučně černě zbarvený kůň, u anglického plnokrevníka se jedná o velmi zřídka se vyskytující zbarvení.

bičík (též ”klacek”, ”tágo”) – jezdcova pomůcka k pobízení koně, striktně je povolen a rozhodčími hlídán počet ran během dostihu, dodrženy musejí být také tvar a délka bičíku. V dostizích dvouletých koní smí jezdec používat bičík až od 1. července příslušné sezóny.

bookmaker - osoba přijímající sázky na předem stanovené pevné kurzy. Jeho úspěšnost spočívá v tom, že umí posoudit pravděpodobnost vítězství jednotlivých koní a v nabídce sázejícím ji kursově (poměrně) vyjádřit tak, aby sázené peníze na různé koně nabral vyváženě.

cena - dostih se stanovenou základní hmotností, v němž jsou úlevy či přívažky koní vypočítávány podle předchozích výsledků a získaných peněz.

cíl-foto - fotografie zhotovená cílovou kamerou, ve sporných případech slouží rozhodčím ke stanovení konečného pořadí koní v cíli.

cílová rovinka - část dostihové dráhy od konce posledního oblouku do cíle.

délka dostihu (též ”distance dostihu”) - vzdálenost od startu do cíle dostihu.

délka koňská - míra (od nosu k zádi koně), kterou se vyjadřuje rozdíl mezi koňmi při doběhu dostihu v cíli, měří přibližně tři metry. V průběhu dostihu se rozestupy v délkách mezi účastníky udávají od zádi vpředu jsoucího koně k hlavě koně následujícího.

distance - úsek posledních 200 metrů před cílem, kde koně svádějí rozhodující boj o konečné pořadí v cíli. Pokud kůň v rovinovém dostihu není na distanci v momentě, kdy vítěz probíhá cílem, je diskvalifikován. Ale ”distancí dostihu” je míněn ekvivalent k délce dostihu.

distanční terč - dobře viditelný mezník označující počátek distance.

dostihová komise - sbor rozhodčích pověřený řízením dostihového dne a dohlížející na regulérnost dostihů podle dostihového řádu.

dostihový řád - komplexní soubor pravidel (vydaný Jockey Clubem), podle kterého se řídí veškerý dostihový provoz v ČR, je v souladu s usneseními mezinárodních dostihových autorit.

dráha - v našich podmínkách většinou travnatá, při rovinovém dostihu se vnější pískový kraj nepovažuje za součást dostihové dráhy. Stav dráhy se měří pendometrem, číselně se udává ve stupních, slovně od termínu tvrdá až po termín hluboká.

exteriér - celkový vnější vzhled koně

furlong - anglická délková míra, 201,16 metru (osm furlongů je jedna míle).

generální handicap - pořadí koní (vyjadřuje se v kilogramech) podle jejich výkonnosti po skončení sezóny, sestavuje ho handicaper.

handicap - dostih, v němž koně nesou různou hmotnost stanovenou handicaperem podle jejich předchozích výkonů (zachyceno v průběžném handicapu), šance koní na vítězství by měly být teoreticky vyrovnané.

handicaper - oficiálně jmenovaný (Jockey Clubem) dostihový činovník, který po celou sezónu sleduje formy a výkonnost koní, sestavuje průběžný a generální handicap.

hmotnost - předepsaný údaj ve startovní listině pro každého koně v dostihu. Při převážení po dostihu musí hmotnost jezdce souhlasit (minimální rozdíl povolen) s navážením před dostihem, jinak může být kůň diskvalifikován.

chovatel (koně) - vlastník matky při narození koně.

jezdec - profesionál, který ještě nedosáhl padesáti vítězství v kariéře.

Jockey Club ČR - hlavní orgán cvalového dostihového sportu v České republice, podporuje, organizuje a kontroluje chov plnokrevníka a cvalový dostihový provoz na území ČR.

karambol - srážka dvou nebo více (skrumáž) koní v dostihu.

kategorie - rozdělení dostihů podle kvality startujících koní (u nás V. až I. kategorie). Kategoriemi vyššími než první jsou národní listed (NL), listed (L) a dostihy se statutem graded tři, dva a jedna (Gd-3, Gd-2 a Gd-1).

klasické dostihy - pět nejdůležitějších výkonnostních zkoušek pro tříleté koně, všichni nesou stejnou hmotnost, jen klisny mají v soubojích s hřebci a valachy úlevu 1,5 kg. V ČR jsou to Jarní cena klisen 1600 m (jen klisny), Velká jarní cena 1600 m, České derby 2400 m, Oaks - Memoriál ing. Bohumila Tichoty 2400 m (jen klisny), St. Leger 2800 m. Série vítězství ve třech klasických dostizích přístupných všem se nazývá Klasická trojkoruna.

křižování - incident v průběhu dostihu, kdy jeden kůň překříží dráhu jinému koni, aniž přitom má jasný náskok dvou délek (měřeno od zádi křižujícího koně k hlavě křižovaného koně). Uznají-li rozhodčí křižování s vlivem na výsledek dostihu, následuje změna pořadí v cíli nebo diskvalifikace křižujícího koně.

kurz dostihu - vyznačená trať ve steeplechase s určením pořadí překážek a otočných bodů

licence (jezdecká, trenérská, majitelská) - povolení Jockey Clubu k výkonu příslušné funkce, udílí se zpravidla na jednu sezónu.

majitel - fyzická nebo právnická osoba registrovaná Jockey Clubem, která může vysílat koně do dostihů pod svými dostihovými barvami, podávat přihlášky, oznámení startujících koní, škrtat koně z dostihu a přijímat na svůj účet vyhrané ceny.

mílař - kůň s distančním optimem mezi 1400 a 1800 metry.

míle - anglická délková míra, 1609,3 metru (jedna míle je osm furlongů).

mrtvý doběh - současný doběh dvou a více koní do cíle. Mrtvý dostih značí současné vítězství, mrtvé umístění současný doběh na dalších pozicích.

na levou (pravou) ruku - směr dostihu na oválné dráze, určuje se podle toho, která ruka jezdce směřuje k vnitřnímu okraji dráhy.

nevyvážený - kůň nese v souladu s propozicemi handicapového dostihu vyšší hmotnost, než odpovídá jeho průběžnému handicapu.

odznaky - vrozené odchylky (většinou bílé) od základního zbarvení srsti, zejména na hlavě a nohou koně. Zapíší se do Průkazu koně a jsou pomůckou při jeho identifikaci.

ordre - trenérovy pokyny jezdci, jak si má s koněm v průběhu dostihu počínat.

pád koně - situace, kdy se kůň v průběhu dostihu dotkne země ramenním kloubem nebo kyčelním hrbolem.

pád jezdce - situace, kdy v průběhu dostihu jezdec opustí koně a dotkne se terénu (země nebo překážky) jakoukoli částí těla.

paddock [pedok] - ohrazený prostor na závodišti, kde jsou koně voděni před dostihem, trenéři zde, zpravidla za přítomnosti majitelů, udílejí jezdcům ordre, jezdci zde pak nasedají na koně.

pedigree - rodokmen koně, u anglického plnokrevníka uváděn do páté generace (pětigenerační rodokmen).

pod čarou - při omezeném počtu startujících jsou náhradníci uvedeni pod čarou startovní listiny a dostihu se mohou zúčastnit, pouze pokud je někdo ze startovní listiny před startem škrtnut.

pole - souhrn všech účastníků dostihu, doběhl-li kůň ”v poli”, znamená to, že se výrazněji neprosadil a skončil mezi poraženými.

protest - proti výsledku dostihu může podat kterýkoliv účastník dostihu protest. Na základě uznání protestu dostihovou komisí (sborem rozhodčích) může být změněno pořadí koní nebo kůň diskvalifikován a uděleny sankce trenérovi a jezdci. Protest mohou podat i sami rozhodčí, pak se jedná o takzvaný protest ex offo.

propozice - předem vypsané podmínky každého dostihu.

průběžný handicap - pořadí, v němž jsou handicaperem koně seřazováni průběžně po celou sezónu podle kvality svých výkonů.

překážkové dostihy - dělí se na dostihy přes proutěné překážky, steeplechase a steeplechase cross-country.

přihlášky - předběžný soupis koní přihlášených do dostihu, zpravidla deset dní před konáním dostihu. U významných dostihů mohou být přihlášky rozděleny i na časově delší období s postupným škrtáním (zužováním skupiny kandidátů startu) - tzv. dlouhodobé přihlášky.

přívažek (též penalizace) - zatížení koně nad základní hmotnost podle propozice dostihu, závisí na jeho dřívějších výsledcích a získaných dotacích.

roček - mladý kůň od jednoho do dvou let, v tomto období přicházející do tréninku, stáří dostihového koně se na severní polokouli mění vždy 1. ledna.

rovinové dostihy - výkonnostní zkoušky anglického plnokrevníka na, u nás výlučně travnaté, dráze bez skokových překážek.

schválení výsledku - je naplněno podpisem výroku cílového rozhodčího předsedou dostihové komise.

sprinter (též letoun) - kůň s distančním optimem mezi 1000 a 1400 metry.

steeplechase - překážkový dostih, jehož trať je vytyčena v prostoru závodiště na travnatém povrchu a při kterém jeho účastníci překonávají pevné překážky, jejichž odskok a doskok jsou na stejné výškové úrovni.

steeplechase cross-country - překážkový dostih, jehož trať je vytyčena na travnatém, písčitém nebo zoraném povrchu a v jehož průběhu překonávají jeho účastníci pevné i přenosné překážky, v cross-country musejí být zařazeny překážky, jejichž odskok a doskok jsou výškově rozdílné, nebo vyžadují podstatné snížení nájezdové rychlosti, nebo překonávání klusem, vylézáním či slézáním, broděním nebo plaváním.

startovní listina - oznámení startujících koní v jednotlivých dostizích s uvedením startovních čísel, jmen koní, jejich věku, nesené hmotnosti a jmen jezdců, v ČR se startovní listiny na víkendové dostihy uzavírají v úterý příslušného týdne.

stínidla (též ”blinkers”) - pomůcka, která zabraňuje pohledu koně do stran.

středotraťař - kůň s distančním optimem mezi 1800 a 2200 metry.

trenér - osoba oprávněná licencí Jockey Clubu ČR k tréninku dostihových koní. Dělí se na trenéry z povolání a trenéry-majitele (smí trénovat pouze pět koní v majetku svém nebo nejbližších členů rodiny).

úleva jezdecká - kilogramová hodnota, která se (podle titulu jezdce – jezdec, amatér, žák – a počtu jeho vítězství) odečítá v dostizích třetí, čtvrté a páté kategorie od základní hmotnosti předepsané koni.

v moci startéra - kůň je v moci startéra, pokud se nachází v čase vydání pokynu k odstartování dostihu (dostihovou komisí startérovi) ve vymezeném prostoru před startem. Jakmile se kůň dostane do moci startéra, již se na něj ani v případě neodstartování do dostihu nevracejí sázky.

valach - vykastrovaný hřebec.

vodič (též ”pacemaker”) - kůň určený k vytváření optimálního tempa dostihu pro favorita.

vážnice - veřejnosti nepřístupná místnost, kde se jezdci váží (i se sedlem) před dostihem a po dostihu.

výrok - určení pořadí koní v cíli, jejich rozestupů (současně, nos, krátká hlava, hlava, krk, půl délky, třičtvrtě délky, délka, délka a čtvrt, …, dvacet délek, daleko) a způsobu vítězova dosažení prvního místa v cíli (tuhý boj - TB, boj - B, jistě - J, lehce - L, velmi lehce – VL a zadrženě - Z).

vytrvalec - kůň s distančním optimem nad 2200 metrů.

zkratky - ve výroku jsou pro platně nedokončivší účastníky užívány následující zkratky: PN - kůň padl a dostih nedokončil, ZN - ztratil jezdce a nedokončil, SN - vybočil a nedokončil, Z - byl zadržen, D - diskvalifikován, DD - diskvalifikován, protože nebyl na distanci, když vítěz probíhal cílem (v rovinových dostizích), S – neodstartoval.

zkušební cval (též ”prubikentr”) - všichni účastníci rovinového dostihu musejí absolvovat zkušební cval nejkratší cestou ke startu, zde dostihová komise může povolit výjimku v podobě osvobození od zkušebního cvalu a vedení k místu startu.

zkušební skok (též ”prubiskok”) - určená překážka, kterou musí absolvovat všichni účastníci překážkového dostihu. Zde výjimku povolit nelze, zkušební skok musí předvést každý adept startu v překážkovém dostihu.

žák - frekventant jezdeckého učiliště (zkratka žk.).

žokej - profesionální jezdec dostihových koní, který má na svém kontě padesát a více vítězství (zkratka ž.).

SLANG: 

bandáže - obvaz zpevňující šlachový aparát koně.

blinkers - stínidla.

blajdeka - podložka pod sedlo s kapsami, do kterých se vkládají olověné destičky pro vyvážení jezdce do předepsané hmotnosti.

braní zpět - jezdcovo zpomalování, brždění pohybu koně.

cígle - otěže.

caplování - nepřirozený chod koně mezi krokem a klusem, do něhož nedočkavý kůň přechází, je-li nucen jít pomaleji než by sám chtěl (např. v paddocku).

crack - [krek] - dostihový kůň mimořádně výjimečných, jedinečných kvalit.

cukání (koně) - jezdcovo nedostatečné pobízení koně, jezdcova nedostatečná snaha dosáhnout vítězství. Prokázané úmyslné cukání vede až ke ztrátě jezdecké licence.

dvouletek - dvouletý kůň, nejmladší kategorie dostihových koní.

galop – cval.

heka – živý plot.

hirda - proutěná překážka vysoká 120 – 130 cm.

hirdy, proutky - dostih přes proutěné překážky.

chytit klandr - zaujmout v dostihu výhodnou pozici u vnitřní bariéry.

jít ke koni (o klisně) - být v říji.

klacek ( též ”tágo”) - jezdecký bičík.

klandr - bariéra, určující (většinou vnitřní) okraj dostihové dráhy,

lot - skupina koní při tréninku, zpravidla od jednoho trenéra.

maiden [mejdn] - dostih pro dosud nezvítězivší koně.

mrtvá váha - hmotnost všeho, co v dostihu kůň nese s výjimkou jezdce (sedlo, deka s olovem, atd.).

odmávnout - odstartovat dostih.

pacemaker [pejsmejkr] - vodič dostihu, určovatel tempa (pro favorita).

papírová forma - teoretické určení momentální výkonnosti koně podle jeho předchozích výsledků.

pígle - třmeny sedla, jejich délku si jezdci přizpůsobují individuálně svému stylu a podmínkám dostihu.

píglování - vyjíždění koně rukama jezdce, bez nebo jen s minimálním užitím bičíku.

práce - tréninková jednotka, jeden trénink.

prostát (dostih) - vydržet se silami celou trať, zejména vytrvaleckou.

prubikentr - zkušební cval.

prubiskok - zkušební skok.

puler - kůň, který nechce (zejména v počátku dostihu) akceptovat pomalejší tempo, brání se držení jezdcem a sám má tendenci neustále zvyšovat cvalovou rychlost.

pulovat (o koni) -  (též ”tahat”, ”táhnout”) - neakceptovat volnější tempo, ihned nasazovat maximální rychlost navzdory jezdcově snaze o opak.

pulovat (o jezdci) - (též ”brát zpět”, ”držet koně”) – zpomalovat, brzdit pohyb koně.

rajtgeld - odměna náležící profesionálnímu jezdci za rito, za jízdu v dostihu.

rajťák - dostihový jezdec (obecně).

renboty - dostihové jezdecké boty.

rito - angažmá jezdce na koně v dostihu

spíd - schopnost vystupňování rychlosti v závěru dostihu.

stát (v průběhu dostihu, v cílové rovince) - již nemoci zrychlit, propadat se na konec pole.

šimbajny - bolestivé změny na okostici nejčastěji u rychle se vyvíjejících mladých dvouletých koní, projevující se zkracováním délky cvalového skoku.

štycování - náhlé zaražení koně, změna směru, zastavení se (např. před překážkou), neposlušnost.

švicování - pocení.

tágo (též ”klacek”) - jezdecký bičík.

trenza - dostihová uzdečka.

tříletek – tříletý kůň, též ”kůň v klasickém věku” (pouze tříletý se může zúčastnit klasických dostihů).

upulování (či zapulování) - brzké vyčerpání a unavení koně z důvodu přílišného braní zpět jeho jezdcem.

vendefána - otočný bod v kurzu steeplechase.

vekslování - měnění pořadí nohou při cvalu, kůň, který často mění nohy, je unavený.

vištuch - dečka pod sedlo.

vorstart [forštart] - neplatný start.

vytažený - kůň v nejvyšší tréninkové zátěži, s vtaženým břichem, nezřídka potící se.

zakalupování - zranění koně v dostihu na dolní části končetin.

zelený - mladý kůň s neukončeným tělesným vývojem, který se ještě nedostal do formy.

zkentrovat - zvítězit nad soupeři s jasnou převahou.

Komentáře