Egon Bondy vydává Básnické spisy I. 1947-1963

Egona Bondyho netřeba představovat: guru několika generací nonkonformní mládeže, světec českého undergroundu, svérázný filozof, pozoruhodný prozaik a především – vynikající básník. Projekt Bondyho sebraných básnických spisů si klade za cíl představit poprvé v úplnosti jeho básnickou tvorbu, včetně nově objevených či rekonstruovaných textových materiálů.

Proponované tři svazky nepřinesou „pouze“ Bondyho vlastní texty, nýbrž i ediční aparát; naše edice se tak svými parametry v mnohém přibližuje kritickému vydání. Zárukou kvalitního edičního zpracování je Martin Machovec, přední český editor, literární historik, znalec Bondyho díla a kronikář českého undergroundu. První svazek přináší legendární texty z let 1947–1963.

Z Ediční zprávy Martina Machovce:

„Na rozdíl od devíti svazků Básnického díla Egona Bondyho (Pražská imaginace, Praha 1990 – 1993), k nimž možno přiřadit ještě tři následující svazky obsahující Bondyho básnické sbírky z posledních let jeho života (Básně 1988 aneb Čas spíše chmurný, Dvě léta. Básně 1989 a 1990 a Ples upírů), přinášejí Bondyho Básnické spisy opravdu veškeré známé básnické texty Egona Bondyho, tedy nejen ty, které autor v 90. letech vybral pro většinou první (a vesměs ovšem též poslední) tištěná vydání. Tzv. vydání poslední ruky sice respektujeme, ale v naší komentované souborné edici ještě rozšiřujeme o texty, které byly tak či onak za autorova života vydány, a to bez ohledu na to, zda šlo o vydání samizdatová či pořízená regulérním, legálním tiskem. (…)

Ústředním principem a hlavním smyslem Básnických spisů je tedy restituce nejpůvodnějších, nejstarších textových vrstev Bondyho básnického díla, na jejichž základě pak sledujeme případný následný vývoj jednotlivých textů, přičemž hlavním kritériem pro zařazení textů je skutečnost, že ten který text či textový soubor byl v jakékoliv podobě a ve kterémkoli období autorem opravdu vydán, byť třeba jen v podobě strojopisu, jenž byl distribuován v úzkém okruhu autorových přátel.“

Egon Bondy, vlastním jménem Zbyněk Fišer (1930–2007) je jedním z nejvýznamnějších českých básníků, prozaiků a myslitelů 20. století. Patří k „otcům zakladatelům“ českého undergroundu, jeho dílo má ovšem dodnes zásadní vliv na českou kulturu jako celek.

V období, které pokrývá první svazek jeho Básnických spisů, přerušil básník studium na gymnáziu a vydal se na cestu bohémského života bez stálého pracovního poměru. Jak napsal ve vzpomínkové knize Prvních deset let, žil počátkem 50. let „zjevně jako individuum práce se štítící, kriminální živel a sanktusák – po několik dlouhých let. Byl jsem za tu dobu i párkrát v blázinci, ale nepomohlo to. Pro pivo jsem byl schopen všeho.“ V té době se ovšem znal s Karlem Teigem, Závišem Kalandrou, navázal přátelství s básníkem Ivo Vodseďálkem, nonkonformní literátkou Honzou Krejcarovou, později s výtvarníkem Vladimírem Boudníkem a spisovatelem Bohumilem Hrabalem. Zájem o filozofii, především marxistickou, čínskou a indickou ho přiměl  k návratu ke studiu. V roce 1957 odmaturoval, téhož roku se dostal na dálkové studium filozofie a psychologie na FF UK. Studium absolvoval v roce 1961, v letech 1957 – 1962 navíc pracoval jako noční hlídač v Národním muzeu.

Zdroj: 2media.cz

Komentáře