Michal Singer - malíř

22.05.2012 10:56 | Michaela Lejsková

 

 

 

"Lidé si o mně myslí, že jsem projel celý svět. Ale já mám celý život jen jednu cestu a ta vede do mého ateliéru." Michal Singer

 

 

 

Jistě znáte pořekadlo „Nemaluj čerta na zeď“! Malíř Michal Singer tento slovní obrat nezná. Motivy, které oživují jeho obrazy, jsou především o procitnutí, provokaci, o zábavě. Michal Singer je výtvarným umělcem, jehož tvorba vás v žádném případě nenechá chladnými. Ateliér Michala Singera najdete jen kousek od Janáčkova nábřeží v Praze a část jeho tvorby můžete shlédnout mimo jiné také v restauraci Zlatý had na Malé Straně.

 

Všimla jsem si, že formáty, na které malujete, se velikostně značně liší. Jaký je pro vás rozdíl v náročnosti malování velkého a malého obrazu?

Největší rozdíl vidím v pracnosti. Velký obraz mám hotový hned a s malým se hrabu hrozně dlouho.

 

Vybíráte si pro velké obrazy nějaké specifické motivy? Jiné, než pro malý formát?

Mám to tak, že když se mi zjeví námět, následně se mi ukáže i jeho velikost.

 

Jaké formáty malujete nejčastěji?

Zhruba dvakrát dva metry. Nejraději mám šestkrát tři metry, ale když nouze naučila Dalibora housti, naučil jsem se i já dělat malé věci. (smích)

 

Na velký obraz už musíte mít pořádné štafle. Je to tak?

No jasně! Štafle a jedu! Na takovém plátně mám pocit, že otiskuju sám sebe.

 

Z jakého důvodu vás méně baví malovat menší obrázky?

Když začnu, tak pak už mě to začne těšit, ale nechce se mi do nich. Obraz, kterému nevěřím, nedám z ruky. Malý obraz je spekulace, teorie. Celé malování je lež, ale u toho malého formátu je lež vystupňovaná.

 

Proto je pro vás představivost důležitější než realita?

Představivost realitu zahrnuje. Kondenzuje řadu vizuálních a jiných prožitků.

 

Nemáte někdy obavu, že ztratíte múzu? Nepřihodilo se to už někdy?

To se nikdy nemůže stát. Já při tom hledání dvakrát málem přišel o život, než jsem našel ten svůj pramen, který by neměl jen tak vyschnout.

 

Jak se to stalo?

Za cenu velkého trápení, pokusů a omylů. Postupně jsem tak našel sám sebe. Tedy: v obrazech. S tím skutečným já je to celé poněkud komplikovanější…

 

Co nejčastěji lidé vidí ve vašich obrazech?

Hodně barvy. Mraky, tuny… Barevnost totiž hodně nadsazuju.

 

Proč ta nadsazenost?

Už ani nevím. Je to nějaký zvyk. Naučil jsem se vyjadřovat v čistých barvách a u toho jsem zůstal.

 

Barvy nikdy nemícháte?

Nikdy. Používám jen čisté barvy.

 

Máte nějaké vyloženě oblíbené barvy?

Ne. Jen používám velmi rád jedovatě zelenou, protože je hodně psychedelická. Tahle zelená a ostře růžová, těch používám jako šafránu, jako střelivo!

 

Jak tomu mám rozumět?

Kvůli jejich průraznosti, kterou z nich cítím!

 

Dokážete si od vlastní tvorby udržet odstup?

Při malování ne, ale jakmile dokončím práci, získám i já potřebný odstup a ten je pro mě stejný, jako pro kohokoliv jiného. Abych to vysvětlil: s dílem jsem sžitý a propojený, když ho dělám, a když ho dokončím, tak je pro mě stejně cizí, jako pro kohokoliv jiného. K tomu trefně poznamenávají Polynésané: Bůh ožívá okamžikem vzniku uměleckého díla a umírá s jeho dokončením.

 

Nemohla jsem si nevšimnout, že na vašich obrazech je poměrně hodně erotiky…

...a jak říká Kalle Blomkvist (pozn. redakce: dětský hrdina knih švédské spisovatelky Astrid Lindgrenové) – běžná praxe. (smích)

 

Na některých vašich obrazech se čas od času objevují popisky, texty. Jaké mají opodstatnění?

Objevují se mi zkrátka v hlavě. A tak je prostě opíšu, resp. omaluju.

 

Co třeba projev a energie obrazu, jak pracujete s tímto? Co chcete, aby se v obraze projevilo?

Hlavně to, aby si lidi nedělali iluze, že je vše jen krásné a idylické. Není to o postojích, ale o formě. Obraz musí být zábava. Pokud se nebavím já, tak nikdo. Já ty věci dělám s jistou radostí. Pak není možné, aby se to nepřeneslo a nestrhlo i ostatní! Pozitivní se mi jeví to, že to moje malování je čím dál tím lepší. Například sportovec má své limity, ale v malování můžete jít pořád dál.

 

Jaký je váš majetnický vztah k vašim dílům?

Nemám právo si nic schovávat. Hlavně od té doby, co jsem na volné noze. (smích)

 

Jaké máte zkušenosti s kupci?

Nejlepší je, když přijde sám muž a ten se rozhodne koupit hned. To samé platí pro ženy. Ale pokud přijde pár, tak se líbí něco jednomu, ten druhý to zas zpochybňuje, přemýšlí, přehodnocuje a to je pak o ničem.

 

Jste zastáncem toho, aby obraz měl rám?

Dobře zarámovaný obraz mu přidá třicet procent hodnoty, někdy i více. Dobrý obraz musí vydržet všechno, ten prokoukne i bez rámu, ale rám mu dává punc, uzavře ho a podpoří.

 

Mám pocit, že jste si prostřednictvím svých obrazů prožil hodně příběhů, které se ve skutečnosti nikdy nestaly, je to tak?

Lidé si o mně myslí, že jsem projel celý svět. Ale já mám celý život jen jednu cestu a ta vede do mého ateliéru. Znáte Edgara Degase? Toho když se ptali, jak namaloval to krásné moře, že určitě musel mít spoustu zážitků, odpověděl, že malíři stačí kus hadru pohozeného v ateliéru, aby namaloval moře. A to je ta lež. Klamat je pravdivější, než mluvit pravdu.

 

Ovlivňují vás v tvorbě roční období?

Trochu ano, protože strašně rád chodím plavat a tomu věnuji čas v létě. V zimě téměř nerušeně pracuji, zavřu se v ateliéru a „vyšívám“.

 

Má smysl za vámi chodit se zadáním zakázky?

Ne, to ať nikdo ani nezkouší. Nedělám to ze zásady.

 

A kdyby se vám v ateliéru posadila krásná žena a chtěla by se nechat malovat?

No tak to bych ji namaloval tak, že by byla dost překvapená! (smích)

 

Čeho má malíř nedostatek?

Společnosti. Malíř je pořád sám. A já se to naučil řešit tak, že jsem si ateliér ve svých představách zalidnil.

 

Podle čeho jako malíř posuzujete jiné dílo a řeknete o něm, že je to dobrá práce?

Podle toho, zda má jednotu.

 

Děkuji za rozhovor.

 

Text a produkce: Michaela Lejsková

Foto: Robert Vano www.robertvano.cz

Foceno v restauraci Zlatý had www.zlatyhad.cz

Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz

Tagy: kresba, malíř, umění, výtvarnictví

Partneři

Komentáře