Eva Prachařová – policejní mluvčí a preventistka

23.11.2015 09:16 | Mirek Brát

Od roku 1999 obléká Eva Prachařová uniformu příslušnice Policie České republiky. Pracuje nyní v hodnosti poručice jako policejní mluvčí v Královéhradeckém kraji a je zároveň i policejní preventistkou. Zajišťuje komunikaci s veřejností prostřednictvím médií tištěných, obrazových i elektronických. V oblasti policejní prevence se zaměřuje na širokou skupinu osob – od dětí až po seniory.

foto: archiv Evy Prachařové

Z jaké pracovní pozice jste přišla do služby u Policie ČR?

Moje pracovní minulost, před nástupem do řad policie, se odbývala ve sféře komunikace a práce s lidmi. Pracovala jsme také v tehdejší Československé televizi. A impuls, který mě přivedl k policii? Byla to tak trochu náhoda a šťastná shoda okolností. Setkala jsem se s policisty a ti mi sdělili, že se u nich uvolnilo místo na pozici tiskové mluvčí. A jestli bych prý o toto profesní uplatnění neměla zájem. A já měla.

Jak je v současnosti rajonizováno působení policejních mluvčích? Který region je vlastně vaším působištěm?

V současnosti je působení policejních mluvčích členěno po krajích, dříve to bylo po okresech. Znamená to, že spadám pod Královéhradecký kraj, ale mým působištěm je Náchodsko. V případě potřeby se samozřejmě s kolegy zastupujeme v rámci celého kraje.

Znamená to, že se zejména věnujete komunikaci případů, které se staly na území náchodského regionu nebo k němu mají zřejmý vztah?

Ano, komunikuji s médii především případy, které mají vztah k náchodskému regionu. Pokud mají tyto případy dosah na území celého kraje, potom si je obvykle komunikuje již krajská tisková mluvčí.

Musí umět policejní mluvčí totéž, co normální policistka?

Samozřejmě, jako policistka musím zvládat zacházení se zbraní, absolvovala jsem výcvik v sebeobraně, abych v případě potřeby mohla působit i jako normální policistka, nejen tedy jen jako někdo, kdo komunikuje s médii. Pokud já jako policistka uvidím nějaké protiprávní jednání ve svém okolí, je mojí povinností zakročit, prohlásit se za policistu a jednat.

Po vstupu do řad Policie ČR vás tedy neminuly všechny standardní procedury?

Nejprve jsem musela projít obvyklým výběrovým řízením, kterým prochází každý zájemce o práci v řadách Policie České republiky. Byly to psychologické testy, testy fyzické zdatnosti a pochopitelně i zdravotní prohlídka.

Policie ČR, to je oproti civilní profesi přece jen jiný svět…

Nové pro mě určitě bylo celé policejní prostředí. Většina mých kolegů a kolegyň na stejné pozici jako já přicházela pracovat jako policejní mluvčí ze základních útvarů, to znamená, že měli za sebou již celou policejní praxi i nezbytnou rutinu. A to já jsem neměla. Musela jsem se to velmi rychle naučit, abych netápala v policejní terminologii. A nešlo jen o terminologii, ale de facto o celý proces policejní práce.

Existuje v policejní práci i nějaký profesní žargon?

Zvláštních výrazů, které zaznívají v souvislosti s policejní prací, je nespočet a někdy v sobě mají i prvky humoru. Ostatně, posuďte sám. Například už od mého nástupu k policii se mi zdá velmi zábavné, že když někdo něco provede, tady se tomu říká nápad trestné činnosti. Pod slovem nápad si obvykle představíte nějakou ideu, a ne vykradený byt. Nebo když se bavíme mezi sebou o loupežném přepadení, tak mluvíme o elpíčku. Tak si zkracujeme toto slovní spojení prostřednictvím počátečních písmen L a P. Když někdo vnikne do něčího obydlí a poruší tak domovní svobodu, tak říkáme, že je to porušovačka.

Pokud existuje nějaké desatero práce policejních mluvčích, co je v rámci něho prioritou?

Policejní mluvčí by měli mít vždy na paměti pravdivost podávaných informací. Na veřejnost by se neměla dostat žádná dezinformace či nepravda. A informace by měly být vždy podávány s ohledem na probíhající policejní vyšetřování. Pokud bychom hned na začátku sdělili veřejnosti všechny informace, mohlo by se stát, že by pachatel nemohl být odsouzen, protože by ta přemíra informací zmařila nejen probíhající policejní vyšetřování, ale i následné dokazování u soudu a spravedlivý proces. Toto je v kompetenci policejních mluvčích. Musíme vždy úzce spolupracovat s vyšetřovatelem, který má konkrétní případ na starosti, protože on rozhoduje o tom, které informace se mohou dostat na veřejnost a které určitě ne.

foto: archiv Evy Prachařové

Jaké máte vztahy s novinářskou obcí?

Obecně mám s novináři velmi dobré vztahy. Je to ostatně v popisu mé práce – budovat a stále zkvalitňovat takové vztahy, a byla bych sama proti sobě, pokud bych s novináři válčila. Jistě, v každé práci se vyskytnou situace, kdy nepanuje úplná shoda, ale jsou to spíše výjimky. Existuje mezi námi vzájemný respekt, protože i novináři, s nimiž spolupracujeme, chápou specifika naší práce a rozumějí tomu, že nemůžeme všechny informace ke konkrétnímu případu uvolnit.

Objevujete se často i na televizní obrazovce. Poznávají vás lidé třeba na ulici, v obchodě?

To je zajímavá otázka… A víte, že ani ne. Je to určitě dané uniformou, ve které se na obrazovce objevuji. Někdy se mi stane, když jsem v civilu, že lidé viditelně v paměti pátrají, odkud mě znají, ale stejně si na konec nedokážou vybavit odkud.

Jak vypadá váš běžný pracovní den a jak vypadá váš mimořádný pracovní den?

Každé ráno prostuduji, co se za posledních dvacet čtyři hodin v regionu stalo. Máme společnou telefonickou konferenci, do které se připojují všichni vedoucí obvodních oddělení Policie ČR v regionu. V rámci této konference se probere celková situace. Už v rámci této konference si udělám obrázek, jaký bude můj den, zda to bude běžný pracovní den, nebo zda bude mimořádný. Mimořádná situace, když uvedu příklad, je vážná dopravní nehoda, loupežné přepadení banky či pád letadla. Potom už nestíhám brát telefony a v běhu se převlékám do uniformy. A jedu na místo nehody (události), protože je mi jasné, že tato zpráva je mediálně zajímavá a je vždy nejlepší, když jsem osobně přímo na místě. Získám přehled o situaci, mohu pak lépe s novináři komunikovat. A novináři vědí – a přímo vidí – na koho se mohou s požadavky o informace obracet. Moji kolegové ze specializovaných složek tak mohou nerušeně dělat svoji práci a nemusí se ještě zaměřovat na to, zda jim náhodou nějaký novinář v dobré víře nechodí tam, kam nemá, neničí stopy atd.

Nejste jen policejní mluvčí, jste i preventistka. Co si mají lidé pod termínem policejní prevence představit?

Policejní prevence – to je velice široký pojem. Nabízí se zde obrovské pole působnosti v oblasti předcházení trestné činnosti a zahrnuje pestré spektrum lidí – od dětí z mateřských školek až po seniory. Pod pojem policejní prevence patří bezpečné chování, prevence v dopravě, základy trestní odpovědnosti, bezpečné používání elektronických médií a sociálních sítí atd. Policejní prevence zahrnuje všechno to, co policie obsáhne ve své činnosti. Někdy s úsměvem říkám, že policejní preventista je odborník na celou policejní práci.

Policejní prevence určitě i ubírá práci policii ve smyslu, že prevence předchází represi…

Možná ubírá práci, ale já věřím, že i učí veřejnost lépe spolupracovat s policií. Stává se například, že při dopravních nehodách nebo tragických událostech umí děti poskytnout první pomoc lépe než dospělé osoby. Zvládnou také adekvátně přivolat na místo policii, popsat efektivně situaci zasahujícím záchranářům, nepodlehnout panice. A takové chování je v mnoha případech právě výsledkem systematické práce v oblasti prevence.

Jak se vám, jako ženě, působí v převážně mužském kolektivu? Je to výhoda či nevýhoda být ženou v řadách Policie ČR?

Máte pravdu, že stále je ve stavu Policie ČR převážná většina mužů, i když ani ženy v uniformě nejsou určitě žádnou výjimkou. Mně osobně se v mužském kolektivu pracuje výborně, protože spolupráce s muži je v mnoha případech jasná a přehledná. Pokud už se kvůli něčemu nepohodneme, tak si to vyříkáme a víc se k tomu nevracíme.

Jsou nějaké obecně rozšířené omyly vztažené na práci policejních tiskových mluvčích či obecně Policie ČR?

Poměrně často jsme slyšela, že policejní mluvčí říkají jen to, co jim sdělí nadřízení. Musím zdůraznit, že policejní mluvčí si všechny informace dohledá sám, ověří si jejich pravdivost, zkonzultuje je s kompetentní osobou, v jejíž gesci je konkrétní vyšetřování… Vůbec to ale neznamená, že pouze deklamujeme cizí slova. Ostatně, pokud bude chtít můj nadřízený říci něco sám za sebe, obvykle bude mluvit sám a nebude mě k tomu potřebovat.

A mylné představy veřejnosti o práci Policie ČR?

Je to kardinálně chybný úsudek, tentokráte o práci celé policie, se kterým se občas setkávám zejména v rámci již zmiňovaných přednášek na téma policejní prevence. Lidé nám tam říkají, že policie někoho za něco zavírá a pak ho zase pouští. A já vždy trpělivě vysvětluji, že policie nikoho nezavírá ani nepouští, pouze předchází trestné činnosti, vyšetřuje trestnou činnost, dopadne pachatele této trestné činnosti, shromáždí důkazy a tím její základní poslání končí. Vše ostatní je v kompetenci státního zástupce, který připraví obžalobu a pošle pachatele před soud. Teprve ten rozhoduje, jestli bude někdo odsouzen či nikoli. V kompetenci policie je samozřejmě také trestat, ale jedná se o tresty za spáchané přestupky, například o pokutu uloženou v blokovém řízení, nebo o vyřešení protiprávního jednání domluvou.

Spolupracovala jste v rámci řešení nějakého úkolu s policejními tiskovými mluvčími ze zahraničí?

Setkala jsme se s tiskovými policejními mluvčími z Polska a spolupráce s nimi byla výborná. Několikrát jsme pracovali na společných projektech. Řekla bych, že jejich práce je zaměřena stejně jako ta naše.

Zazněla někdy z vašeho nejbližšího okolí, z rodiny, nějaká kritika, že jste si zvolila kariéru policistky?

Nikdo z rodiny mě od práce policejní mluvčí neodrazoval. (úsměv) Byly dokonce i časy, kdy se děti maminkou-policistkou i trochu chlubily.

Spolupracujete především s novináři, kteří jsou v oblasti práce s informacemi profesionálové. Nové technologie však umožnily, že na předávání informací participuje ve velkém i laická veřejnost. Mám na mysli sociální sítě. Jak hodnotíte kvalitu informací, které si zde lidé předávají, které zde sdílejí?

Někdy jsou informace na sociálních sítích poněkud přehnané a u lidí vyvolávají paniku. Mám teď na mysli veřejností hodně sledované téma obtěžování dětí údajnými pedofily. Taková informace se šíří po sociálních sítích rychlostí blesku. My na to reagujeme vždy oficiální cestou a snažíme se nějakou nepodloženou paniku racionalizovat a uklidnit. Policie chápe sociální sítě spíše jako privátní zónu a nijak se v nich neangažuje. Policie také nemá žádný oficiální profil na sociálních sítích. V prostředí internetu se prezentujeme formou klasického webu. Interakce s veřejností na sociálních sítích by byla velmi obtížná co do míry korekce, reakce atd. Na sociálních sítích hrozí příliš velké zkreslení při předávání informací a jejich proměna do podoby dezinformací. A policie by měla být vždy zdrojem pouze důvěryhodných a ověřených informací. Tím ovšem neříkám, že sami policisté se na sociálních sítích nemohou prezentovat. Je to ale vždy jejich osobní prezentace. Já jako tisková mluvčí ctím oficiální danou formu a nastavený způsob komunikace s veřejností, proto všechny informace zveřejňuji pouze prostřednictvím již zmíněného oficiálního webu www.policie.cz, kde se mohou všichni informovat o tom, co se děje a jakým způsobem v případu policie postupuje.

Ve kterých případech z vaší praxe je spolupráce s médii nejsložitější?

Prostřednictvím médií velmi často žádáme veřejnost o spolupráci při pátrání po ztracených dětech či seniorech. To často bývají velmi složité případy, které žádají opravdu citlivé uchopení informací. I když máme možná podezření, že se tomu člověku mohlo stát něco špatného a chceme o tom informovat prostřednictvím médií, musíme to udělat tak, abychom zároveň nevyvolali paniku mezi příbuznými. Když se vrátím k tématu dopravních nehod, stalo se, že média informovala o nějaké tragické dopravní nehodě a jejich důsledcích dříve, než se stačili dozvědět příbuzní, že někdo z jejich blízkých při této nehodě zahynul. V tomto směru žádáme média o shovívavost a citlivý přístup, protože v těchto konkrétních případech je rychlost předávání a sdělování informací spíše na škodu a nikomu neprospěje.

Děkuji za rozhovor.

 

Text: Mirek Brát

Foto: archiv Evy Prachařové

Korektura textu: Vladana Hallová

Produkce: Mirek Brát

Publisher: Profesní magazín Best of www.ibestof.cz

Komentáře