Filmová kritička a novinářka Věra Míšková zaostřila na komedie

Věra Míšková – novinářka, filmová kritička, členka odborné festivalové poroty Novoměstského hrnce smíchu odpovídala na ěkolik otázek k tématu festivalu.

Jak je vlastně možné objektivně hodnotit například film, který může vzbuzovat stejný počet subjektivních pocitů, kolik ho sleduje diváků? Do jaké míry musíte tlumit Vy sama subjektivní pocity, abyste byla objektivní? 

Objektivita je možná vždy jen do určité míry, subjektivní je vždy vkus, u komedií smysl pro humor, základní obliba daného žánru atd., tzn. všeobecný dojem z filmu. Objektivní kritéria však existují, a týkají se jednotlivých složek (scénář, režie, herecké výkony), jedním slovem profesionality a adekvátnosti tématu.  Z toho vyplývá, že tlumit subjektivní kritéria je třeba jen natolik, aby nepřevýšila ta objektivní. Takže i když například fantasy není vůbec můj oblíbený žánr, musím umět rozpoznat a ocenit profesionální kvality Pána prstenů od slabších děl tohoto žánru. 

Na dobré či špatné filmové kritice může záviset i komerční úspěch či neúspěch filmu? Jak se s touto odpovědností, v současném světě protkaném ekonomickými vazbami, vyrovnáváte -eventuelně, jakým tlakům je v tomto směru vystaven filmový kritik?

Jsem přesvědčena, že současná kritika nemá na komerční úspěch sebemenší vliv - pokud by měla, nebyly by například za loňský rok na druhém místě v tabulce návštěvnosti Babovřesky, ale Cesta ven, na kterou naopak nepřišel téměř nikdo. Osobně žádný tlak nepociťuji a odpovědnost cítím výhradně z hlediska snahy o co největší míru objektivního hodnocení.

Stalo se Vám někdy, že jste se u filmu dobře bavila, ale zároveň jste věděla, že od Vás dobrou kritiku nedostane?

Nestalo - pokud se dobře bavím, jsem zároveň ráda, že mohu divákům film doporučit. Někdy mám výhrady k jednotlivostem, ale abych v recenzi odmítla film, u kterého jsem se sama dobře bavila, na takovou situaci si nepamatuji. 

Jak si stojí česká filmová kritika v porovnání se zahraničím? 

Nemám dost velký přehled o stavu a důležitosti kritiky v zahraničí, ale myslím, že česká kritika obecně velkou váhu nemá - viz odpověď na otázku č. 2. Čeští diváci, kteří se zajímají o film hlouběji, mají spíše své jednotlivé oblíbené a neoblíbené recenzenty. 

Kolikrát si musí člověk pustit film, aby na něj napsal kritiku. Stačí jednou nebo je to zevrubná analýza pro mnoho repríz? 

Za současného stavu kinematografie, která obecně upřednostňuje spíše jednoduché filmy i stavu médií, která kritice věnují jen tolik prostoru, že jde de facto o více méně stručné recenze, většinou stačí vidět film jednou. Dvakrát jen tehdy, když si nejsem svým úsudkem zcela jistá, pak si dám ještě „jednu šanci“ názor poopravit.

Jakou světovou a českou filmovou komedii máte nejraději?

Je takřka nemožné  jmenovat jednu, ale je-li to nezbytné, tak ze světových Někdo to rád horké, z českých Světáci.

Jste členka festivalové poroty Novoměstského hrnce smíchu. Jak hodnotíte obecně současnou úroveň české filmové a televizní komediální tvorby?

Její úroveň bohužel klesá spolu s tím, jak obecně klesá profesionalita českých filmových tvůrců, což se u komedií jako jednoho z nejtěžších žánrů projevuje násobně. Donedávna nadsazené rčení, že v Česku může točit každý, se stalo realitou, do kin se obecně dostávají stále častěji filmy samouků. V televizi pak drtivá většina „komedií“ nepřekračuje kvalitativní rámec někdejších bakalářských příběhů, leckdy jich ani nedosahuje.

Do jaké míry „zamíchaly kartami“ filmové publicistiky a filmové kritiky moderní informační a  komunikační technologie? Mám na mysli internet, sociální sítě....

Zamíchaly jimi stejně, jako zamíchaly tvorbou především snadnou dostupností : dnes může psát o filmu každý, kdo má chuť psát: do blogů, na sociální sítě, na uživatelské stránky a diváci resp. čtenáři se proto nemohou ani příliš orientovat v rozdílu mezi erudovanou recenzí/kritikou a pouhým pocitovým hodnocením, jehož je plný právě internet.

Dokáže filmový kritik vypnout a sledovat film, aniž by vědomě či podvědomě zaujímal stanoviska a hodnotil?

Pokud jde o dobrý film, tak ano, ten člověka automaticky pohltí, a je jednou z nejpříjemnějších částí této profese o takovém filmu potom přemýšlet, rozebírat si jeho kvality a hledat správná slova a argumenty, jimiž ho doporučím divákům. U slabých filmů vypnout nelze, tam ono hodnocení naskakuje v hlavě automaticky.

Sledujete filmy, které hodnotíte v kině na velkém plátně, nebo postačí i televizní obrazovka? 

Zhruba v 95 procentech na filmovém plátně, výjimečně na obrazovce nebo v počítači - to pokud z nějakých důvodů nemohu jít na novinářskou projekci a chci mít recenzi v novinách aktuálně.

Psala jste postřehy z filmového festivalu v Cannes... Troufla byste si na jeden postřeh z festivalu Novoměstský hrnec smíchu? Co by bylo obsahem tohoto postřehu?

Můj hlavní dojem se týká nesmírně příjemné a zaujaté atmosféry - dokonce bez ohledu na kvalitu posuzovaných filmů. Přátelský vztah, zaujetí a odpovědnost bez ohledu na pomyslnou velikost festivalu, cítím jak mezi porotci, tak mezi organizátory  festivalu. A účast filmařů na projekcích a besedách svědčí o tom, že i oni si Novoměstský hrnec smíchu a jeho ceny považují.

Zdroj: festival Hrnec smíchu

Komentáře