o lidech vynikajících ve svých profesích

Cheryl Lin - první sólistka Shen Yun Performing Arts

24.04.2014 15:46 | Michaela Lejsková

Rozhovor sotva začal a Cheryl Lin, taneční sólistka Shen Yun Performing Arts, mě již uvádí v úžas. Jeden obrat věty shrnul hned tři klasické čínské umělecké formy najednou: tanec, kresbu a poezii. Dělat rozhovor s Lin bylo jako proces uvědomování si hodnoty nově nalezeného uměleckého díla.

foto: Larry Dai

Poezie v pohybu

Vysoká kolem 175 centimetrů, Lin je ohebná a mírná jako říčka. Její výraz se nikdy neodklání od ladnosti a kromě toho je obdařena výmluvností. Když jsme se připravovali na fotografování v lese, krátila si čas několika tanečními pohyby na okraji rybníka zahaleného v oparu. O pět gest a dvě otočky později jsem měl pocit, jako bych spatřil báseň v pohybu.

Klasický čínský tanec je tvrdý, jak Lin bolestně objevila, ale svoboda, jakou ukrývá, umožňuje těm, kteří ho ovládnou, vytvářet neomezené kombinace kroků.

V roce 2012 Lin vytvořila choreografii k tanci nazvanému „Óda na lotos“. Její taneční kolegyně jí pomohly svými návrhy pro neotřelé taneční kombinace, které by mohla použít. „Při zkouškách a během představení jsem si představovala, že jsem skutečně jako čistý a nádherný květ lotosu,“ říká dívka a popisuje scénu: „Brzy ráno jsem se vynořila z vody a objevila kolem sebe další květy lotosu. Společně jsme se smály a tančily!“

„Óda na lotos“ vyhrála třetí místo na Mezinárodní soutěži klasického čínského tance 2012 pořádané televizí New Tang Dynasty.

Pro Lin je tančit klasický čínský tanec jistým druhem úspěchu, stejně jako zvládnutí jakéhokoli jiného vrcholného umění.

„Klasický čínský tanec je systematizovaný, má některé neměnné pohyby a figury,“ vysvětluje Lin. „Stejně jako čínská kaligrafie, každý pohyb reprezentuje znak či slovo.“ Dokončení série pohybů je podobné dopsání skladby. Vnímavý divák může vidět, že tyto pohyby přidávají něco jako titulky, které činí vyprávění obsáhlejším a brilantnějším.“

Přecházíme od rybníka na mýtinu a Lin podává ke své vášni hlubší popisy a pochopení.

„Předtím, než jsem vstoupila do Shen Yun Performing Arts, jsem si nikdy nemyslela, že by tanec šel popsat slovy takovým způsobem, jakým ho popisují mí učitelé,“ sdělila.

„V minulosti, když jsem tančila, měla jsem neurčitý pocit, že se uvnitř držím zpátky. Pohyb jsem provedla pouze dle požadavků. Co se týče toho, co měl pohyb vyjádřit, o tom učitelé nikdy nemluvili. Zde cítím, že můžu konečně vyjádřit svou nejlepší stránku. Tady jsou
vysvětlení instruktorů náramně překrásné.“

„Taneční pohyb je vyučován jako příběh, nebo obraz. Například, když paže udělá tah, je to jako divoká husa protínající oblohu mezi modrým mořem a bílými mraky. Zlehka setřete ranní rosu rukou; kapky rosy vám zvolna stékají z konečků prstů,“ říká Lin napodobujíc své učitele.

Toto vyjádření vnitřního smyslu, základní složka klasického čínského tance, je známé jako „jün“ (yun) neboli „držení těla“. Předtím, než se pohne první sval, Lin si v mysli navodí tyto obrazy a pocity a nechá se jimi vést. Když myšlenka nakonec pohne jejím tělem, vzduch kolem jako by byl zelektrizován.

foto: Larry Dai

Cvičení dělá mistra

Na jevišti se zdá být Lin elegantní, a přece silná – zatímco tančí, její výklad této umělecké formy – tance, působí velice zřetelně. Přesto jsou za tím vším roky namáhavého úsilí a duševních příprav.

Její cesta začala bezděčně. Babička z matčiny strany naplánovala a domluvila její výcvik zábavnou formou, aby Lin vše připadalo jako hra.

Její matka má umění ráda také, ale nechat mladou Cheryl odejít do Akademie Fei Tian v New Yorku, odrazového můstku pro Shen Yun, aby mohla začít svůj profesionální trénink, se zdráhala. „Kdyby máma neměla umění tolik ráda, asi by mi nedovolila učit se tanci tak daleko od domova. Ale věřila, že uspěji.“

I když se její cesta zdála náhodná, Lin později cítila, že to byla ruka osudu, která ji přivedla k Shen Yun. Význam jména Lin – „vzpomínat na vlast“, předpovídal její povahu. Ačkoli v Číně nebyla celé roky, její vzpomínka na příkré svahy hor a pagody zůstává v její mysli stále čerstvá, jako kdyby bylo v jejím srdci zasazeno semínko. Podpora jejích uměleckých sklonů ze strany matky a babičky musela semínko zalívat, vzhledem k tomu, že se před čtyřmi lety stala členem světově proslulého tělesa Shen Yun Performing Arts, jehož posláním je oživit 5000 čínské kultury skrze tradiční umělecké formy.

foto: Larry Dai

Když se ocitla v New Yorku, začaly těžkosti. „Nejdříve jsem vůbec neměla představu,
že trénink klasického čínského tance bude tak přísný. Instruktoři mi neustále napravovali moje četné nedostatky. Ta cvičení byla nesmírně těžká. Každý den jsem si musela protahovat nohy všemi těmi nepředstavitelnými způsoby. Tělo jsem měla zkroucené jako smažený čínský koblih!“

Lin musela najednou trénovat stovky výkopů. I když se přirozeně pohybuje v poklidném tempu, tady musela dohánět bleskovou choreografii. Nejdříve se potýkala s drtivým steskem po domově. Přemýšlela, že se vším skončí a vrátí se zpět na Floridu za mámou a babičkou, ale něco jí stále pomáhalo jít dále.

Byla to její touha po kráse, jak říká, a klasický čínský tanec ji naplňoval. Jeho dojímavá energie a vnitřní síla, kterou z něj dostávala, bylo něco, od čeho nedokázala jen tak odejít.

foto: Larry Dai

Splněný sen

Radost z těžce dosažených úspěchů a rodinné ovzduší Shen Yun umožnilo Lin splnit si své sny. Na Akademii umění Fei Tian a později ve zkušebnách Shen Yun na severu státu New York se Lin zcela ponořila do tradiční čínské kultury, historie a způsobu života.

Brzy nastal čas, aby se o to, co se naučila, podělila se světem. Vybaven zdroji inspirace jako jsou kultivované básně z dynastie Tang a působivá literatura dynastie Song, se soubor vydal na cestu napříč Asií, Evropou, oběma Amerikami a Austrálií. A jak se ze dnů staly měsíce, Lin a její kolegové, z kterých se mezitím stali přátelé, zvládali náročné úkoly a posilovali se navzájem písněmi a vzájemným povzbuzováním.

Lin byla vybrána, aby vystupovala se Shen Yun v dramatech „Mu Guiying přebírá velení“ a „Mulan vstupuje do bitvy“. V obou z nich hraje ženy dávné Číny, dcery a hospodyňky, které šly statečně do boje, aby bránily svou rodinu a vlast.

Dívka si zprvu s těmito postavami příliš nerozuměla, její taneční pohyby nebyly přesné a ženy z minulosti nenaplňovaly její představu ženskosti. Ale jak se její pochopení postupně prohlubovalo, uvědomila si, že tyto ženské bojovnice riskovaly vše, protože v sobě měly věrnost a zodpovědnost, které teď vnímá jako určitý druh krásy. To hluboké porozumění, ke kterému došla, přispělo k „držení těla“, vnitřnímu výrazu tanečních dramat a dalo obecenstvu nečekaný zážitek.

Rozhovor s Lin děláme v době, kdy se připravuje na nové světové turné. Těší se sice na každou zastávku po cestě, ale nemůže se dočkat návratu na Tchaj-wan, kde na ni čekají lahodné občerstvení na nočních trzích, a do Jižní Koreje, kde s kolegyněmi jednou strávily magické odpoledne se zapadajícím sluncem.

„Přišly jsme do ulice plné kvetoucích třešní,“ vypráví. „Jako by na něco čekaly. Když jsme přišly blíže, uvolnily se z větví tisíce třešňových okvětních lístků a poletovaly kolem nás. Fotily jsme jako divé. Takovéhle překrásné věci se před námi vynořují neustále, jako bychom na ně prostě měli narazit.“