Ing. Marcel Bělík – ředitel Hvězdárny v Úpici

09.11.2016 14:57 | Mirek Brát

Pohled na hvězdnou oblohu člověka fascinoval již od nepaměti. Vesmír se stal výzvou pro vědce a techniky, inspirací pro básníky. Pro Ing. Marcela Bělíka (*1966) je vesmír koníčkem i profesí, které se věnuje jako ředitel hvězdárny ve východočeské Úpici.

Můžete krátce představit Hvězdárnu v Úpici, kterou řídíte?

Úpickou hvězdárnu naleznete, jak již ze jména vyplývá, v šestitisícovém městě Úpici, v jeho jihozápadní části; pro přesně uvažující jedince na souřadnicích 50°30'27,5" severní šířky a 16°00'44" východní délky. Hvězdárna se nachází, jak bývá u hvězdáren zvykem, na kopci zvaném „U Lipek“. Nicméně při její návštěvě, na kterou jste srdečně zváni, rozhodně duši nevypustíte – jde o mírný kopec, jehož zdolání nepřináší standardnímu zástupci druhu Homo sapiens příliš velké strasti.

Můžete představit hvězdárnu jako odborné pracoviště?

Úpická hvězdárna je odborným pracovištěm, dosahujícím v několika oblastech své činnosti velmi vysoké odborné či špičkové úrovně, některá pozorování jsou dokonce zcela unikátní. Zejména se jedná o optická a rádiová sledování sluneční činnosti, pozorování meziplanetární hmoty a podobně. Kromě záležitostí čistě vědeckých se hvězdárna orientuje také na astronomickou osvětu směřovanou k nejširší laické veřejnosti se zvláštním zaměřením na mládež.

Hvězdárna v Úpici vznikla již v roce 1959. To už je hodně dlouhá historie…

Celá historie hvězdárny se však začala psát de facto již o sedm let dříve v roce 1952, kdy zde začal pracovat astronomický kroužek při ZK ROH Transporta Úpice. Jeho členové si svépomocí upravili prostor a začali provádět první pozorování, ke kterým se zpočátku scházeli jednou za čtrnáct dní. Na konci roku 1953 si postavili pozorovatelnu s odsuvnou střechou, ta však byla silnou noční vichřicí 22. srpna 1954 rozmetána do širokého okolí. Tato událost urychlila rozhodnutí vybudovat stavbu větší a bytelnější. Konečně v roce 1955 bylo započato se stavbou a vznikla zděná budova s kopulí o průměru šest metrů.

Již tehdy byla na hvězdárně prováděna odborná pozorování?

Ano. Byly ustanoveny odborné sekce – přístrojová, časová a fotografická, pozoroval se výskyt meteorů, komet, přelety umělých družic a proměnné hvězdy. Začaly i skutečné výzkumné práce – pozorovala se zatmění Slunce a Měsíce, byly zachyceny signály 1. a 2. sovětské kosmické rakety vyslané k Měsíci. Později pak přišlo na řadu i Slunce.

Jaká životní cesta vás osobně přivedla k astronomii?

Za to může asi táta. Jezdil jsem v dětství s rodiči na podnikovou chatu do Krkonoš. A když mě táta jako malého táhnul v noci sáňkách a nad hlavou byla obloha plná hvězd, tak někde tam byl začátek vášně pro hvězdy, pro astronomii. Tenkrát nebylo v noci světelné znečištění, takže ty hvězdy zářily opravdu nádherně!

Ale vaše vysokoškolská studia se přímo astronomie netýkala.

Jsem vystudovaný chemik. Po absolutoriu na Vysoké škole chemicko-technologické jsem chtěl nastoupit do chemického provozu v koželužně. Přišel rok 1989 a podobné provozy i celé na chemii zaměřené podniky se začínaly poněkud hroutit. A zrovna v té době přišla nabídka z úpické hvězdárny, že se zde uvolnilo pracovní místo. I kdyby tato nabídka nepřišla, stejně bych asi u chemie nezůstal a potkal bych se s astronomií jinak.

Je vůbec v Čechách možné získat specializované vzdělání astronoma?

Ano. Například matematicko-fyzikální fakulta nabízí astronomické vzdělání. I když, na hvězdárnu typu úpické, je takové prestižní vzdělání možná i trochu ke škodě. Naším posláním je z velké části popularizace astronomie.

Ve vaší profesní kariéře lze ale vyčíst, že jste byl krátce i ředitelem supermoderního planetária v Hradci Králové.

Ano, skutečně jsem byl k tomuto místu velmi blízko, byl jsem již dokonce do funkce jmenován. Ovšem nakonec to dopadlo jinak. Zjistil jsem, že by mé vize a plány, se kterými jsem do této pozice šel, nebylo možno v dané situaci dobře a smysluplně realizovat.

Kolik zaměstnanců má aktuálně Hvězdárna v Úpici?

Fyzicky je nás jedenáct, jeden úvazek je však půlen na dva pracovníky. Máme popularizační, odborné a technické oddělení. Ovšem lidé z popularizace se zabývají i vědeckou činností a naopak, pracovníci z oddělení odborného mohou v případě nutnosti vypomoci při provádění návštěvníků.

Jaký je váš právní statut?

Jsme příspěvkovou organizací Královéhradeckého kraje.

Kdysi byly hvězdárny typu té úpické obdařeny i přívlastkem lidová?

Ano, před lety se opravdu užíval název Lidová hvězdárna v Úpici. Mně se ten název lidová docela líbil, znělo to hezky a byl v tom i zřetelný popularizační akcent astronomie.

Která část práce manažera, ředitele hvězdárny, je nejpříjemnější?

Pokud můžu, tak nejraději odjíždím přes prázdniny s dalekohledy do ZOO Dvůr Králové nad Labem, kde máme prezentace pro návštěvníky. Jak jsem již říkal, jsme hodně zaměřeni na popularizaci astronomie u široké veřejnosti. Příjemnou prací je i vymýšlení dalších projektů, jak lidi na hvězdárnu přitáhnout.

A část pracovních povinností, která je nejméně příjemná?

Spousta papírování a spory s lidmi. To je ta nepříjemná část.

Vy jste ovšem jako astronom absolvoval i řadu cest do zahraničí. Někdy to byly i hodně exotické a vzdálené destinace.

V rámci pozorování úplných zatmění Slunce jsem navštívil více než deset zemí: Brazílii, Venezuelu, Angolu, Jihoafrickou republika, region ruské Sibiře… Na první expedici jsem byl v roce 1994. Ta poslední výprava byla v roce 2010 do Argentiny.

Je nějaká nová zahraniční astronomická cesta před vámi?

Obdrželi jsme pozvání na pozorování úplného zatmění Slunce od Havajské univerzity v USA. Uvidíme, jestli ten grant dopadne.

Ale jenom Slunce na Hvězdárně v Úpici nesledujete?

Hodně se nyní zaměřujeme na rádiové a fotografické pozorování meteorů, či sledování proměnných hvězd. Získané údaje poskytujeme do naší národní databáze a databází v zahraničí.

Mluvíte o meteoritech. Podařilo se v historii hvězdárny nějaký pozorovaný meteorit nalézt po jeho dopadu na zem?

Ano. V září 1969 dopadl ve východočeské obci Suchý Důl meteorit na střechu tamního domu, kterou prorazil. Zásluhou astronomického kroužku úpické hvězdárny byl meteorit identifikován a nalezen. Později se podařilo toto těleso dopravit do vědecké laboratoře v německém Heidelbergu. Právě tam byly shodou okolností zkoumány kameny přivezené z Měsíce posádkou kosmické lodi Apollo 11. Analýzy určily stáří meteoritu, složení a dráhu, po které obíhal.

Vesmír není anonymní. Názvy planet či souhvězdí pocházejí z antické mytologie. Krátery na Měsíci se jmenují například Tycho de Brahe, Koperník… Jsou i nějaká česká jména ve vesmíru?

Ve vesmíru nalezneme obrovské množství Čechů. Právě na příští rok v astronomické společnosti chystáme takový projekt, že bychom chtěli obrazně vyfotit Čechy na obloze. Jsou to především planetky, které nesou česká jména. Česká jména nesou i krátery na Měsíci. Tato jména jsou mezinárodně uznávána. Jedna planetka dokonce nese i jméno města, ve kterém se naše hvězdárna nachází: Úpice.

Podmínkou pro sledování dění na noční obloze je určitě temná noc s minimem rušivých světel v okolí. Když se však podíváme na menší i větší sídla, jejich osvětlení doslova gumují onu pověstnou oblohu plnou hvězd…

Podmínky pro astronomii se určitě v posledních letech hodně zhoršily. Pozorování komplikuje světelné znečištění i radiový šum. Trochu se také obáváme masivnějšího nástupu LED technologií do pouličního osvětlení, protože „ledky“ produkují světlo, které jde z pozorovaných dat špatně odfiltrovat. Se sodíkovou výbojkou si poradíte snadněji.

Jedinou cestou k řešení bude asi cestovat za noční oblohou do méně obydlených míst?

Jen do jisté míry. Naše civilizace produkuje světlo i v nejodlehlejších částech světa. Když jsme byli například na expedici v již zmiňované Argentině, jednalo se o hodně izolovanou oblast. Ovšem, stejně vám tam na nočním snímku oblohy svítí v rohu vždy nějaká ta vesnice.

Úpice se nachází v Podkrkonoší. Nebyl by dobrým místem pro astronomická pozorování nějaký ten vrcholek našich nejvyšších hor Krkonoš?

Opravdu jsme uvažovali o pozorovatelně právě v Krkonoších. Ale zase jsme u toho světelného znečištění. Krkonoše v noci hodně svítí, máte tam lanovky, osvětlené sjezdovky.

Symbolem hvězdárny je velký astronomický dalekohled v kupoli. Je právě tato technika největším lákadlem pro návštěvníky hvězdárny?

Určitě ano. Paradoxně však nakonec není pro laika často pohled velkým dalekohledem vždy tak atraktivní, jako dalekohledem menším. Ovšem nelze to úplně takto zobecňovat. Vždy záleží na to daném objektu zájmu.

Jaké jsou vaše další plány s Hvězdárnou v Úpici?

Chceme rozšířit zázemí hvězdárny, aby zde mohli lidé pohodlně a smysluplně strávit čas a užít si tak třeba celý astronomický víkend. Máme i projekt Hudba na hvězdárně, kdy zde pořádáme koncerty spojené s pozorováním oblohy. Lidé tak získají mnohem komplexnější zážitek.

 A mohli byste zde udělat i romantickou svatbu pod hvězdnou oblohou.

(úsměv) I svatbu jsme v areálu hvězdárny už měli.

Jaký je váš oblíbený způsob relaxace?

Rád relaxuji například při sjezdovém lyžování.

 

Nakolik ovlivňují návštěvníky, kteří se na Hvězdárnu do Úpice vypraví, všudypřítomná média?

Média bezesporu velmi ovlivňují názory návštěvníků, kteří k nám na hvězdárnu přicházejí. Tak například nedávno rezonovala internetem poněkud zkreslená zpráva, že astronomové objevili ve vesmíru obrovský diamant (jedná se o hvězdu, tzv. bílého trpaslíka, nachází se v souhvězdí Kentaur, 50 světelných let od Země – pozn. redakce). A lidé už s touto konkrétní informací přicházeli a chtěli ten kosmický diamant vidět…

Doufám, že nechtěli informaci, jak takový diamant dostat z kosmu dolů?

To naštěstí ne!

Když ve 20. století začínaly pionýrské lety do vesmíru představované družicemi i pilotovanými kosmickými loděmi, byla asi i astronomie na vrcholu popularity. Ale lidem dokáže všechno zevšednět, i fakt, že člověk byl na Měsíci…

Astronomie je stále poměrně populární i díky tomu, že kolem nás ve formě kosmických těles existuje každý den. Když svítí Slunce, na noční obloze je Měsíc a hvězdy – je to zřetelná reklama astronomie. Až se někdy divím, že k nám na hvězdárnu přicházejí i děti poměrně zasvěcené do vědního oboru. Hodně věcí vědí.

Existuje i opačný protipól? Například lidé s nedostatečným povědomím, co se vlastně ve vesmíru děje?

Starší generace mě někdy zaskočí docela zajímavými závěry, které nemají nic společného s realitou. Tak jsem se například setkal s názorem, že Země létá v prstencích planety Saturn.

Jaký je váš názor na existenci mimozemského života?

Když to vezmu z hlediska obecně filozofického, tak je samozřejmě zvláštní, že by někde ve vesmíru nemohly vzniknout podmínky pro život, jako jsou u nás na Zemi, když už tolik hvězd má nějakou tu planetu a počet hvězd je tak obrovský.

Děkuji za rozhovor.

 

Text: Mirek Brát

Foto: Mirek Brát, archiv Marcela Bělíka

Korektura textu: Vladana Hallová

Produkce: Mirek Brát

Publisher: Profesní magazín Best of www.ibestof.cz

Komentáře