Fascinující osudy nedávné čínské minulosti přibližuje Su Tchung

Nakladatelství Verzone vydává v edici Xin tři novely čínského spisovatele Su Tchunga, brilantního vypravěče fascinujících osudů nedávné čínské minulosti, kdy opakující se revoluce smetávaly staré a nastolovaly nové pořádky, se kterými se člověk musel vyrovnat, nebo nepřežil. S mistrem mrazivého napětí, poetickým kouzelníkem a významným avantgardistou se český čtenář seznamuje poprvé. 

v historii Man Asian Literary Prize a v roce 2011 byl jedním z finalistů Man Booker International Prize. Doposud publikoval více než dvě stě povídek a sedm románů; jako většina čínských autorů píše rovněž eseje. Jeho povídky a romány se hojně překládají do západních jazyků, nejvíce do angličtiny, francouzštiny a italštiny. Sinologové Zuzana Li a Denis Molčanov vybrali tři z jeho slavných próz a přeložili je do češtiny. Výbor, nazvaný podle jedné z nich Manželky a konkubíny, vychází 19. června 2014.

Su Tchung ( *1963), rodák ze Su-čou, patří k nejznámějším spisovatelům současné Čínské lidové re­publiky doma i v zahraničí. V roce 2009 získal jako druhý čínský spisovatel. Doposud publikoval více než dvě stě povídek a sedm románů; jako většina čínských autorů píše rovněž eseje. Jeho povídky a romány se hojně překládají do západních jazyků, nejvíce do angličtiny, francouzštiny a italštiny. Donedávna se také vysoko umísťoval v každoročních žebříčcích nejlépe placených autorů v ČLR. Na nižší příčky ho odsunul teprve nástup žánru fantasy. Rozený vypravěč čínského Jihu, mistr spřádání jemných nitek mrazivého napětí i poetický kouzelník detailu, ve svých textech vypráví především pohnutou minulost generace otců a dědů. V roce 2009 získal jako druhý čínský spisovatel v historii Man Asian Literary Prize a v roce 2011 byl jedním z finalistů Man Booker International Prize.

Temné vášně a zlověstná atmosféra 

Lotos si uvědomovala, že se jí poslední dobou každá ma­ličkost hned dotkne, že má slzy stále na krajíčku. S vlhký­ma očima došla k záchodu, kam chtěla odhodit zkrvavenou látku, a uviděla na dně rozmočený kus toaletního papíru. Ta kůže líná, ulevila si. Husička se snad nikdy nenaučí po­užívat nový typ záchodu, vždycky zapomene spláchnout. Už už chtěla Lotos spláchnout, když vtom ji její citlivost a ostra­žitost zadržely. Našla si kartáč, ucpala nos a vytáhla papír ze záchodu. Když jej rozložila do původní podoby, ukázalo se, že na papíru je nezřetelná ženská postava. Voda ji dost poni­čila, ale přesto bylo na první pohled jasné, o koho se jedná. Navíc byla namalovaná černorudou krví kdoví z čeho. Lotos věděla, že tam je zase nakreslená ona. Husička jen změnila způsob, jak na ni dál posílat temné síly. Chce mou smrt, háže mě do záchodu! Lotos se třásla po celém těle. Opatrně papír vzala, ani jí nevadilo, že je špinavý. Krev jí v těle jen vřela, kypěla zlostí nad zákeřností služky. S papírem mezi prsty rozkopla dveře její komůrky…

V novele Manželky a konkubíny sledujeme proměnu mladé kultivované Lotos, která uprostřed vysokých zdí paláce rodiny Čchen postupně propadá šílenství, a dozvídáme se o strašném tajemství staré studny pod vistárií. Su Tchungovy dráždivé hrdinky v přítmí uzavřené rezidence ovládají temné vášně a příběh provází zlověstná atmosféra. Je to první próza, v níž se Su Tchung obrátil k inspiraci zašlou slávou města na pomezí doby staré a nové, tj. krátce po pádu císařství, kdy se rozpadly staré společenské struktury a život ve městech prodělával rychlou změnu pod vlivem západních vzorů. Jednou z proměn bylo i moderní vzdělání pro dívky, jehož se z pragmatických důvodů vzdala hlavní hrdinka Lotos. Novela vznikla ještě v přelomovém roce 1989, na jehož počátku probíhaly demonstrace na náměstí Tchien-an-men, krutě potlačené při událostech v Číně lakonicky označovaných jako 4. červen. Uveřejněna byla o rok později a okamžitě se stala literární senzací. Psychologická próza s prvky hororu uhranula režiséra Čang I-moua, který ji dále rozpracoval v mezinárodně úspěšné adaptaci s novým názvem Vyvěste červené lampióny (1993).

Dějinám navzdory 

Jako hrdinky novely Něžné pohlaví si Su Tchung vybral dvě kurtizány, přítelkyně Podzimku a Kalíšku, které byly v roce 1950 poslány komunistickým režimem na převýchovu do továrny. Zatímco Podzimce se podařilo během transportu utéct, Kalíška pod dohledem stranických funkcionářek a vojáků marně bojuje o splnění norem: Zhruba po půl hodině vešel hlídkující voják do dílny a uviděl Kalíšku, jak uvazuje smyčku na trám. Unaveně pro­táhla smyčkou hlavu a jednou rukou utáhla provaz. Voják zbledl a zařval: Osmičko, ani hnout! Varovně vystřelil do vzduchu. Kalíška se po vojákovi ohlédla, rukama zakryla smyčku a řekla: Co střílíš? Já přece neutíkám. Voják k ní přiskočil a chytil provaz: Tak ty chceš zemřít? Kalíška tiše přikývla: Chci, neušiju třicet pytlů za den, tak co jiného mi zbývá? 

Autor výstižně zachycuje osudy silných individualit a velkých vášní, žité pod krutým tlakem dějin a dějinám navzdory.  Před čtenářem vyvstává kontrast mezi dekadentní krásou zašlých časů, v nichž Podzimka a Kalíška nosily přiléhavé šaty z brokátu a neobešly se bez pudřenky, a mezi ubíjející dřinou továrních dělnic a uniformitou třídních sester.  

Odvážný pohled na tabuizované téma

O zániku statkářského rodu, největšího pěstitele opia na čínském Jihu, vypráví Rod makových polí, spletitý příběh poháněný třídní nenávistí, degenerací a chtíčem: Na okně zahlédl kočku, jejíž nefritově zelené oči zářily v měsíčním světle. Ty ďábelská potvoro, zavrčel Čchen Mao. Vytáhl bajonet z hlavně své pušky, zamířil jím kočce na oko a bodl. Přesná trefa. Z oka vytryskla temně rudá krev a kočka začala mňoukat bolestí. Čchen Maův bajonet si leh­ce našel cestu dřevěnou okenicí. Skočil dovnitř. Liou Su-c’ ležela na bambusovém lehátku a klidně spala. Čchen Mao věděl, že spánek miluje. Její tělo bylo zčásti odkryté, pokrýv­ka se mírně svezla k zemi. Tehdy poprvé uviděl její ňadro, velké a plné. Ženy téhle rodiny jsou dobře živené, pomyslel si, proto asi mají tak krásná ňadra. Poté rozvázal šátek, který nosil kolem krku, a zlehka jej položil na její oči. Teprve pak si ji opatrně zvedl do náručí. Její měkké tělo bylo studené jako lístky bambusu. Divil se, že se neprobudila. Možná se jí zdál nějaký sen. Vyšel s ní na dvůr. Ozvalo se kočičí mňou­kání. Čchen Maovi se zachvěla ruka. Překvapilo ho, že mrt­vá kočka mňouká. Žena se probudila. Začala v jeho objetí bojovat. Z jejích pootevřených ospalých očí vyšlehl zelený záblesk běsu…

Autor v této novele radikálním způsobem převypravuje klasické téma čínského socia­listického realismu – „přerod“ vesnice skrze pozemkovou reformu, chápaný jako jeden ze stupňů přirozeného procesu, v němž komunistická strana přináší dobro a pokrok čínskému lidu. Napínavé a gradující vyprávění navozuje, stejně jako v Manželkách a konkubínách, ponurou atmosfé­ru nejistoty a hrozící smrti.

Rod makových polí okamžitě vzbudil pozornost kritiky a byl dokonce označen za jedno z nejlepších děl čínské prózy 20. století. Kritici oceňovali práci s jazykem, schopnost vyprávět strhující příběh, ale také odvážné zpracování zvoleného tématu. Su Tchung události pozemkové reformy zbavuje heroického patosu a optimismu, zachycuje krutost revolučních změn na venkově a děj psychologizuje, přičemž zobrazuje spletitost vztahů mezi příslušníky různých společenských tříd. Dotýká se tak témat moderních dějin, která jsou dodnes v Číně tabuizovaná.

První dvě novely z čínských originálů přeložila Zuzana Li, třetí novelu přeložil Denis Molčanov

Doslov napsala Olga Lomová

Počet stran 200, MOC 260 Kč

Vydalo nakladatelství Verzone, s. r. o., roku 2014

www.verzone.cz

Su Tchung: MANŽELKY A KONKUBÍNY (oficiální anotace nakladatelství)

Su Tchung je brilantní vypravěč fascinujících osudů Číny první poloviny dvacátého století. Opakující se revoluce smetávaly staré pořádky a nastolovaly nové, se kterými se člověk musel vyrovnat, nebo nepřežil. V novele Manželky a konkubíny sledujeme proměnu mladé kultivované Lotos, která uprostřed vysokých zdí paláce rodiny Čchen postupně propadá šílenství, a dozvídáme se o strašném tajemství staré studny pod vistárií. Tajemství svého původu a omamně vonící pudřenky se naopak nikdy nedozví syn bývalé kurtizány z novely Něžné pohlaví. O zániku rodu největšího pěstitele opia na čínském Jihu pak vypráví spletitý příběh poháněný chtíčem, třídní nenávistí a degenerací. V tomto výboru poprvé v češtině představujeme dílo jednoho z nejznámějších čínských autorů současnosti.

Zuzana Li (nar. 1975)

Moderní čínskou literaturu studovala na Pekingské univerzitě. Působila na Univerzitě Palackého v Olomouci a na Univerzitě Karlově v Praze. V současnosti se plně věnuje překladu a edici Xin. Román Čtyři knihy v jejím převodu získal nominaci na Magnesii Literu 2014.

Denis Molčanov (nar. 1973)

Po delším pobytu v zahraničí (Francie, Čína) se usadil v Praze, kde se věnuje literárnímu překladu a publicistice. Překládá z francouzštiny (Camus, Bobin, Lambersy), čínštiny (Gao Xingjian, Mo Yan) a angličtiny (Janet Frameová). Je pružným zastáncem používání pinyinu.

Komentáře