René Barteček - choreograf

René Barteček

"Scénář je konečné dílo všech, protože to konzultujeme, a někdy se u toho i pěkně pohádáme, protože se bojuje, kdo co bude dělat." René Barteček

Foto: archiv Reného Bartečka

René, jak dlouho funguje Scandal Ladies?

Scandal Ladies funguje třetím rokem a skládá se ze tří skupin. Před vznikem Scandal Ladies jsem byl členem jedné z nich. Začátek byl v tom, že já sám jsem tanečník. Tančil jsem balet v Praze, a pak také v Ostravském divadle. Tam jsem před dvanácti lety skončil. Divadlo mi chybělo, a tak jsem si založil vlastní skupinu, která má v současné době obsazení pět lidí. Chvilku jsem s nimi tančil, ale postupně bylo jasné, že to někdo musí řídit, jinak by byl zmatek. Ujal jsem se této funkce.

Jak vypadá role producenta travesti skupiny?

Starám se o hudbu, kterou pro vystoupení upravuji, starám se i o kostýmy, vymýšlím programy a dávám dohromady scénář. Ten scénář je konečné dílo všech, protože to konzultujeme, a někdy se u toho i pěkně pohádáme, protože se bojuje, kdo co bude dělat.

Kdo vám šije kostýmy?

Něco nám udělá švadlena, ale to je takové minimum. Jinak si šijeme sami. Uděláme nejdříve návrh, a co je nejtěžší, to ušiji já.

Jak probíhá taková příprava make upu?

Protože jsem byl ve škole líčení, tak jsem to znal, a pak každý do toho vnesl nějaký nápad či osvědčenou techniku. Každý se musí líčit trochu jinak, protože má každý jinou pleť a tvar obličeje. Základ jsem jim řekl, protože to je divadelní líčení a odlišuje se od běžného hodně zásadně. Dneska už jsou takoví profíci, že jim nemám co vytknout. Je to velmi náročné, udělat z chlapského obličeje ženský obličej. Je to jako by člověk maloval obraz.

Jaká jsou při takovém líčení úskalí, s čím hodně bojujete?

Obočí určitě. Všichni máme svoji práci a nikdo nedělá jako hlavní práci travesti show. Takže  holit si obočí trvale, to nejde. Vlastně děláte na obličeji takovou masku, jejíž příprava je náročná a trvá nejméně hodinu. Dolů už to jde rychleji. Nebo nohy, nikdo si nechce holit nohy, tak si berou třeba čtvery silonky. Prsa si teda holí, to si musí holit. Také ruce, to by bylo vidět. 

To musí být v šatně docela zábava při takových přípravách. Jak probíhá převlékání během show?

To bych přál někdy divákovi vidět. Během pauzy mezi písničkami se musíme převléknout, udělat ze sebe docela jinou osobu a samozřejmě make up se nesundává, ten se poupravuje. Přidělá se nová paruka a vymění se doplňky. Po vystoupení si oddechneme, a pak se tomu maratónu smějeme.

Jaká jsou vaše nejoblíbenější čísla?

Stálice jako jsou Machálková, Vondráčková, Csáková nebo Urbánková, to nesmí chybět. Velmi oblíbená je také Tina Turner. Diváci je stále chtějí. Ale my máme ještě taková divadelní představení, kde je děj. Připravím nějaké téma, podle toho vybírám písničky. Měli jsme i film a muzikál. Ten muzikál nemá až takový děj. Dělali jsme třeba Scandalárium nebo Jak šel čas. To byl příběh, který šel od pravěku. Začínali jsme Tinou Turner v podobě pravěké ženy, oblékli jsme ji do kůže. Postupně jsme volili zpěvačky, které měly zvučnou tvorbu rok od roku, a tak to pokračovalo až do současnosti.

Co aktuálně připravujete?

Chystáme program na příští rok, a ten bude vyloženě dějový. Bude se to jmenovat Zlatý Oscar po česku aneb Kurňa hoši skandál. To bude na podzim roku 2010. Hlavní postavou bude režisérka Věra Chytilová, která režíruje film na ty zlaté Oscary po česku. To bude určitě zajímavé.

Vás osobně už na jevišti divák neuvidí?

Na jevišti už ne, ale když jsou nějaké soukromé párty, tak někdy vystupuji i já. Ale to se stává už opravdu málokdy.

Pro firemní večírky připravujete vlastní show nebo si klient objedná program dle vlastní představy?

To si většinou řeknou, co by se jim líbilo, a my se snažíme přizpůsobit. Když vystupujeme na diskotéce, tak tam dáváme modernější věci, ale v rámci večírků jsou to spíše tradiční osobnosti. Jsme schopní docela pružně se přizpůsobit a vyrobit i dobové kostýmy.

Jaký je Váš nezapomenutelný kuriózní zážitek?

Běžně se nám stává, že vypadne elektrika. To se zachraňuje všelijak. Dokonce jeden náš kolega takhle odzpíval písničku sám. Naštěstí byl hudebně nadaný. Kuriózní také bylo to, když jsme předváděli na klasické módní přehlídce a pořadatelka měla nápad, že jeden z nás předvede svatební šaty. Nikdo nepoznal, že po mole chodí muž.

Kde probíhají zkoušky?

Měli jsme studio, ale zrovna se to bude měnit. Od ledna budeme mít novou zkušebnu, kterou jsme dostali od města. V Brně jsou prostory pro podnikání neatraktivní a nevyužité, nám však takový obyčejný skladový prostor stačí, dá se využít jako šatna a navíc nikoho nerušíme.

Jak to zvládáte s financováním travesti skupiny?

Kasu držím také já. Co se vydělá, investuje se většinou do dalších projektů, šatů a podobně. Vlastně stále investujeme. Pak jsou poplatky OSA a podobné, a tak jsou naše prostředky neustále v pohybu. Máme sponzory, ale ne na peníze, nýbrž na materiály. Na látky, šaty, doplňky. Firma Elis nám dává slevy na nákup. Občas dostaneme šaty třeba ze svatebního studia.

Jak zvládáte takové nasazení?

Potřebuji zdravou formu stresu. Když ten stres nemám, tak sedím doma a neudělám nic. I když si naplánuji, co všechno udělám, tak když nejsem v tom nasazení, nakonec zvítězí lenost.

Máte ještě nějakou vlastnost, se kterou se moc nechlubíte?

Takovou mám, a tou je nedochvilnost. Jako to má například Halina Pawlovská. Tuhle volal jeden režisér Halině a ptá se jí: „Halino, kde jste, my už začínáme točit?“ Halina odpovídá: „No, já už sedím v taxíku, jsem na cestě.“ Na to režisér: „Halino, ale já vám volám na pevnou linku.“

Máte podobné zážitky?

Na jedno naše vystoupení v Bratislavě jsem meškal a můj kolega kvůli mně držel autobus. Postavil se před něj, aby nemohl odjet, dokud jsem nepřijel.

Děkuji za rozhovor.

Text: Michaela Lejsková

Foto: archiv Reného Bartečka

Publisher: Profashion 11/2009

Komentáře