Ing. Luboš Komárek - manažer oboru vývoje nanotechnologií

Původně vystudoval strojní inženýrství na VUT v Brně a ekonomiku podniku a konkurence na INDEG Business School v Lisabonu. Disponuje jak odbornými dovednostmi, tak i pracovními zkušenostmi získanými v tuzemsku a v zahraničí. Dnes se věnuje především fascinujícímu oboru, kterým jsou nanotechnologie. Mnozí o nanovláknech začali slýchat až loni kvůli koronavirové pandemii, ale více o nich nevědí. Nejsou to jen roušky nebo respirátory, ale jejich využití je širokospektrální. Používají se třeba ve zdravotnictví, ale také v různých odvětvích průmyslu. O životě nejenom mezi nanotechnologií umí Luboš Komárek krásně vyprávět.

Jaroslav Hauer /Nanoprogress

Kromě toho, že jste vystudoval strojní průmyslovku, pracoval jste původně v oblasti chlazení, klimatizací a podobných záležitostí. Přece jen k nanotechnologiím je to velký krok.

Já jsem se k nanotechnologiím dostal v podstatě náhodou. Pobýval jsem osm let v Portugalsku a měl jsem rozběhnutou firmu v klimatizačních systémech. Poměrně hodně se tam měnil trh. V té době udeřila krize, dobíhala tam, a tak jsem hledal nové příležitosti. A potom jsem měl tu čest být na pohovoru s panem Havlíčkem (Karel Havlíček, současný ministr) a po dvou měsících jsem nastupoval v Nanoprogressu v nanotechnologické oblasti.

Fascinoval vás ten obor od začátku, nebo jste se v něm musel takzvaně hledat?

Já jsem původně z Liberce, věděl jsem o nanotechnologiích, protože tohle město je tím věhlasné. Zajímala mě hlavně nanovlákna a než jsem na pohovor s panem Havlíčkem jel, tak jsem se nějakou dobu připravoval. Zajímal jsem se o to, jaké jsou tam možnosti spolupráce. Protože mě ten obor velmi zaujal, tak jsem jej upřednostnil před dalšími nabídkami, které jsem v té době měl.

Když se řekne nanovlákno a máme-li to zobecnit, tak co to vlastně je?

Nanovlákna se často připodobňují k pavoučí síti. Představte si stébla trávy, která jsou položena přes sebe, různě chaoticky naskládaná do několika vrstev. Jsou tak malá, že jsou vidět jen pod mikroskopem, protože jsou zhruba 600krát menší než lidský vlas. Je to taková neorientovaná struktura, která má mezi sebou mezery.

Kde všude lze tuto unikátní technologii použít, kromě toho, že o nanotechnologiích slyšíme déle než rok primárně v souvislosti s nano rouškami, nano respirátory a nano filtry?

Jde o velmi průřezový průmysl. Počínaje biomedicínou, aplikacemi pro čištění vzduchu a vody v enviromentální oblasti, až po filtrace nápojů, inteligentní obaly, energetiku a další. Využití nanotechnologií lze nalézt takřka ve všech průmyslových odvětvích.

Z čeho vzniká nanovlákno? 

Velmi zkráceně je to tak, že se dopravuje polymerní roztok do elektrického pole a pak díky elektrickým silám se povrch roztoku naruší a vytváří se vlákna, která se vznáší ve formě mráčku a zachytávají se na sběrném kolektoru či podkladu.

Jak stará je tato technologie?

První nanovlákna vznikala již v 15. století, nicméně do roku 1931 to nikdo nemohl ověřit, protože neexistoval skenovací elektronový mikroskop, až pak se tato technologie začala více rozvíjet. V oblasti nanovláken je několik technologií výroby. Nemluvíme pouze o jedné unikátní, protože na trhu byly od roku 2003 průmyslové technologie na bázi stejnosměrného zvlákňování. Vývoj běžel dál a v roce 2015 byla objevena další, mnohem efektivnější technologie, která vyrábí nanovlákna pomocí střídavého proudu. Výhodou je, že je verzatilnější (měnlivější – pozn. red.) a dá se třeba flexibilně integrovat do výrobních linek. Produkované struktury jsou podobné, nicméně výrobnost je vyšší.

Jaroslav Hauer /Nanoprogress

Když si od vás vezmu roušku nebo respirátor, tak na první pohled asi nepoznám, že tam to nanovlákno je. Je tedy potřeba provést nějakou podrobnější analýzu?

Je velmi dobré se podívat na různé certifikace, nebo si vyžádat měření od předních výzkumných institucí, které to dělají dlouhodobě. Vyžádat si podklady. Je dobré, aby certifikace byla od tuzemské certifikační autority. Víme, že některé nanovlákenné roušky nebo další ochranné prostředky, které mají zahraniční certifikaci, neodpovídají našim standardům a potřebám. Například kapénka viru má 0,6 mikrometrů, tedy 600 nanometrů a existuje jedna norma, která umožňuje klasifikovat třídu ochrany podle větších částic. To znamená, že to je podobné, jako když vezmete drátěný plot, kterým komár prolétne, ale když máte síťku proti hmyzu, tak už se skrz nedostane. Dobrá informovanost je zde základem.

Kde všude, kromě těchto prostředků, můžeme využití nanovlákenné technologie najít?

Zajímavým oborem je implantologie nebo biomedicína, protože když nanovrstvy vytvoříte z materiálu, který tělo absorbuje a vyloučí bez jakýchkoli vedlejších příznaků, říká se tomu biokompatibilní materiál, který vytvoří strukturu podobnou třeba mezibuněčné hmotě. Pak lze vzít buňky, nasázet je na nanostrukturu, vložit do roztoku, který má podmínky jako jsou v těle a začne se tvořit kůže nebo šlacha. Případně se to dá modifikovat. Vlákna se dají obohatit růstovým faktory, které mají určité typy buněk rády, a může se udělat třeba implantát do kosti, který obnovuje kost. Nám se dokonce povedlo vyzkoušet regeneraci kůže a kostí, kde se přišlo na to, že průběh regenerace je mnohem kvalitnější a bez komplikací. Třeba při zranění u člověka po nehodě jsou na rány použity nanovlákenné kryty. Nanotechnologie simuluje kožní strukturu, kůže lépe zregeneruje a nevzniká jizva.

Jak je to třeba u popálenin, protože to je oblast velmi specifická, ale zároveň citlivá?

Tato forma kdysi fungovala poměrně jednoduše, ale pak se zpřísnila pravidla. V této oblasti se to dělá primárně z vlastní kůže, která se nějakým způsobem natahuje, aplikuje na pacienta, a tedy vznikají jizvy. Naše nanovlákenná technologie vytvoří funkční kůži, což je pro pacienty s těmito úrazy obrovská přidaná hodnota. Není to pak poznat. Kůže může být pouze lehce světlejší, ale ona sama po čase ztmavne. Právě nanovlákenné kožní kryty dokážou léčit tímto úžasným způsobem.

Tyto věci jsou kvůli různým certifikacím patrně hodně finančně a časově náročné, mám pravdu?

Máte. Jakmile totiž vytvoříte něco nového a jakmile se to klasifikuje jako zdravotnický prostředek, tak to musí projít preklinickým a klinickým hodnocením, než se to smí nabízet na trhu a aplikovat na pacienty. Pokud je to ve výzkumné oblasti, tam se pohybujeme zhruba v rozmezí pěti až šesti let, abychom s tím pak mohli jít na trh. Klíčová je také výrobnost technologie. Kdysi byly biomedicínské nanovlákenné technologie poměrně hi-tech, byla malá výrobnost, ale nyní se dostáváme ke stěžejnímu milníku produktivity a víme, že novou technologií, kterou deset let vyvíjíme, se dají dělat biodegradabilní systémy, které mohou být využity v biomedicíně. (Pozn. red.: Biodegradace označuje proces rozložení látky v přírodě za pomoci přirozených biologických procesů.)

Umíte si představit, kam ten vývoj může za deset patnáct let dojít a zda lze říct, že něco bude zásadně přelomové?

Klíčem je nyní dotažení technologie, kterou máme v ruce. Má daleko vyšší výrobnost, než známe doposud. Chceme vyvinout vysokoprodukční linky a pevně věřím, že je to otázka maximálně příštího roku. Díky tomu dojde i k výraznému zpřístupnění nanovlákenných struktur, které potřebujeme, a jejich rozšíření do segmentů, v nichž momentálně nejsou. Máme nějaké nápady na produkty, ale to bych zatím nechal v režimu „utajení“.

ing. Luboš Komárek s některými z ocěnění, které jeho společnost získala. Foto: Jaroslav Hauer /Nanoprogress

Stát jednoznačně výrazně pomáhá. Nebýt programů na podporu malých a středních podniků a výzkumných institucí, tak bychom řadu věcí realizovat pochopitelně nemohli. Třeba velmi využíváme program s názvem „Spolupráce – klastry“, který je v gesci Ministerstva průmyslu a obchodu. Žadatelem dotace je naše organizace a na výzkumu a vývoji se podílejí přední výzkumné instituce a společnosti. Vývoj řídíme, kontrolujeme výsledky a předáváme je státu na proplacení dotací. Tento systém se v praxi velmi osvědčil. Řešitelé výrazně ocení, že se nemusejí starat o administrativu, která je jinak poměrně zatěžuje. Výsledky také pak využije širší portfolio uživatelů. Pravidla k využití jsou předem stanovená a práva řídíme my, velmi transparentně, korektně a férově. My jsme garantem toho, že věci správně fungují jak po právní, tak i po samotné faktické vývojové stránce a že jsou dodržována pravidla výzvy.

Musím říct, že jsme naopak rádi, že za posledních pět let se ten systém zjednodušuje, zrychluje, není tak zkostnatělý, což velmi oceňujeme my i naši partneři. Takže vývoj ve smyslu pozitivním tak určitě je.

Je ve vašem oboru nějaký nedostižný segment, kde by nanotechnologie mohla ještě pomoci?

Vývoj zmíněné technologie otevře aplikační cesty třeba v oblasti izolací budov a dalších oblastech stavebnictví. Potenciál je také v oblasti energetiky a dopravy. Také v biomedicíně je stále co vylepšovat a hledat další různé cesty. Naší snahou je vytvořit si arzenál různých zdravotnických součástí, které lze pak využívat při operacích, ať už klasických, nebo třeba plastických. Automobilový průmysl má zase díky těmto technologiím nano a ultra filtrace a v potravinářském průmyslu se nám podařilo udělat s jedním z našich partnerů nanovlákenný filtr, který vznikl z nití obalených nanovlákny. Má takovou sílu záchytu, že když tím prošlo červené víno, tak bylo nakonec bílé. Což je spíše taková zajímavost. Tyto filtry lze ale využít spíše k propouštění některých plynů, a naopak k nevpouštění škodlivějších látek. Potenciál vidím i v kosmickém průmyslu, protože tam je to stále pole neorané a neprobádané, a tam si myslím, že je prostor na některé speciální filtrace a podobně... V oblasti zemědělství je například zase možnost zvýšit záchyt různých látek, nebo inteligentního zavlažování.

Po této pandemii covidu-19, která je tu druhým rokem, může nastat zásadní změna, co se týče fungování lidských zdrojů. Všeobecně se říká, že lidé trochu zlenivěli… Neovlivní nás to na další roky?

Pokud myslíte globálně, pak si myslím, že ano. Určitě dojde k decentralizaci věcí. Když lidé budou méně cestovat, autonomie se zvýší. Nedokázal jsem si dost dobře představit, že by lidé dokázali dobře pracovat formou home office. To jsme u nás striktně neumožňovali, teď ovšem jinou možnost nemáme, ale ono to funguje. Neříkám, že je to vždy produktivní, ale lidé se k dané situaci zadaptují. Stále přinášejí vynikající výsledky, a mnozí se naučili používat nové komunikační prostředky. Třeba webkamery.

Jste česká firma, co vy a svět? Je něco, čím můžete zahraničí zcela ohromit, jsou Češi zase v něčem nejlepší?

Češi jsou jednoznačně na špici v rámci celého světa, co se týče nanotechnologií a nanovláken. V roce 2003 vznikla první průmyslová linka na poli Technické univerzity v Liberci, což je náš dlouhodobý partner. My s nimi deset let spolupracujeme a podobný tým, který se té lince věnoval, podporujeme v rámci projektů převážně z programu „Spolupráce – klastry“. Je vidět, že Češi mají šikovné ruce. Existuje mnoho firem, které výsledky uchopily a dlouhodobě působí na trhu.

Co děláte, když nemusíte řešit nanotechnologie. Jak rád relaxujete?

Mým hlavním koníčkem je práce, a když ráno vstávám, tak to mě motivuje. Těším se do práce, protože je různorodá a stále se něco děje. Vidím tam obrovský posun. Jako asi každý mám také rád určitou formu odpočinku. Baví mě něco tvořit. Budete se divit, ale teď třeba kopu základy na sklep. Většinou to dělám o víkendech. Mám tam výpomoc, ale baví mě fyzické práce. Mám rád také sport, odpočinek jako takový a společenské akce. Je pravda, že má práce mi zabírá nejvíc času, a tím, že je to koníček, tak ostatní koníčky jsou doplňkovým relaxačním aspektem, který to nějak kompenzuje.

ing. Luboš Komárek s kolegy ve vývojovém centru Nanoprogressu v Liberci. Foto: Jaroslav Hauer /Nanoprogress

A ten sport, jakého druhu?

Hodně jsem běhal, cvičil fitness. Na vysoké škole jsem byl i fitness instruktor. Baví mě procházky a další fyzické aktivity.

Co klasický odpočinek, dovolená?

Na dovolené jsem nebyl přes tři roky a určitě si to vykompenzuji, až opadne „covidová doba“. Nicméně hodně jsem cestoval pracovně. Byl rok, ze kterého jsem byl přes 150 dnů v zahraničí, když jsme rozbíhali mezinárodní spolupráci, takže jsem lítal od Číny, přes Kanadu, USA až po Evropu. V mládí jsem hodně cestoval a přes osm let žil v Portugalsku. Velmi rád bych se podíval znovu po světě a také oprášil kontakty, které mám. Mým přáním je zajet si do nějakých cizokrajnějších zemí, kde bych si na týden či dva udělal fajn dovolenou.

Když můžete jako top manažer srovnávat fungování v rámci řízení lidí mezi světem a ČR, co byste odtamtud v rámci lidských zdrojů dovezl k nám, a naopak od nás do světa?

Třeba ti Portugalci jsou družní, co se týče organizace práce, takže je to jiné než u nás. Nějaká půlhodina sem či tam je nějak takzvaně netankuje. Nicméně jsou obrovsky flexibilní. Když jsou v časovém tlaku, dokážou fungovat velmi dobře. Jako klasický přímořský národ obědvají hodinu a půl. Co se mi tam velice líbilo, že jsou opravdu družní. Panuje tam obrovský týmový duch, a to jsme se snažili aplikovat i tady. Když jsme před sedmi lety začínali, tak jsme tu měli pět, šest lidí. Dnes náš tým čítá přes 20 zaměstnanců a cca tři desítky odborníků na specifické projekty. Tým funguje autonomně, je tu skvělý týmový duch a naši lidé umí zabrat. Srovnám-li životní úroveň v ČR, ta je v určitých aspektech o něco lepší, finance nejsou v tomto ohledu všechno. Tam zase mají moře, přístup na pláž a perfektní podnebí. Nicméně když je tam člověk dlouhodobě, tak si to neuvědomuje a bere to jako standard. U nás zase máme hory, přírodu a čtyři roční období. A my Češi jsme v mnoha aspektech velmi šikovní, kreativní a pracovití.

Jaký máte životní sen, vizi, co byste si po profesní, ale i pracovní stránce rád splnil a není to nemožné?

Ta vize se mění. Vždy ji mám na nějaké období, nicméně ono se to protíná – práce se soukromím. Teď bych velmi rád založil rodinu. To je krátkodobá vize, která si myslím, že se brzy splní. A po pracovní stránce bych rád vybudoval výrobní závod a dostal produkty na trh. Teď také pracujeme na dalším hospodářském sdružení, které budeme transformovat, takže je to období, které mě velmi baví. Chtěl bych, aby za mnou něco zůstalo, aby se naše výsledky dostaly k lidem a věci se stále posunovaly dál. Rádi bychom po roce či dvou byli globálně situováni na evropské úrovni.

Děkuji za rozhovor.

Text: René Kekely

Foto: Jaroslav Hauer

Vytvořeno ve spolupráci s: www.nanoprogress.eu

Korektura textu: Vladana Hallová

Publisher: Profesní magazín Best of www.ibestof.cz

Tagy: ekonomika, nanotechnologie, věda, výzkum, zdraví

Komentáře