Jana Krausová - výtvarnice, herečka

Jana Krausová, foto: Vratko Barcík

"Nemám potřebu dělat dějové náměty. Pro mě je ten děj už ve výrazu portrétovaného." Jana Krausová

Setkání s výtvarnicí a herečkou Janou Krausovou mi připomnělo úryvek z Bible, kde se píše: „Naším doporučujícím listem jsme my sami. Je napsán na našich srdcích a všichni jej vidí a mohou číst.“

Pro rozhovor jsme zvolili restauraci My Life v pražských Holešovicích. S novou jarní kolekcí, kterou nám pro focení zapůjčily firmy Anorac a Klenoty Aurum, přinášíme nádech jara, kterým se pomalu loučíme se zimními měsíci a přinášíme trochu veselejší barevnou inspiraci i vám, našim čtenářům.

Paní Krausová, jak to máte s inspirací pro kreslení? Kreslíte něco, co musíte vidět, nebo to, co vám dává vaše představivost?

Hlavní inspirací je mi příroda. Nejenom momenty, pocity a atmosféra, která je pro mě nejvíce inspirativní, ale také člověk. Přesněji, jde o kresbu či malbu portrétů. Jsou to spíše figurální náměty. Nemám potřebu dělat dějové náměty. Pro mě je ten děj už ve výrazu portrétovaného.

Zabývala jste se někdy při kreslení fyziognomikou, tj. znaky ve tváři, které charakterizují vnitřní povahu člověka?

Slyšela jsem o tom a je to zajímavé. Nicméně, odborník v této oblasti nejsem.

Kde obvykle vystavujete svá díla?

Naposledy jsem vystavovala ve Vinné galerii v Brně na téma portréty a kresby. Před tím byla výstava v Hradci Králové, kde byla tematikou příroda, figurální portréty a kresby. A moje poslední výstava končila v lednu v krásných podzemních, klenutých prostorách galerie U Zlatého kohouta, kde byla dekorativní keramika, akvarely, kresby a koláže.

Je pro vaši tvorbu příznivější fakt, že bydlíte mimo Prahu?

Malování na venkově by mi mělo vytvářet příznivější podmínky než ve městě. Jenže jsme koupili zámeček, máme hospodářství a dojíždím za prací do Prahy. Je to krásné, málo osídlené místo, kde jsou kopce, lesy a rybníčky. Organizace práce mi ale nedovoluje dostat se k malování tak, abych ho mohla dělat soustavně třeba celý den. Takže mám permanentně rozdělanou tvorbu. Snažím se udělat si tam ateliér, protože ještě donedávna jsem ho měla v Praze. Je pro mě pohodlnější neuklízet vše pořád dokola, ale opravdu mít rozdělané to, na čem zrovna pracuji a moci se k tomu kdykoliv vrátit a pokračovat.

Jak je tomu u vás s realizací zakázek? Přece jen je v takovém případě umělec do určité míry omezen představou zákazníka. Podařilo se vám i navzdory tomu realizovat někde umělecky významný počin, kde by současně nebyl omezen váš osobní projev?

Jednou z takových věcí je socha v kostele sv. Haštala na Starém městě v Praze. Bylo to při kanonizaci svaté Anežky České. Je to už řada let. Socha tam stojí vedle oltáře, což má pro mě velký význam. No a z těch aktuálních věcí jsem se například nedávno zúčastnila sympozia v Lánech a v rámci tohoto sympozia jsem vytvářela plastiku, která se jmenuje Průhled. Plastika je umístěná vedle kapličky. S touto realizací jsem se úžasně sžila.

Jak vím, je pro vás léto mnohem více pracovně intenzivní než pro většinu divadelních herců.

Hrajeme na letní scéně na Vyšehradě a se spoustou představení jezdíme po zájezdech, a tak léto bývá opravdu nacvaknuté.

Zní to trochu kočovně. V čem je to jiné než v kamenném divadle?

Studio DVA, které se zabývá produkcí vlastních divadelních projektů, je soukromá společnost Michala Hrubého, která má sice stálý soubor, ale nejsme tam v angažmá. Hraju tam v současné době ve čtyřech hrách. Lidé, kteří jsou ve stálém angažmá, plní nějaký dramaturgický plán. Pro mě je to o něco větší svoboda, protože mohu hrát ještě někde jinde. Pro diváka je to především atraktivní v tom, že my v podstatě jedeme k nim blíž. Mnoho lidí se do Prahy na představení ani nemusí dostat. S tím je spojená zase trochu jiná atmosféra a celkové pojetí. To si divák musí zažít a najít si pro sebe to kouzlo.

Nefušuje vám Karel do vaší výtvarné práce?

Karel je hodně šikovný, takže kdyby fušoval, tak bych to ráda viděla. Má výbornou výtvarnou paměť. Jako kluk chodil do keramické školy. Kdyby se tomu věnoval, byl by hodně úspěšný, ale čas si na to neudělá. Výtvarně a tvůrčí formou se o to více realizuje na rekonstrukci našeho zámečku.

Jaké máte představy o finální podobě zrekonstruovaného zámečku?

Zatím to je daleko, ale rádi bychom uvažovali o realizaci něčeho, co je spojeno s kulturou.

Takovým vytížením jste nejspíše hodně omezili cestování, nemýlím-li se?

Karel je nejraději doma, protože kvůli práci se nacestuje dost. Takže jezdím s přítelkyněmi, nebo s dětmi. Nedávno jsem trávila dovolenou  v Ománu se svými syny, se kterými se jinak málo vidíme. David je pořád ve studiu a pracuje na své desce a Adam studuje herectví.

Adam režíroval jednu z her, ve které hrajete – „O lásce“, která měla premiéru už v roce 2009. Můžeme se na ni těšit i v této sezóně?

Určitě ano. Ta hra se bude hrát ještě dlouho. Dokud má hra úspěch a prodává se, tak ji hrajeme. Například představení „Otevřené manželství“ hrajeme s Karlem už osmým rokem.

Děkuji za rozhovor.

Text a produkce: Michaela Lejsková

Foto: Vratko Barcík

Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz

Vlasy: Veronika Soukupová, kadeřnictví Honzy Hlaváčka, hotel Corinthia Praha

Make up: Pavel Bauer, Estée Lauder

Partneři produkce:

GOVI Kašmír www.kasmir.cz

ANORAC www.anorac.cz

Klenoty AURUM www.aurum.cz

Estée Lauder www.esteelauder.com

Restaurant My Life www.restaurant-mylife.cz

Tagy: divadlo, film, herectví, kresba, umění

Komentáře