Edita Randová – operní pěvkyně, mezzosopranistka

Známá hudební umělkyně je hrdou rodačkou z Prahy. Její umění ovšem zná celý svět. V rámci koncertní kariéry vystupovala například v Miláně, Londýně, Itálii, Francii, Číně, Mexiku či USA. Její nahrávky byly jednotlivými rozhlasovými stanicemi vysílány v Austrálii, Francii nebo Argentině. Přesto jejím skutečným domovem je odjakživa Česká republika. Od pěti let docházela na základní uměleckou školu a poté spolu s hrou na klavír vystudovala operní zpěv. Jejími učitelkami byly Ivana Mixová, Marta Boháčová či Milada Musilová. Roku 1991 se stala členkou Hudebního divadla Karlín, v roce 1995 nastoupila do angažmá Státní opery Praha. Roku 2003 byla vyslána českým ministerstvem zahraničí jako „reprezentantka“ české hudby do Austrálie. Spolupracuje s celou řadou tuzemských i zahraničních komorních a symfonických těles. Například s Karlovarským symfonickým orchestrem, London City Chamber Orchestra či Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK. Doménou Edity Randové je dramatický mezzosoprán s jedinečnou barvou hlasu, s nímž se věnuje interpretaci děl jak starých, tak i současných skladatelských mistrů. Mezi její nejvýznamnější nahrávky patří písně Antonína Dvořáka. V současné době je jako umělecká ředitelka neodmyslitelně spjatá s Mezinárodním hudebním festivalem Tóny nad městy.

Z vašeho životopisu je znát, že zpěv, potažmo hudba, byly vaším jasným favoritem od malička. Mám pravdu?

Přesně tak. Od šesti let jsem všem tvrdila, že jednoho dne budu operní zpěvačkou. Vážná hudba mě zkrátka fascinovala. Od rodičů jsem dostávala gramofonové desky s operami, které jsem poslouchala po večerech a kvůli tomu jsem občas nestíhala dělat úkoly do školy.

Jak vnímali váš sen o pěvecké dráze rodiče a příbuzní? Měli radost, nebo vás chtěli od umění spíše odradit?

Rodiče nebyli moc nadšení. Opera se jim samozřejmě líbila, nicméně měli obavu, čím bych se živila, kdyby se mi něco stalo s hlasivkami. Decentním způsobem se mě proto snažili od kariéry pěvkyně odradit, což se jim ale nepodařilo. Na přání rodičů jsem sice vystudovala ekonomii, ovšem zpěv zvítězil. Ekonomie zůstala mým koníčkem.

Jednou z vašich učitelek zpěvu byla například paní Ivana Mixová. Jaké máte na toto období vzpomínky?

Byly to krásné chvíle. Chodila jsem na hodiny zpěvu dvakrát týdně po práci v kanceláři. Ovšem nejvíce mě ovlivnila Marta Boháčová. Byla nejen učitelkou, ale i mentorkou, která mi pomáhala před koncerty nebo operními představeními, a to nejen po stránce pěvecké, ale i mentální. Ovlivnila mě celkovým postojem ke zpěvu.

Co pro vás znamenal vstup na prkna Karlínského divadla a později do angažmá Státní opery Praha?

Byl to pro mě především velký životní zlom, protože z kanceláře jsem se najednou ocitla rovnou na divadelních prknech. Dalo by se říci, že se v podstatě jednalo o „šok“. Netrval ale příliš dlouho, neboť jsem brzy zjistila, že jsem těhotná a odešla jsem na mateřskou dovolenou. Ovšem pouze na osm měsíců. Poté jsem se vrátila zpět na prkna Hudebního divadla v Karlíně a krátce na to úspěšně udělala konkurz do Státní opery Praha.

Kdy jste poprvé, jako pěvecká umělkyně, vycestovala za hranice Československa?

Poprvé to bylo ještě za mého angažmá v Hudebním divadle v Karlíně, ale úplně samostatně před devatenácti lety. Splnil se mi tak velký sen, moci zpívat v zahraničí. Nicméně prosadit se v zahraničí není vůbec nic lehkého.

Kam směřovala vaše cesta?

Do mé milované Itálie. Od té doby zpívám v této zemi pravidelně.

Roku 2003 jste byla českým ministerstvem zahraničních věcí vybrána, abyste naši hudební kulturu reprezentovala v Austrálii. Byl to příjemný zážitek, nebo byl z hlediska zodpovědnosti zavazující?

Především to byl nádherný zážitek. Na jednom z koncertů jsem vystupovala současně se sólisty opery v Sydney. Je to prostě nepopsatelné, pokud to na vlastní kůži neprožijete. Samozřejmě že to bylo neskutečně zavazující. Před odletem jsem nic nepodcenila a připravila se pečlivě raději i po stránce zdravotní. Šlo totiž o vánoční koncerty, takže když v této době odletíte z Čech, je tady zima v plném proudu, kdežto po příletu do Austrálie vás čeká léto. Pro tělo jde logicky o velký náraz.

Kde všude jste ještě koncertovala?

Až na malé výjimky skoro po celé Evropě, Číně, Brazílii, Mexiku, Austrálii, Kanadě a USA včetně slavné Carnegie Hall.

Existuje nějaké místo, kde jste ještě nikdy nebyla a chtěla byste se tam „koncertně“ podívat?

Nový Zéland.

Jaký je váš obecný vztah k hudbě? Jste profesionálka v klasice. Ale stane se někdy, že byste poslouchala i něco dočista jiného? Třeba pop nebo rock?

Ráda poslouchám například symfonický metal, který také zpívám. Je to další z mých radostí. Nedávno jsem natočila videoklip s kapelou White light.

Vaší pěveckou doménou je mezzosoprán, ale zvládáte i polohy altové. Přibližte nám, prosím, vaši specializaci více.

Jde především o hlasový rozsah. Mezzosoprán a alt se často repertoárově překrývají. Alt je samozřejmě nižší než mezzosoprán. Já mám velký hlasový rozsah, proto mohu zpívat jak repertoár mezzosopránu, tak i altu.

Za svou tvorbu jste obdržela řadu prestižních ocenění. Například cenu La Reconnaissance Culturelle, Médaille d'Or Internationale (2010), Premio Artistico LiberArte (2010) nebo Evropskou cenu Gustava Mahlera (2009). Existuje nějaké ocenění, kterého si obzvlášť vážíte? Pokud ano, proč?

Každé ocenění mě potěšilo. Nedá se říci, které z nich více, které naopak méně. Pro mě je ocenění i to, když někdo přijde po koncertě přímo za mnou a řekne, že jsem ho potěšila a že se mu mé vystoupení líbilo.

Vaše nejznámější nahrávky jsou písně Antonína Dvořáka. Prosím, přibližte nám je…

Antonín Dvořák je můj velký favorit. Strašně dobře se mi zpívá, je vyloženě pro můj hlas. Už jsem během let natočila většinu jeho písňové tvorby a doufám, že brzy dotočím jeho písňovou tvorbu celou.

Operní pěvci, hudebníci, herci, spisovatelé, ale i další umělci mívají často své vzory. Máte, či měla jste někdy nějaký životní vzor?

Vyložený vzor nemám. Mým vzorem je každý člověk, který v životě něco dokázal.

Máte nyní v „post-covidové“ době nějaké speciální plány do budoucna? Koncerty, vystoupení, nové CD?

Naštěstí už zase jedu ve starém rytmu. V červenci jsem zpívala v Itálii, poté u nás v Čechách, přičemž v rámci festivalu Tóny nad městy mám přichystané podzimní koncerty v Praze. Chystám také vánoční koncert v Itálii. Mimo to mám připravený k natáčení další videoklip, opět se symfonickým metalem. Kromě toho vyučuji zpěv, takže teď už vlastně ani nevím, kde mi hlava stojí. (úsměv)

Jste uměleckou ředitelkou festivalu Tóny nad městy, kolikátý ročník letos budete pořádat?

Letos jde o jubilejní dvacátý ročník. Jde o festival, který už hostil řadu předních umělců z celého světa i z České republiky. Spolupracujeme s mnoha českými orchestry. Tentokrát ale půjde pouze o komorní koncerty. Festival Tóny nad městy se koná letos v říjnu a listopadu.

Z vašeho data narození vidím, že jste se narodila ve znamení Kozoroha. O Kozorozích se říká, že jsou nanejvýš praktičtí a spolehlivost je jejich „druhým jménem“. Myslíte, že astrologický profil Kozorohů sedí i na vás a pomáhá vám ve vaší tvorbě? Koneckonců kombinace operní pěvkyně-umělkyně a ekonomky je nejen pozoruhodná a neobvyklá, ale především praktická. (úsměv)

Myslím, že ano. Šplhala jsem po skalách vždy pomalu, ale jistě. Navíc ty rohy, které představují tvrdohlavost, jsou jasným znamením.

Děkuji vám za rozhovor.

Text: Michaela Košťálová

Korektura textu: Vladana Hallová

Foto: Lenka Hatašová

Publisher: Profesní magazín Best of www.ibestof.cz

Tagy: hudba, zpěvačka

Komentáře