Ing. Dana Steinová – trenérka paměti, předsedkyně Čes. spol. pro trénování paměti a mozkový jogging

11.09.2012 19:12 | Michaela Lejsková

 

 

 

"S pomocí paměťových technik si lze zapamatovat poměrně snadno a bez velké námahy to, co ostatní populace považuje za nezapamatovatelné." Dana Steinová

 

 

 

 

 

Být v kondici je stav mysli. Mohu jen navázat, že být v dobré fyzické kondici jde ruku v ruce s tím, v jakém stavu je naše paměť. Bohužel ne mnozí z nás vědí, že než se skutečné problémy s pamětí projeví, můžeme jimi již nějaký čas být postiženi. Například již okolo třicátého roku života by se lidé seriózně měli zajímat o svoji paměťovou kondici. A že je trénink paměti současně i docela zábavný program, který vůbec není složitý, o tom jsme si povídaly s trenérkou paměti Danou Steinovou. Docela jednoduché preventivní návyky nám mohou v životě obrovsky posloužit.

 

Jakou má trénink paměti u nás historii?

Obecně se jedná o velmi mladý obor. Jako první se kognitivnímu tréninku začali věnovat Němci koncem 80. let minulého století a v roce 1987 založili první svaz trenérů paměti. Mnoho států s tréninkem paměti teprve začíná a některé jej nemají dodnes.

 

Kdy tento obor oslovil vás a jakého pro vás nabyl významu?

Já osobně jsem se dostala k trénování paměti náhodou. Od roku 1991 jsem působila v EURAG (European Federation of Older Persons),kde nyní zastávám funkci generálního sekretáře, a můj kolega Karel Marquardt, tehdejší předseda sociálního výboru Rady Evropy, mě v květnu 1993 pozval na Evropské symposium o trénování paměti. Pořádala ho Rada Evropy ve spolupráci se švýcarským obchodním řetězcem Migros v Rüschlikonu u Curychu. Shodou okolností jsem při večeři seděla vedle belgické psycholožky Arlette van Assel, která měla s trénováním paměti víceméně teoretické zkušenosti, napsala knihu o trénování paměti pro seniory. K našemu velkému překvapení jsme zjistily, že jsme se obě narodily ve stejný den, měsíc a rok! A to byl ten rozhodující moment, který ovlivnil počátky českého trénování paměti.

 

Jak se rozvíjela vaše spolupráce?

Arletta slíbila, že v dubnu 1994 povede v Praze seminář pro trenéry paměti. I pro ni samu to byl první seminář tohoto druhu, který kdy vedla. A já jako aktivní členka České gerontologické a geriatrické společnosti jsem k účasti pozvala právě členy této společnosti, což ovlivnilo naši dlouhodobou orientaci na seniorskou populaci.

 

Kdy jste začala s kurzy vy sama a s jakými výsledky jste se sešla?

Já osobně jsem v létě 1994 odjela s dětmi na rok do USA a svůj první kurz trénování paměti jsem vedla v New Hampshire s velkým úspěchem. Hned na jaře 1996 jsem pořádala druhý seminář pro trenéry paměti s Arlettou. A na podzim stejného roku jsme začali spolupracovat s německým Svazem trenérů paměti, který výrazně ovlivnil naši další profesní orientaci. Od roku 1994 jsme vyškolili skoro 1 600 trenérů paměti pro ústavní zařízení i pro práci s veřejností. Od roku 2002 funguje EURAG Memory Training Center, které školí zahraniční trenéry paměti v angličtině buď v Praze, nebo v zahraničí a pořádá také intensive memory training classes pro zahraniční zájemce.

 

Kdo jsou lidé, kterým slouží tréninky paměti, jimiž se zabýváte?

Nejvíce nás vyhledává seniorská veřejnost, která má největší problémy s pamětí. Orientujeme se ale i na další cílové skupiny, jako jsou děti, studenti, matky na mateřské dovolené či lidé produktivního věku. Ty všechny řadíme k tzv. zdravé populaci. Mnoho našich trenérů paměti pracuje v ústavních zařízeních, kde se věnují svým klientům. Tito klienti mnohdy trpí mírným kognitivním zhoršením či nějakou formou demence. Naši trenéři paměti také pracují s lidmi po cévních mozkových příhodách, úrazech mozku či dětmi s poruchami učení.

 

Řadí se stav paměti do nějakých kategorií či skupin?

Ano, hovoříme o zdravé populaci, lidech, kteří trpí mírným kognitivním zhoršením, a lidech trpících demencí.

 

Co by nám mělo být motivací, abychom se o trénink paměti začali zajímat, absolvovali jej?

Vzhledem k tomu, že vývoj mozku je ukončen zhruba kolem 25. roku života a pak se jeho funkčnost začíná zhoršovat, tak by se o trénink paměti měl vlastně zajímat každý, komu je přes 25 let. Problémy s pamětí jsou z počátku jen mírné, nemůžeme si třeba vzpomenout na jméno někoho, koho dobře známe, či na název místa, kde jsme byli na dovolené, nevěnujeme jim obvykle žádnou mimořádnou pozornost. Obtíže se však kumulují a mezi padesátým a šedesátým rokem se stávají nepřehlédnutelnými. A tehdy se lidé vyděsí a běží za námi. Někteří také doufají, že vědci vyvinou kouzelnou pilulku pro zlepšení paměti, ale to si nemyslím, že se kdy podaří. Přitom máme osud vlastní paměti víceméně ve vlastních rukou.

 

Co bychom tedy měli mít na paměti?

Že se mozek se chová jako sval, který je funkční jenom tehdy, když ho řádně procvičujeme.

 

Jakou má paměť souvislost se životním stylem?

Na kvalitu naší paměti má zásadní vliv míra mentální, fyzické a společenské aktivity, takže je přímo ovlivněna životním stylem.

 

V jakých oblastech našeho životního stylu, které přímo souvisejí s vlivem na naši paměť, bychom měli být obezřetnější?

Teprve počátkem 21. století se zjistilo, že pohyb má enormní vliv na kvalitu paměti a že je ještě důležitějším faktorem v prevenci demence než samotný kognitivní trénink. Takže pohyb, pohyb, pohyb je nejaktuálnější rada.

 

Jak vypadá praktická ukázka cvičení kognitivního tréninku?

S uspokojením můžeme konstatovat, že se nám podařilo sestavit optimální tréninkový program, který zahrnuje nejen klasický kognitivní trénink, ale cíleně se také zaměřuje na minimalizaci problémů s pamětí v běžném denním životě a vede k rychlému zvýšení sebevědomí účastníků kurzů, k vnímání pocitů osobní zdatnosti u každého účastníka. A následně také ke zvýšení soběstačnosti a prodloužení nezávislosti u seniorské populace. Praktická cvičení se zaměřují na mnemotechniky, které dokonale kompenzují nedokonalost lidské paměti. Pro účastníky kurzů není problém si zapamatovat nákup o 150 položkách, telefonní čísla i dlouhé číselné řady. Ke svému úžasu zjistí, že zapamatovat si sto desetinných míst Ludolfova čísla je vlastně hračka. Na praktických příkladech se učí zvládat techniky, které jsou pak schopni aplikovat v praxi v případě osobní potřeby.

 

Aplikujete stejnou metodu na všech nebo máte i individuální řešení?

Témata jsou přizpůsobena zájmu účastníků. S pomocí paměťových technik si lze zapamatovat poměrně snadno a bez velké námahy to, co ostatní populace považuje za nezapamatovatelné. Například seznam českých panovníků od roku 623 do současnosti, s tím, že si je účastníci zapamatují na pozicích a znají je na přeskáčku, stejně tak americké prezidenty, sochy na Karlově mostě, Muchovu Slovanskou epopej či aktualizaci politické mapy světa. Zapamatovat si padesát států Americké unie i s jejich geografickou lokalitou je záležitostí 20–25 minut i pro ty nejstarší účastníky kurzů.

 

Kolik ideálně se kurzu účastní lidí?

V kurzech máme obvykle 15–25 osob.

 

Co patří k vašim oblíbeným strategiím?

Celé trénování paměti je postavené na osvědčených technikách a strategiích rychlého zapamatování. Mnemotechniky jsou dědictvím antiky. Výhodou je, že když zvládnete několik základních technik, naučíte se je rychle kombinovat a používat v běžném denním životě. V našich kurzech dokonce učíme techniky, které nikdy nikde nebyly publikovány, protože je vynalezli naši trenéři. Pan René Müller je autorem geniálního kalendáře. Představte si, že s jeho pomocí si všichni účastníci našich kurzů pamatují z hlavy celoroční kalendář. Zadáte jim jakékoliv datum a oni vám sdělí, o jaký den v týdnu se jedná. Ostatní populace žasne a nechápe, jak je možné, že ta křehká osmdesátiletá paní ví, že 13. 7. 2012 je pátek a 21. 11. 2012 je středa.

 

Prozradíme mi k tomu nějaký návod?

Podstatou je, že si s pomocí mnemotechniky zapamatujete, který den v týdnu je prvního v každém měsíci, např. 1. července je neděle, neděláme, protože pleteme věnec / čer-venec/, 8.; 15.; 22.; i 29. 7. také pleteme věnec, je to také neděle. No a dny mezi prostě přičítáte, či odčítáte. Snadné, že?

 

Zdá se to zábavné! Co byste doporučila lidem, kteří zapomínají běžně a bez diáře se neobejdou?

Ideální by bylo přestat diář používat, ale je to zpočátku trochu riskantní. Problém spočívá i v tom, že pokud si informaci někam zapíšeme, tak spotřebujeme všechnu energii na to, abychom si zapamatovali, kam jsme ji zapsali, ale už si vůbec nepamatujeme obsah informace. A také nedochází vůbec k žádné stimulaci mozku, ale pouze k mechanickému záznamu informace. Absolventi našich kurzů jsou trénováni tak, aby externí pomůcky vůbec nepotřebovali, je jim například doporučeno vymazat z mobilu nejpoužívanější uložená telefonní čísla a volit je zpaměti.

 

Takže právě zápisky v diářích a telefonech spíše naší paměti škodí, protože nás nenutí si pamatovat události či telefonní čísla?

Máte pravdu. Jakmile víme, že informace je někde vyhledatelná, pamatujeme si pouze to, kde ji najdeme, ne však samotnou informaci.

 

Jaký faktor dle vašeho soudu má nejškodlivější vliv na naši paměť?

Stres!

 

Jaké lidi s největší pravděpodobností tato problematika nejvíce postihuje?

Lidi ve vedoucích funkcích, manažery, ty, kteří si nabírají víc, než stačí.

 

Jsou ženy či muži ve výhodě, co se týká genetických dispozic a pravděpodobností, že je ztráta paměti postihne?

Ženy jsou v nevýhodě, ženské pohlaví je jeden z rizikových faktorů vzniku Alzheimerovy demence.

 

Jak si stojí naše statistiky v rámci onemocnění paměti, v možnostech léčby, úspěšnosti či nemožnosti paměť trénovat?

ČR je jeden z mála států, kde existuje armáda profesionálních trenérů paměti, kteří pomáhají veřejnosti všech věkových kategorií, případně těm, kteří žijí v zařízeních rezidenční péče, v tom, aby si spolu s funkční pamětí udrželi co nejdéle svou soběstačnost a nezávislost. Specializujeme se i na budování tzv. rezervní mozkové kapacity, která dokáže u části populace kompenzovat devastující důsledky cévní mozkové příhody, úrazu mozku či demence. U té části populace, u které už došlo k nástupu demence, se snažíme vhodným kognitivním a fyzickým tréninkem zpomalit proces mentální deteriorace.

 

Ověřujete si také na sobě či svých blízkých účinky terapií, které děláte?

Vzhledem k tomu, že trenér musí demonstrovat, že paměťové techniky zvládl, je celkem samozřejmé, že je pak používá v praxi, protože k tomu jsou určeny.

 

Jak si vy sama udržujete paměť v běžném životě?

Nemám žádný diář ani žádná předprogramovaná telefonní čísla v mobilu, dokážu se dokonale orientovat v české historii, protože znám pořadí českých panovníků od r. 623 do současnosti. Dokážu se orientovat v politické mapě světa, protože si ji v kurzech aktualizujeme, nepotřebuji kalendář, protože vím, kdy je který den v týdnu. Ale všechno, co jsem popsala, zvládají také absolventi mých kurzů, protože pamatovat si je snadné, když víte, jak na to!

 

Jaké další indikace můžeme při tréninku paměti očekávat?

Zvýšené sebevědomí a následně i zvýšenou kvalitu života obecně. V případě používání mnemotechnik nejen minimalizujeme problémy s pamětí v běžném denním životě, ale také aktivujeme pravou mozkovou hemisféru, kterou obvykle zanedbáváme, a tím podporujeme budování rezervní mozkové kapacity. V důsledku západního životního stylu má většina z nás dominantní levou hemisferu a mnohé snadné úkoly ani nedokážeme vyřešit právě proto, že do úkolu nezapojíme i pravou hemisferu.

 

Je možné uměle nějaký zážitek či informace z paměti „vytěsnit“?

Ano, máme schopnost potlačit nepříjemné, bolestivé informace, které by nás iritovaly či zraňovaly, a nevybavovat si je. To však funguje jen tehdy, pokud jsme v dobré psychické kondici. Pokud jsme v depresi, nepříjemné informace se vybavují samovolně, ať chceme, či ne. Na toto téma však existují povolanější odborníci než trenér paměti.

 

Jaký typ informací si pamatujeme nejhůře?

No přece to, co nás nebaví, nezajímá, považujeme to za fádní a nudné, byť se ona informace tváří jako veledůležitá. Vzpomínáte na dobu, kdy jste byli úplně malí a maminka vám říkávala: „To je zajímavé, každou hloupost si pamatuješ, ale nic pořádného ti v hlavě nezůstane.“ To je přesně ono. Náš mozek si velmi dobře pamatuje atraktivní, neobvyklé, vzrušující informace, ty ostatní ho moc nezajímají. A na tom spočívá i princip trénování paměti. Snažíme se fádní a nezajímavou informaci přetransformovat v informaci atraktivní a o úspěšné zapamatování máme postaráno!

 

Jaké množství informací si je průměrný člověk schopen zapamatovat?

Vycházejme z toho, že v podstatě vůbec nejsme naprogramováni k tomu, abychom si příliš mnoho pamatovali. Lidský mozek byl v průběhu evoluce vyvinut tak, aby zajistil naše přežití v případě ohrožení života. A pokud by byl příliš zahlcen informacemi, možná by nebyl schopen rychle mezi nimi vyhledat tu informaci s velkým I, která nám pomůže přežít.

 

Jak se tedy náš mozek přirozeně chová a k čemu je ovlivňován uměle?

Mozek se chová vlastně funkčně, pokud se brání přijímat příliš mnoho nových informací. A navíc množství zapamatovaných informací je podmíněno omezenou kapacitou krátkodobé neboli pracovní paměti. Informace z okolního světa je přijímána prostřednictvím smyslů do tzv. senzorické paměti. Ta má obrovskou kapacitu. Vědci dokonce spočítali, že každou sekundu přijme naše senzorická paměť 10 milionů informací (jak to spočítali, to opravdu nevím).

 

Jak dlouho je mozek schopen tyto informace udržet?

I takový stroj na myšlení, jako je lidský mozek, by pravděpodobně přetekl vrchem, kdyby se tam všechny informace ukládaly. Ony naštěstí ze senzorické paměti do několika vteřin vypadnou a jen malý fragment původně přijatých informací se přesune do paměti krátkodobé neboli pracovní. Ta je nejdůležitějším stadiem při zpracování informací, ale také nejzranitelnějším, zde totiž buď informaci úspěšně zpracujeme, nebo o ni přijdeme. Ale v tomto případě se k nám příroda zachovala dost macešsky a vybavila nás velmi omezenou kapacitou krátkodobé paměti. Ta je vyjádřena tzv. Millerovým číslem 7 plus minus 2. Vypadá to, jako kdyby byla pracovní paměť napájena baterií s velmi omezeným výkonem, a záleží na naší momentální kondici, zda si zapamatujeme z nabídnutého seznamu 5 nebo až 9 slov či čísel. A právě díky své omezené kapacitě má pracovní paměť tendenci se rychle vyprázdnit a uvolnit místo další nově přicházející informaci.

 

Jaké jsou její přednosti?

Je také jediná, která se dá trénovat a v trénování paměti je to oblast, na kterou se zaměřuje naše intervence. Dokážeme výrazně zlepšit pracovní vztah mezi krátkodobou (pracovní) a dlouhodobou pamětí do té míry, že zajistíme nejen to, že informace bude v krátkodobé paměti efektivně zpracována a přesunuta úspěšně do dlouhodobé paměti, ale také to, že bude snadno vybavitelná v případě budoucí potřeby. A teď aspoň jeden konkrétní příklad: Jedna moje studentka, paní kolem osmdesáti let, si stěžovala, že si nemůže zapamatovat jméno sousedovic psa. Jmenoval se ANTIS. Nedařilo se jí si jméno psa zapamatovat, ale jen do té doby, než přidala jménu určitou informaci, zatraktivnila ho a řekla si, že to byl ANTIsovětský pes. No, uznejte sami, taková hloupost se přeci už nedá zapomenout. (smích) 

 

Jaká je pro změnu kapacita dlouhodobé paměti? Tam jsme na tom lépe?

Ta je neomezená, ukládáme do ní informace do posledního dne našeho života, informace se z ní neztrácejí, jen se stávají hůře dosažitelnými v důsledku zapomínání.

 

Jak si vysvětlujete, že někteří jedinci jsou geniální v jazycích, luštění křížovek a jiných vědomostních oblastech, ale nejsou schopni si zapamatovat docela běžné věci jako třeba co nakoupit či každodenní pracovní program?

Zase hovoříme o různých typech paměti. Dlouhodobá sémantická paměť, ve které jsou uložena fakta, znalosti a vědomosti, je funkční až do konce života a s postupujícím věkem se nezhoršuje. Dlouhodobá paměť epizodická ukládá naše osobní prožitky, je velmi nespolehlivá a máme tendenci si naše vzpomínky s postupujícím věkem zkrášlovat.

Největší problém však máme se zapamatováním nových informací, to, co jsme si právě přečetli, co máme nakoupit, kam jsme co položili, pro co právě jdeme. V mnoha případech se spíš jedná o naši vlastní nedisciplinovanost, protože dovolíme naší mysli, aby se zabývala něčím úplně jiným, než by právě měla. Jak pak máme očekávat, že si zapamatujeme, že jsme šli do lednice pro máslo, když jsme cestou k lednici řešili v mysli nějaký pracovní spor ze včerejška? (úsměv)

 

Je možné paměť nějak „nafouknout“ v rámci tréninků, nebo má skutečně jen omezenou kapacitu? Kdy je paměť v „nejlepší kondici“?

Dá se říct, že jsme na vrcholu našich mentálních schopností zhruba mezi šestnácti a třiadvaceti lety, tehdy máme dokonce i trochu „nafouknutou“ kapacitu pracovní paměti. Jestliže jsem se zmínila o Millerově čísle 7 plus minus 2, tak jsem hovořila o náhodném zapamatování. Lidský mozek nemá schopnost zapamatovat si seznam informací v určitém pořadí. Před mnoha lety, když jsem s trénováním paměti začínala, jsem si chtěla ověřit, jestli na tom mladí vysokoškoláci kolem dvacítky nejsou lépe než ostatní populace. Seznámila jsem je se seznamem na nákup o deseti položkách a požádala je, ať položky zapíší ve správném pořadí. Byla jsem zklamaná, že to nezvládli, tedy zvládli, ale až po tom, co jsem jim vysvětlila vhodnou paměťovou techniku. Další den jsem stejný seznam použila v jednou pražském domě pro seniory a scénář se opakoval. Senioři ve věku 80+ nebyli schopni si seznam zapamatovat, dokud jsem je nenaučila vhodnou techniku, pak si ho však zapamatovali stejně bravurně a stejně rychle jako mladí vysokoškoláci. Závěr? S pomocí mnemotechnik dokážeme smazat věkový rozdíl a správným naservírováním informace si poradit i s omezenou kapacitou krátkodobé paměti.

 

Jsou lidé, kteří jsou schopni naučit se několik cizích jazyků a jde jim to snadno, protože mají vynikající paměť. Jedná se o genetické dispozice v tomto případě?

Říká se, že někteří lidé mají talent na jazyky, já si myslím, že tajemství spíš spočívá v tom, kolik jazyků umíte. Nejobtížnější je zvládnout první cizí jazyk, druhý už je snazší, protože lze vytipovat určité podobnosti, a ti, kteří znají přes patnáct jazyků, tvrdí, že každý další jazyk je pro ně hračkou. Ti, kteří znají latinu, mají velkou výhodu, protože ta je základem mnoha jazyků. U studia jazyků je důležitá motivace a velmi pomáhá pobyt mezi domorodci.

 

Dokážete pomoci lidem, kteří naopak nejsou schopni se žádné cizí jazyky naučit, protože si nepamatují slovíčka?

Na jaře 2013 připravuje ČSTPMJ seminář pro veřejnost: Jak se efektivně učit cizí jazyk, zájemci tam určitě získají cenné rady. Přihlásit se lze na www.trenovanipameti.cz. Já sama jsem se anglicky učila až po čtyřicítce, měla jsem motivaci, slovíčka jsem se učila od rána do večera, při vaření, na procházce, nosila jsem vytrhané listy z knihy po kapsách, některé slovíčko jsem musela mnohokrát opakovat, než jsem si ho zapamatovala. Po 18 měsících jsem už hovořila bez přípravy na konferenci. Sice ještě s chybami, ale ve smysluplných větách. Pokud chybí motivace, máme pocit, že se nikam nepohybujeme, neděláme žádné pokroky a že nejsme jazykový typ, ale zkuste si najít třeba anglického boyfrienda. Uvidíte, že vám angličtina půjde jak po másle!

 

Jsou lidé schopni tréninků bez odborné asistence? Pokud ano, v jakých případech?

ČSTPMJ spolupracuje s firmou Alpelephant, která se zabývá tréninkem kognitivních funkcí pomocí počítače. Software HAPPYneuron na www.brainjogging.cz je dílem francouzské firmy Scientific Brain Training a vznikl pod vedením uznávaného neuropsychologa dr. Bernarda Croisila. Firma eviduje již zhruba 60 milionů odehraných her v USA, Británii, Francii, Německu, Japonsku, Brazílii – a nyní i v ČR. HAPPYneuron je v češtině k dispozici na CD, a je tak dostupný zájemcům, kteří se z nejrůznějších důvodů nemohou skupinových kurzů ČSTPMJ v Praze či dalších místech ČR zúčastnit.

Také při mozkovém joggingu pracujete sám na speciálních cvičeních, měříte si čas a stresujete se. Ale je to vaše volba. Na rozdíl od trénování paměti, které se obvykle provádí ve skupině s trenérem, který je zodpovědný za úspěch klienta. Pokud klient neuspěje, není to jeho vina, ale vina trenéra paměti, který cvičení špatně zadal. Kurzy trénování paměti vedou k rychlému zvýšení sebevědomí, představují skvělou platformu pro socializaci a panuje v nich povzbuzující atmosféra.

 

V jakém směru vnímáte, že pro svoji práci máte stále ještě ne úplně ideální podmínky? Nebo jste spokojená se svými možnostmi?

Nejobtížnější je osvětová práce. Zajistit, aby se informace o trénování paměti dostaly k těm, kteří je potřebují. Naší největší osvětovou akcí je Národní týden trénování paměti, který jako součást celosvětové akce Brain Awareness Week probíhá každoročně v březnu. V roce 2012 se konalo v rámci ČR a SR 191 osvětových přednášek zdarma v zařízeních rezidenční péče, v nemocnicích, na základních, středních i vysokých školách, v knihovnách, mateřských centrech, v denních stacionářích, bankách, v centrech pro nevidomé i neslyšící, v poradnách pro poruchy paměti, atd. Tam všude působí námi vyškolení certifikovaní trenéři paměti. Navštívilo je skoro pět tisíc osob. Kompletní seznam přednášek NTTP 2012 je uveden na www.trenovanipameti.cz. Pět tisíc osob, a to je jen nepatrný zlomek českého a slovenského obyvatelstva! Je to frustrující, když si uvědomím, kolik lidí by mohlo z tréninku benefitovat, jen kdyby o nás věděli!!!

 

Děkuji za rozhovor.

 

Text: Michaela Lejsková

Foto: archiv Dany Steinové

Vytvořeno ve spolupráci s www.trenovanipameti.cz

Korektura textu: Alžběta Strnadová

Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz

Komentáře