První místo za inovační nápad získal unikát, který bere fyzikům dech

Pokud si ještě pamatujete na hodiny fyziky ze střední školy, možná se vám matně vybaví pojmy jako rotační neboli otáčivý a translační neboli posuvný pohyb. Zjednodušeně řečeno jsou to dva odlišné typy pohybu tělesa, které když se podaří spojit, je na světě třeba motor nebo nějaký obráběcí či jiný stroj. Panu Andrlíkovi z ČVUT se však podařilo tuto transformaci otáčivého pohybu v posuvný tak zdokonalit, že jeho prototyp nemá na světě obdobu.

„Po asi dvaceti letech práce v leteckém průmyslu jsem nastoupil na plný úvazek na FS ČVUT v Praze. Zde jsem mohl s větším nadhledem řešit věci, na které ve výrobní firmě prostě nebyl čas. Ač letecký konstruktér, mohl jsem si dovolit větší záběr v dílčích konstrukčních problémech prakticky všech pohybových mechanismů, ničím jsem nebyl omezen. Tím, že jsem začal přednášet problematiku stavby průmyslových robotů a manipulátorů, jsem se dostal plně do problematiky translačních a rotačních pohybů, jejich vzájemných vazeb a transformací,“ vypráví Vladimír Andrlík o cestě, která ho přivedla za inovací.

Jak se však zrodilo samotné zdokonalení? Jak pan Andrlík přišel na svůj unikátní pohybový závitový mechanismus? „Již relativně dlouho před tímto nápadem jsem podal patentovou přihlášku, kde byl řešen problém teleskopického výsunu pomocí pohybových závitových mechanismů. Zde bylo nutné použít pohybový šroub s levým i pravým stoupáním závitu. Toto šlo vytvořit pouze u kluzné dvojice, u valivé nikoli, kuličky by ztratily v křížení svých drah orientaci. Nakonec jsem byl nucen použít dva samostatné kuličkové šrouby, jeden s pravým a druhý s levým stoupáním. Docela mne tato komplikace mrzela, ale dál jsem tento problém neřešil. Impuls jsem dostal v okamžiku, kdy kolegové z KŠK (Kuličkové šrouby Kuřim) vytvořili kuličkový šroub s kuličkami umístěnými v separátoru (kleci). Tím dali každé kuličce pevné místo. Jsou zde však nová omezení, plynoucí z tohoto řešení. Opět jsem se nad touto problematikou zamyslel a nápad byl v relativně krátkém čase na světě. Vyřešil i můj předchozí problém s teleskopickým výsunem.“

Podstatou originality řešení pana Andrlíka je valivé uložení závitové dvojice šroub–matice prostřednictvím paprskovitě uložených kladiček. To nahrazuje dosud nejčastěji používaná odvalovací tělíska – kuličky začleněné do oběhového nekonečného řetězu – zcela novým řešením, kdy do vnější šroubové dráhy šroubu jsou paprskovitě umístěny otočné a natáčivé kladičky. Ty mají své pevné umístění v tělese matice a každá z nich má možnost samostatně nastavitelného přítlaku ve styku šroub–matice. Výsledkem je pak tišší a plynulejší chod stroje i použití při extrémních hodnotách stoupání závitů či průměrech šroubů.

Tenhle světový unikát už sklízí první úspěchy i na soutěžích – letos se umístil na 1. místě v soutěži Česká inovace v kategorii Inovační nápad. Spolupráce mezi vývojovým střediskem na ČVUT a výrobní organizací KŠK získala v minulém roce také ocenění Nejlepší spolupráce roku.

Zkuste někdy i vy dát svým myšlenkám větší volnost a vyjít z běžných hranic svého myšlení. Inspirujte se a nebojte se zdánlivých chyb. A možná se i vám podaří vymyslet inovaci, kterou bude chtít celý svět. 

Zdroj: Česká inovace

Komentáře