Himmlerova kuchařka šokuje veřejnost

Róza, sto pět let stará dáma, vlastni v Marseille vyhlášenou restauraci, kde hostům předkládá originální pokrmy inspirované vším, čím si kdy prošla, i lidmi, které kdy potkala. Rozhodne se sepsat paměti, neboť měla vskutku pohnutý život. Její groteskní epopej vypráví o kuchařce, která se nikdy ničeho nezalekla.

Róza, ztřeštěná a poněkud drsná osůbka, překonala všechna šílenství 20. století, jimž prošla, aniž by cokoli ztratila ze své živelnosti a chuti do života. Kromě dvou velkých lásek zakusila, co se dalo: genocidu Arménů, nacistické hrůzy, maoistické třeštění, osobní tragédie i ponížení. Cestu jí křížili lidé obyčejní i ti, kteří zasahovali do dějin: absurdní řízení osudu a její kuchařské umění jí na čas zavedly i do společnosti říšského vůdce SS Heinricha Himmlera, vařila Hitlerovi, prošla tisíci pikareskních dobrodružství včetně velkolepé večeře s otrávenými houbami, cestovala se Simone de Beauvoir, bez výčitek stiskla spoušť svého Glocku 17… a milovala bezvýhradně. Po každém pádu našla sílu vstát a vykročit zase vpřed – obvykle pod praporem, na němž vlálo starozákonní heslo „Oko za oko, zub za zub“.

Rózin příběh je procházka dvacátým stoletím po Turecku, Provenci, Paříži, Spojených státech, Číně; zažila první masakr Arménů, pronásledování Židů, bludy maoismu;  tisíce pikareskních dobrodružství včetně velkolepé večeře s otrávenými houbami, cestami se Simone de Beauvoir, bez výčitek stiskla spoušť svého Glock 17, vařila Himmlerovi i Führerovi, milovala bezvýhradně, vše s jedinou myšlenkou: je-li historie peklo, život je nebe. Seznam jejích lásek i těch, kteří jí ublížili, je dlouhý a barvitý.

Román, který se dojal i pobavil Francii a stal se velkým úspěchem u diváků i kritiky. Himmlerova kuchařka je fascinující jízda přes hrůzy dvacátého století ale i požitky života, které si vychutnáte do posledního sousta!

Franz-Olivier Giesbert (známý též pod značkou FOG) se narodil 18. ledna 1949 v USA, jeho kořeny jsou německé, skotské, židovské a francouzské. V útlém věku se s rodiči vrátil do francouzské Normandie, vyrůstal pod vlivem silně věřící matky a v tradičně levicově orientované rodině. Už jako dítě se chtěl stát spisovatelem a coby devatenáctiletý mladík začal spolupracovat s literární rubrikou deníku Paris-Normandie. Zároveň na matčinu radu vystudoval práva, později ovšem studoval i žurnalistiku a stal se politickým novinářem v Nouvel Observateur, v němž posléze (po krátkém pobytu v roli zpravodaje v USA) získal post šéfredaktora. Jeho kariéra pokračovala ve vedení deníku Le Figaro a později týdeníku Le Point. V posledních letech je střídavě hlavní postavou několika kulturních, politických a ekonomických pořadů na různých kanálech France Télévisions. Z jeho úzkého kontaktu s politikou vzešlo několik knih politických esejů a specifických portrétů francouzských prezidentů (Mitterrand, Chirac, Sarközy); kniha Prezidentova tragédie (La Tragédie du president, 2006), která na veřejnost vynesla nemálo ze soukromí J. Chiraca, vyvolala u části novinářů, čtenářů i politiků vlnu kritiky, protože obávaný FOG podle nich zneužil důvěru, jíž se u bývalého prezidenta těšil. Většina Giesbertových knih (23 titulů) je ale beletrie – žánrově široce rozkročená od moderních bajek po detektivní romány –, u čtenářů velice dobře přijímaná pro svěží, mnohdy až minimalistický styl a nápaditost: za román Ohava (L´affreux, 1992) získal Velkou cenu Francouzské akademie, za Chlívek (La Souille, 1995) jednu z nejstarších francouzských literárních cen – Cenu Interrallié, podle knihy Nesmrtelný (L´Immortel, 2007) byl Richardem Berrym natočen film s Jeanem Reno v hlavní roli (česky pod názvem 22 výstřelů) a za titul Převeliká láska (Un Très grand amour, 2010) obdržel pro změnu nejmladší, zato však nejštědřeji dotované literární ocenění –  Duménilovu cenu. Himmlerova kuchařka je jeho prozatím poslední knihou.

Komentáře