Literární počin Ivany Chříbkové otevírá téma konvencí života na vesnici

Krátké příběhy o dětství na vesnici, o rodičích, kteří se vzali jenom kvůli konvencím, o trampotách dospívajícího člověka skládají ucelený příběh hledání sebe sama. To, co se v dětství zdá jako fakt a v patnácti vypadá jako špatný sen, může v osmnácti přerůst v něco, kvůli čemu stojí za to si sáhnout na život. Ale život se dá brát i z veselejší stránky, jen je někdy nutné si na to chvíli počkat.

Vydává Bookmedia, 240 stran, doporučená cena 249 Kč.

„Neuměla šplhat. Chtěla být prodavačkou jako teta Bedřiška s velkýma prsama. Nenáviděla kostel, do kterého musela chodit, a nechtěla vodit svého bratra do školky, protože byl tlustý a do punčocháčů jí s ním museli pomáhat ostatní. Měla ráda knížky a nechápala, proč ostatní ne. Měla jiné zapínání na školní aktovce a myslela si, že to je ten důvod, proč jí do její oblíbené knížky malují kosočtverce.“

Literární prvotinu vydává 9. října bývalá redaktorka, editorka a producentka televize Nova Ivana Chřibková. Autorka, která v současnosti žije v jihoevropské Andalusii, v titulu Suchý hadr na dně mořském ztvárnila autobiograficky s prvky fikce svůj životní příběh.

UKÁZKA Z KNIHY

„Najděte si práci a odstěhujte se. To je moje rada.“

„No děkuju vám za radu, ale úplně přesně nevím, jak bych to asi

tak měla udělat, když nemám vůbec žádné peníze.“

„Prostě nad tím přemýšlejte a najděte řešení,

o tom je život. Co jste dělala s nohou?“

„Kraviny,“ řekla jsem bez přemýšlení,

„Ježíši promiňte, kraviny se neříká.

Ježíši, ani Ježíši, vím, že se nemá brát Boží jméno nadarmo.

Ty vole znovu. Omlouvám se.“

Najednou se ten kněz začal hrozně smát. A mě to rozesmálo taky.

A tak jsme tam seděli, já se svou zlomenou nohou,

a smáli jsme se a bylo to poprvé po dlouhé době,

kdy jsem se takhle moc a bezstarostně nasmála, až mě bolelo břicho…

IVANA CHŘIBKOVÁ

Narodila se ve Štěpánkovicích na severu Moravy. Po studiích na střední škole začala pracovat pro kulturní rubriku opavského týdeníku Kamelot, později pro deník Svoboda v Ostravě. Po práci na několika charitativních projektech se rozhodla přestěhovat do Prahy. Dostala místo redaktorky týdeníku Ano televize Nova. Na Nově potom zůstala ještě dalších deset let. Z pozice redaktorky printového týdeníku postoupila na pozici redaktor webových stránek televize, které úspěšně spolu rozvíjela až k dnešní podobě. Z pozice redaktorky povýšila na pozici editorky, která online zpracovávala první reality show České a později ČeskoSlovenské SuperStar a ostatních pěveckých show. Po online kariéře dostala nabídku pracovat jako producent a scenárista pořadu Volejte Novu, Vytvořila novou podobu pořadu tak, jak jej znáte z televizní obrazovky dnes. Po všech těchto zkušenostech se rozhodla kariéru na Nově ukončit a změnit svůj dosavadní život. Přestěhovala se na Gibraltar. Dnes žije ve španělské Andalusii, která s Gibraltarem sousedí, a věnuje se své největší životní vášni – psaní.

ROZHOVOR S AUTORKOU Ivanou Chříbkovou

Co vás vedlo k napsání literární prvotiny?

Já jsem svůj první příběh napsala, když mi bylo pět a sotva jsem uměla

psát. Skládal se všehovšudy ze tří vět, ale jistá zápletka tam byla. Svoji

první knihu, o přátelství slona a zebry, které se jim snažil překazit klokan,

když mi bylo devět. Odmala jsem chtěla být spisovatel nebo dlaždič. Tak

snad, díkybohu, jsem pro tu druhou variantu neprojevila dostatek

talentu. K napsání knihy Suchý hadr na dně mořském vedla dlouhá cesta,

ale odjakživa jsem tak nějak věděla, že ji napíšu, jenom musím počkat, až

si něco odžiju a bude o čem psát. Protože v literatuře věřím v sílu

vlastního prožitku, ono se to pak čte jinak.

Pro koho je určena?

Nad tou otázkou jsem si poměrně dlouho lámala hlavu. Myslím, že je pro

ty, co si po náročném dni chtějí trochu vydechnout. Pro ty, co neumí

v noci spát a potřebují usnout s pocitem, že všechno bude zase dobré. Pro

ty, kteří hledají odpovědi na otázky, ale nechtějí se ptát. A hlavně pro

všechny, kteří mají rádi veselé knihy, protože já jsem v první řadě chtěla

lidi pobavit. A to i přes výslovný zákaz mého bratra zveřejnit tu historku s

punčocháčema.

Proč se kniha nazývá Suchý hadr na dně mořském, k čemu se titul

vztahuje?

Ráda lidi poslouchám a taky si velmi často to, co říkají, zapisuju. A tak

jsem si jednou zapsala tuhle větu, kterou používá jeden moc hodný pán.

Když jsem potom přemýšlela nad názvem a procházela všechno, co jsem

si kdy poznamenala, narazila jsem na hadr. Proč jsem se tak knihu

rozhodla pojmenovat ale pravděpodobně pochopíte až potom, co si ji

přečtete. A o ten okamžik bych vás nerada připravila. Je to jako tajenka,

když vyluštíte křížovku.

Proč jste přistoupila k autobiografickému formátu formou krátkých povídek namísto klasického románu? Nakolik je žánr podle vás pro vyznění příběhu stěžejní? Kniha je autobiografická, to ano, ale jen do jisté míry. S určitostí mohu říct, že jedinou reálnou postavou jsem v ní já. Hranice reality a fikce v knize je velmi tenká, ale je tam. Některé věci se staly, některé jsem si přála, aby se staly, a některé se nestaly vůbec. Nad formou jsem po pravdě moc nepřemýšlela, psala jsem tak, jak mě to bavilo. A mě bavilo vybavovat si všechny ty historky, které mě stály několik zubů, bratra několik stehů, mámu nervů a tátu pět bouchlých demižónů.

Komentáře