Martin Johanna – autor, textař, dramatik

Loni vydal autorskou audio povídku, kterou namluvili dvojnásobný držitel Ceny Thálie Jan Kříž, spolu s jeho hereckými kolegy Ondřejem Novákem a Kateřinou Bohatovou. Jeho písňové texty Zní starý příběh a Šťastné chvíle vyšly letos na Křížově vánoční desce. Na svém kontě má také několik divadelních scénářů, překladů zahraničních her a jeho francouzské texty najdeme třeba v repertoáru herečky a zpěvačky Radky Fišarové. Ale mladý umělec, autor, textař, dramatik Martin Johanna rozhodně neusíná na vavřínech. A třebaže jeho hlavní pracovní náplň je v marketingovém oddělení oblíbeného pražského divadla, nepřestává ve volném čase hledat nová témata a věnovat se vlastní tvorbě. 

Lenka Hatašová

Máte za sebou pět autorských divadelních her, minulý rok vydanou audio povídku, která vyšla na CD i digitálně v distribuci vydavatelství ČRo Radioservis. O čem tato nahrávka vypráví?

Podle názvu Každý ve svém by to vzhledem k současnému dění mohlo vypadat, že jde o příběh z období restrikcí, kdy jsme více než obvykle zůstávali každý ve svém bytě či domě. Ale tak to není, jde o uzavřenost ve vlastním světě. Posluchači uslyší příběh dvou postav, chlapce a dívky, kteří jsou oba tak říkajíc uzavřeni ve vlastních bublinách a teprve okolnosti je přimějí se životu více otevřít. Zároveň by se dalo říct, že nahrávka vypráví jednoduše o tom, zda láska dokáže překonat opravdu všechny překážky.

Nyní jste vytvořil i krásné texty k populárním vánočním písničkám (v anglickém originále First Noel a Have Yourself a Merry Little Christmas). Čí to byl nápad přetextovat do češtiny právě tyto evergreeny?

Stejně jako s nápadem na celé album tak i s výběrem písniček přišel sám interpret Honza Kříž. Už to, že mě oslovil jako textaře, mi udělalo samozřejmě radost, a tím větší byla, když mi řekl, o jaké by mělo jít písničky. First Noel je lidová anglická koleda, která vypráví o prvních Vánocích. Druhou skladbou je píseň, která se poprvé objevila v roce 1944 v hudebním filmu s Judy Garland Setkáme se v St. Louis a záhy se stala neodmyslitelnou součástí vánočních svátků. Takové nabídce se zkrátka nedalo odolat. Navíc jsem pro Honzu napsal ještě jeden vánoční písničkový text, který se však na album již nevešel. Nicméně jsme se domluvili, že mu bude slušet nová původní hudba, a tak doufám, že se nám písničku podaří nakonec dotáhnout. A jestli ne letos, tak aspoň příští rok spatří světlo světa.

Dočetl jsem se o vás, že kromě autorského psaní také překládáte francouzské divadelní hry do češtiny. Je to tak?

Teď už ne. Na to mi nyní moc času nezbývá, ale před lety jsem přeložil dvě divadelní hry do češtiny. Jedna z nich je taková čistokrevná komedie o tom, jak se zamiluje starší žena do mladíka, a jmenuje se Dotek Slunce. Ta druhá s názvem A Bůh pro všechny je postavená na nezvykle otevřeném a místy až přehnaně vyhroceném rozhovoru matky se synem. Ještě mám doma jednu hru, kterou jsem chtěl přeložit, uvidíme, kdy na ni dojde. Momentálně se však věnuji zejména vlastní tvorbě. Ovšem i v ní má francouzština místo. Vážím si toho, že jsem pro výbornou Radku Fišarovou mohl napsat několik původních francouzských písničkových textů. A také například přetextovat francouzsky českou písničku Slunečnice – tu ostatně můžete slyšet i v jejím recitálu na Malé scéně divadla Studio DVA.

Co nebo kdo je inspirací a motivací pro vaše povídky, hry a texty?

Inspirací pro mě může být rozhodně kdokoliv a cokoliv, jen to musí přijít ve správný čas. V takový ten okamžik, kdy něco dříve stokrát viděné vypadá po sto prvé jinak – něčím vás zaujme jinak než obvykle. To je ta cesta k nápadu. Ostatně co může inspirovat víc než sám život a vše, co k němu patří. A motivace mám taky různé. Ať už to je chuť druhé pobavit či potěšit, anebo chuť něco sdělit, na něco upozornit, vyzkoušet si nový žánr, z něčeho se vypsat, dojít k poznání atd. Baví mě a zároveň láká ta obrovská tvůrčí svoboda, to nepřeberné množství možností, jak naložit s nepopsaným listem papíru. U písniček je největší inspirací samotná melodie. 

Lenka Hatašová

Řídíte se ve svých textech svými prožitky či zážitky?

Podstatnou roli určitě hraje zkušenost, ale stejně tak fantazie. Mimo to jsem se párkrát přesvědčil, že občas je snazší vykreslit příběh, který by mě lákalo prožít, než reálnou situaci, které jsem byl součástí. Nehledě na to, že ta či ona postava by vzhledem k charakteru měla nějak jednat. A potom jsou určitě mnohem důležitější její pohnutky než mé vlastní. (úsměv)

Mark Turner kdysi řekl, že příběh je základním principem myšlení. Máte to podobně?

To je dobrá otázka. Musím se přiznat, že nad tím jsem neuvažoval. Ale rozhodně na tom něco bude, příběh je důležitý, a to nejen ten hlavní, ale často i ty drobnější příběhy, které dokreslují postavu. Na druhou stranu, můžeme mít sebelepší nápad na příběh, ale když netrefíme patřičnou formu, jak ho sdělit, výsledek asi nebude moc uspokojivý. Nejvíc mě fascinuje dialog, baví mě hra se slovy, kdy pouhý slovník promluvy vytváří atmosféru situace. Ostatně není třeba láska něco jako takový nekončící dialog?!

Kdy se vám píše nejlépe? Ráno, odpoledne, v noci?

O tom příliš nepřemýšlím. Vždycky záleží na tom, v jakém rozpoložení se v danou chvíli nacházím. Spíš než abych psal podle toho, kolik je hodin, tak se snažím psát, až když mám nápad – ten je nejdůležitější. (úsměv)

Děláte si poznámky, když vás něco napadne? Nebo to jde na první dobrou a dokud to nedopíšete, neodejdete od toho?

Často si dělám poznámky. Nápadů je spousta a připadá mi, že když ho hned nezapíšu, bráním tomu, aby se mohl objevit další a třeba zajímavější. V téhle souvislosti mě napadá, že i na ten proces od myšlenky k sepsání uceleného díla by se dala volně aplikovat ta Komenského zásada racio-oracio-operacio. Nejdřív přijde nápad, nad tím se zamyslím, zapíšu si ho, pak o něm mluvím s přáteli, a nakonec se rozhodnu, jestli ho použiji nebo ne.

Co si myslíte o současném, příliš konzumním a dravém světě?

Podle mě nezáleží na tom, jak na nás svět působí, ale na tom, jak dovolíme, aby na nás působil. A jestli je společnost taková či maková, to je jen odraz lidí, kteří ji tvoří. Vždyť to, co vypadá jako přílišná dravost, může být ve skutečnosti třeba strach z vyhoření, nadměrné nakupování a materiální závislost zas mohou být voláním osamocené duše po přízni. V každém případě ať se chová člověk tak nebo onak, rozhodně je důležité, aby jednal hlavou a srdcem, a ne proto, že se tak chovají ostatní. To si o tom myslím. (úsměv)

Hlavně musí mít štěstí, a tou pílí a talentem mu jít naproti. Nehledě na to, že pro každého může úspěch a štěstí znamenat něco jiného. Pro mě je nejtěžší být při psaní trpělivý, nejradši bych hned všechno dokončil a už zase dělal něco dalšího, ale to nejde. Poměrně rychle snad lze napsat první verzi, ale než je z ní ta finální, to zabere ještě dost času. Jsem v podstatě nedočkavý člověk, tak si dokážete představit, jak se musím do trpělivosti nutit. Ale zároveň ta chuť znát výsledek je motorem k dokončení.

Lenka Hatašová

Máte nějaký vzor, ať už v českých nebo zahraničních autorech? Nebo jaké knížky či hry patří k vašim oblíbeným?

Myslím si, že žádný vzor nemám, nebo o něm alespoň nevím. Samozřejmě že člověka ovlivní co čte a poslouchá, ale že by šlo vyloženě o vzor, tak to ne. A oblíbení autoři? Jednodušší otázka by nebyla? (smích) Nikdy si člověk nevzpomene na všechny. Je to stejné, jako kdybyste se mě zeptal na oblíbené písničky. Těch je taky hodně. Teď narychlo mě jako první napadly dvě knížky, které mám například rád – Listy z mého mlýna od Alphonse Daudeta a román Romaina Rollanda Dobrý člověk ještě žije.

Zbývá vám vůbec čas na nějaké záliby? Co děláte, když zrovna nepracujete? 

Mám to štěstí, že moje práce je zároveň i mým koníčkem. Baví mě jak práce v marketingu divadla Studio DVA, tak i vlastní psaní. Jinak je to taková ta klasika – setkávání s přáteli, sledování filmů a seriálů, návštěvy divadel a výstav, procházky v přírodě apod.

Co považujete, nebo byste jednou považoval, za svůj životní úspěch a odměnu za to, co se vám povedlo?

Velkou odměnou pro mě je, když se lidem moje tvorba líbí a dělá jim radost. A co se týče toho životního úspěchu, tak musím říct, že za ten považuju už to, že jsem se vůbec narodil. Od rodičů vím, že po dvou neúspěšných těhotenstvích jsem se až na potřetí narodil já. Proto nemůžu říct jinak, než že právě tuhle skutečnost beru v pravém slova smyslu za životní úspěch. (úsměv)

Za dva roky oslavíte třicáté narozeniny… Už jste přemýšlel, co bude dál? Kde se vidíte třeba za takových deset let?

Nepřemýšlel. Ale přál bych si, abych mohl pořád dělat, co mě baví, byl zdravý a spokojený. A to bych zároveň popřál každému. A samozřejmě i to, aby se nám všem dařilo plnit si sny a nemuseli jsme si dělat vrásky ze samých starostí.

Plánovat po letošní zkušenosti (covid, omezení...) je trochu složité, přesto, co byste po tvůrčí stránce rád zvládl v roce 2021?

Rád bych v příštím roce vydal audio dramatizaci mé hry Miliony slz, nyní právě pracuji na úpravě textů pro nahrání. Pak se taky těším na psaní písničkových textů. A co dalšího se povede, to se rád nechám překvapit. (úsměv)

Můžeme si někde poslechnout tu krásnou vánoční písničku, kterou zpívá Jan Kříž, ke které jste vy napsal text? 

Ano, jistě! Kromě apple music a spotify, ji najdete k poslechu například i tady na tomto odkazu na youtube.

Děkuji za rozhovor.

Text: René Kekely

Korektura textu: Vladana Hallová

Foto: Lenka Hatašová

Publisher: Profesní magazín Best of www.ibestof.cz

Kromě apple music a spotify, ji najdete k poslechu např. i tady na tomto odkaze na youtube zde!

Komentáře