Vzdělání sester je palčivé téma pro Českou asociaci sester

Na semináři v Poslanecké sněmovně 16. ledna 2019, který se zabýval nedostatkem zdravotníků, kromě jiného zaznělo, že české zdravotnictví potřebuje zejména „sestry dělnice se střední zdravotnickou školou“. Česká asociace sester se naopak domnívá, že k práci všeobecné sestry není v současné době středoškolské vzdělání dostatečné.

ČAS považuje za přínosné, když všeobecná sestra vystuduje vysokou školu a trvale zůstává v přímé péči. Asociace se domnívá, že takto zkušená a vzdělaná všeobecná sestra s praktickými i odbornými teoretickými znalostmi není pouhou „dělnicí“. A pokud se právě tato všeobecná sestra posune v průběhu své praxe do manažerské pozice, pak je jednoznačně přínosem pro zdravotní systém. Proto navrhovaný benefit, např. formou výsluhy, případně jiných příplatků, ČAS považuje za efektivní.

„Všeobecná sestra je zdravotník, který 24 hodin denně, 7 dní v týdnu pečuje o pacienta, řeší jeho aktuální potřeby, zajišťuje, aby péče byla kvalitní a bezpečná, monitoruje jeho zdravotní stav a vhodně reaguje na případné komplikace a problémy. Mezinárodní autority jako například WHO, ICN či EFN mají za to, že tuto roli má v současnosti zastávat pracovník s bakalářským či vyšším odborným vzděláním. Důvodem je rozvoj medicíny, náročnost současné léčby, a složitost zdravotnických systémů,“ říká Martina Šochmanová, prezidentka České asociace sester. Současná všeobecná sestra potřebuje při svém vstupu do praxe více komplexních znalostí než dříve. Práce sestry není jen o „výkonech“. Sestra musí kromě odborných znalostí disponovat také např. škálou organizačních, komunikačních a edukačních dovedností.

Lékař pobývá s pacienty daleko méně často, než všeobecná sestra a jeho využití v této roli je zbytečně drahé. Pokud ale mají pracovníci na této pozici nižší vzdělání, nedokáží efektivně odhalit problémy a komplikace pacientů, ani na ně vhodně reagovat, jak vyplynulo i z výzkumu Lindy Aiken, publikovaného v časopise Lancet.₁

V českém zdravotnictví není zatím obvyklé, aby se o pacienta staral tým zdravotníků, do něhož bezpochyby patří i motivované praktické sestry, ošetřovatelky, sanitáři a další zdravotničtí profesionálové, kteří si zaslouží adekvátní finanční ohodnocení.  Na ně může sestra delegovat takové úkoly a péči, pro něž jsou kvalifikováni (např. základní ošetřovatelskou péči nebo asistenci při poskytování specializované péče). Jak zaznělo na semináři, je třeba si uvědomit, že podle psychologů práce je současná mladá generace více orientovaná na své vlastní potřeby. Takový osmnáctiletý člověk je pak hůře připraven na péči o těžce nemocné, trpící a umírající pacienty. S tím je potřeba počítat při plánovaní lidských zdrojů ve zdravotnictví, jinak hrozí, že se bude kvalita péče zhoršovat.

Česká asociace sester v Poslanecké sněmovně navrhla, aby se, podobně jako počty studentů medicíny, navýšily také počty studujících v programech pro všeobecné sestry na vysokých a vyšších odborných školách. Návrh se zatím nesetkal s žádnou odezvou.

„Jsme přesvědčeni o tom, že nejlepších výsledků lze dosáhnout za předpokladu, že o problematice týkající se sester budou rozhodovat právě sestry, které s ní mají každodenní zkušenost. ČAS se rovněž ohrazuje proti zavádějícímu termínu, ‚dělnice‘, který evokuje tovární výrobu, s níž se ale moderní zdravotní péče nedá srovnávat. Sestra uspokojuje individuální a komplexní potřeby pacientů, předmětem jejího zájmu není výrobek, ale člověk, navíc nemocný člověk. Pro tuto roli musí být v současné době sestra dostatečně připravena na VŠ/VOŠ úrovni,“ zdůrazňuje Martina Šochmanová.

Zdroj:

1. Aiken, Linda H. et.al. Nurse staffing and education and hospital mortality in nine European countries: a retrospective observational study. The Lancet, Volume 383, ISSUE 9931, P1824-1830, May 24, 2014. Dostupné z: https://www.thelancet.com/journals/lancet/article/PIIS0140-6736(13)62631-8/fulltext#

Komentáře