Jan Souček – ředitel Televizního studia Brno České televize

05.02.2015 09:07 | Dita Brančíková

Jan Souček se narodil v roce 1974 v Brně, absolvoval brněnskou právnickou fakultu a svou mediální dráhu odstartoval v roce 1994 jako reportér Televizních novin TV NOVA. V uplynulých dvaceti letech prošel řadou výkonných i manažerských pozic v elektronických médiích i v komerční sféře komunikačních agentur. V Televizním studiu Brno působil mimo jiné v letech 2007–2012 jako šéfdramaturg zábavné tvorby a moderátor Dobrého rána. Při svém zvolení ředitelem ČT Brno slíbil například užší spolupráci s vysokými školami a místními renomovanými kulturními institucemi, posilování aktivit v oblasti divadelní a hudební tvorby či tvorby pro děti a mládež. Jedním z jeho hlavních úkolů na pozici ředitele by měla být také výstavba nového televizního studia v Brně-Líšni za necelých tři sta milionů korun. O tom, jaké to je, šéfovat tak velkému „podniku“, jsme si povídali s panem ředitelem jedno dopoledne přímo v jeho ředitelské kanceláři.

foto: Tino Kratochvil

Odkud pocházíte a jak jste prožil své mládí?

Narodil jsem se v červnu 1974 v Brně. Když mi bylo šest let, přestěhovali jsme se do Strážnice na jižní Moravě, kde tatínek působil ve vědeckém ústavu jako etnograf. V roce 1986 jsme se vrátili zpět do Brna a já pak nastoupil na gymnázium Elgartova. To byla taková naše rodinná tradice, chodili tam i dědeček s babičkou, tatínek, teta, bratranci. Když jsem se rozhodoval co dál, trochu jsem se bál, že bych nemusel zvládnout talentovky na žurnalistiku v Praze na Fakultě sociálních věd, takže jsem se nakonec přihlásil na Právnickou fakultu Masarykovy univerzity a vystudoval ji. Ale k žurnalistice mne to táhlo dál. V roce 1994 jsem při studiu nějaký čas působil v začínající první soukromé televizi v Česku a pak jsem byl u vzniku Rádia Krokodýl. Po absolvování fakulty jsem si říkal, že bych se měl právem živit, tak jsem dva roky pracoval v advokátní kanceláři. Odtamtud jsem se vrátil do médií a branži jsem už zůstal věrný. Pracoval jsem pro Český rozhlas a Českou televizi, kde jsem až doteď.

 

V červnu jste se stal ředitelem brněnského studia ČT, proč jste se o toto místo ucházel? Zdáte se mi na takovou funkci poměrně mladý.
To je velmi relativní, ve vysokých manažerských i ministerských funkcích se už dnes běžně objevují mladí lidé po třicítce, nebo i před třicítkou. Třeba ředitel Národního muzea Michal Lukeš. Winston Churchill se stal poprvé ministrem v čtyřiatřiceti. Stát se ředitelem brněnského studia ČT ve čtyřiceti není myslím předčasné. Začal jsem mediální dráhu už před 20 lety, považuji to za přirozený vývoj. 

 

Z jaké pozice jste nastoupil na post ředitele ČT Brno?
V době, kdy jsem se přihlásil do výběrového řízení na post ředitele brněnského studia České televize, jsem nebyl už dva roky jejím zaměstnancem. Působil jsem ale v ČT externě jako dramaturg některých pořadů a moderátor Dobrého rána a také jsem pracoval v Českém rozhlase jako editor zpravodajství. Před tím jsem ale byl šéfdramaturgem Centra zábavné tvorby TS Brno. Je logické, že jsem chtěl všechny tyto zkušenosti maximálně zúročit. Ve chvíli, kdy chcete věci dělat lépe, musíte mít možnost věci měnit. A tuhle možnost logicky poskytuje vedoucí pozice.

 

A co chcete měnit, jaké máte cíle?
V instituci, jako je ČT, není možné dělat revoluci a tím ji destabilizovat jen proto, že si některé věci představujete jinak. Já se snažím hledat taková řešení, aby se věci postupně měnily a přitom to negativně neovlivnilo to základní, co televize dělat má. To znamená vyrábět a vysílat pořady. Zahájil jsem proces otevření brněnského studia vůči okolí. V prvé řadě vůči vysokým školám tím, že jsme rozjeli rozsáhlý stážistický program, který by měl studentům nabídnout nové možnosti. Důležitou změnou je to, že se nejedná jen o studenty žurnalistiky, kteří v redakci zpravodajství stážovali doposud, ale o studenty napříč různými studijními obory. Poptáváme grafiky, techniky, ekonomy, právníky, produkční… Sešel jsem se s rektory vysokých škol v Brně a ve Zlíně, vytipovali jsme portfolio stážistických pozic a oni poté s dokonalou znalostí studijních oborů na svých školách distribuují naše nabídky. To se rozběhlo na přelomu srpna a září. První kolo máme za sebou a uchazečů byly desítky.

 

Podle čeho si stážisty vybíráte?
Podle typu oboru, jejich zájmů a především podle jejich entuziazmu, tedy co svému studiu a profesi dávají, jestli jsou schopni dát něco víc, než čas odsezený na přednáškách a seminářích. Ti, kteří se osvědčí a nechybí jim nadšení, s námi mohou spolupracovat i po ukončení stáže.

 

Jak dále se otevírá brněnské studio veřejnosti?
Druhou částí mé strategie je otevřená komunikace o tom, jaké jsou záměry studia, co zrovna v televizi probíhá. Nemám co tajit a nebráním se komunikaci, přijímám rád pozvání k účasti na veřejných diskusích na toto téma. Byl bych rád, kdyby se brněnská televize stala sebevědomým a zodpovědným partnerem velkých projektů, které zde v regionu fungují. Ať už externích, ke kterým se přidáme, nebo budeme takové projekty sami vytvářet. 

 

Máte volnou ruku, dává vám Praha prostor?
Česká televize je samozřejmě jen jedna, takže s kolegy z Prahy konzultujeme a vybíráme společně projekty, dáváme na stůl argumenty proč ano a proč ne. Takže to není způsob nějakého absolutistického rozhodování, nemám pocit, že by se nám nedařilo týmově prosazovat věci, na kterých máme společný zájem. 

 

Plánujete nějaké další projekty?
Vytvořil jsem konzultační panel, kterému říkáme Regionální fórum. Má 10 členů a jsou to špičkoví profesionálové z Jihomoravského kraje a ze Zlínska napříč různými oblastmi – od zdravotnictví přes vědu, školství až po kulturu. S nimi bych chtěl diskutovat a získávat tak zpětnou vazbu, jak brněnské televizní studio působí. Rád bych jim nabídl také komunikaci o jejich projektech, do kterých by televize mohla vstoupit a stát se jejich partnerem. Dále jsem zahájil pravidelnou a otevřenou komunikaci s kreativními producenty, kteří působí na půdě brněnského televizního studia, které je de facto servisní organizací pro jejich práci. Na jejich kreativitě a na jejich šikovnosti závisí, co se v Brně bude v budoucnu vyrábět. Jaké typy pořadů, v jakém objemu, jestli náš výrobní úkol poroste, nebo bude klesat. Já se s nimi znám, jsou to lidé, kteří televizním studiem prošli a byli jsme kolegové. Snažím se s nimi intenzivně a pravidelně diskutovat o tom, na jakých projektech pracují. Nic jim nepřikazuji a nezakazuji, ale jsem rád, že se neformálně dostáváme k tomu, co by studio mohlo dělat, nebo jak by studio mohlo přispět ke kreativní tvorbě České televize.

 

V čem je vaše pozice jiná, když porovnáte vaše dřívější zaměstnání?

Ředitelská pozice v brněnském televizním studiu je jednoznačně manažerská pozice. Nejsem zodpovědný jen za dramaturgii nebo moderaci nějakého pořadu. Brněnský ředitel televize je zodpovědný za dramaturgii, za produkci, za techniku, za zpravodajství, za to, že postavíme nové televizní studio v Líšni, za to, že zde topíme, že nám jezdí auta, za to, že správně účtujeme a že si vydiskutujeme adekvátní rozpočet. Zkrátka šíře těch kompetencí je mnohem větší než u šéfdramaturga zábavné tvorby. 

 

Proč si myslíte, že je projekt nového studia v Líšni nezbytný? Není to krok zpět, když opustíte centrum města?
Z mnoha důvodů to není krok zpět. Když se podíváte, kde ve světě vznikají moderní televizní komplexy, už to dávno není v centrech měst. Navíc kapacity našich budov v centru nikdy nevyhovovaly. Ti, kteří si pamatují Československou televizi v 80. letech, vědí, že sídlila na třídě Kapitána Jaroše. Nyní je administrativa, produkce a dramaturgie na Běhounské, na Jezuitské pak máme techniku a studia. Žádná z těchto budov ale nebyla stavěna pro televizi, a tak bylo nutné je průběžně adaptovat na provoz televizního studia. V budově na Běhounské bývala banka, budova Typosu byla bytovým domem, podzemní prostory, které využíváme jako studia a maskérny, bývaly tančírnou, zpravodajské studio vinárnou. Navíc byly tyto budovy postaveny v první třetině 20. století, jsou technologicky z hlediska infrastruktury za hranicí životnosti. I kdybychom nestavěli novou budovu, tak bychom museli obě budovy kompletně zrekonstruovat a stálo by to stamiliony, a stejně bychom nedosáhli toho komfortu, který nám poskytne budova postavená speciálně pro naše účely. Kromě toho bychom se dostali do základních provozních problémů, protože bychom se museli na dobu rekonstrukce někam vystěhovat. Navíc v centru města už nikdy nebudeme mít dostatek parkovacích míst. To vše jsou důvody, které jednoznačně ukazují, že stavba studia mimo historické centrum je nezbytností. A nový areál nám umožní rozvíjet se do budoucna. 

 

Jaký je areál nyní a jaký by měl být po dostavbě?
Jsou to všechno budovy bývalého generálního ředitelství Zetoru. My jsme dvě budovy zbourali, jedna budova tam zůstává a my k tomu nyní dostavíme nový komplex. Zůstane tam i volná plocha, kdyby se v budoucnu ukázalo, že budeme mít dostatek využití pro filmovací halu.

Kdy bude areál hotov?
Stavební část má být hotová 14 měsíců od zahájení stavby, tj. v únoru 2016. Potom nastane čas na montáže technologií a stěhování. Samo stěhování bude trvat několik měsíců. Předpokládám, že někdy na přelomu léta a podzimu 2016 už bychom vysílali z Líšně.

 

Co je přínosem pro televizní diváky?
Konkrétně třeba pro produkci televizní zábavy to znamená studio navíc, ale umožní to i rozvoj dalších typů pořadů, které budeme schopni v novém studiu vyrábět. Kromě toho nyní diskutujeme i o dalších projektech, které bychom mohli realizovat díky novému areálu, takže v rámci televizní tvorby bychom si sáhli i na pořady, které nyní nejsme schopni realizovat. Ale zatím nemůžu mluvit konkrétně. 

 

Jaká je podle vás úloha regionálních studií?
Těch úloh je několik. Myslím, že je třeba mít další epicentra, do kterých by se soustředili kreativní lidé mimo metropoli. Není to tak, že by se kreativní lidé rodili jen v Praze, nebo že by všichni toužili žít v Praze. Jeden novinář se mě podezíravě ptal: „Proč studio v Brně?“ Já jsem mu odpověděl, že se stejně tak může ptát: „Proč bychom měli mít právnickou, lékařskou či filozofickou fakultu, když už jsou v Praze? Nestačí nám jedno město?“. Já si myslím, že nestačí. Kreativních lidí i v televizních profesích je celá řada i mimo hlavní město. Působení mimo hlavní město lidem dává jiný druh inspirace pro kreativní tvorbu. Takže regionální studia ČT jsou podle mě ta další epicentra pro soustředění šikovných, talentovaných a kreativních lidí mimo metropoli. Jenom v Brně sídlí šest veřejných vysokých škol, které produkují profesionály různých oborů. Studio je mimo jiné signálem vůči veřejnosti, že veřejnoprávní televize chce dávat uplatnění těmto lidem i mimo metropoli. Spousta lidí si dokáže představit, že by se působení veřejnoprávní televize mimo Prahu zúžilo jen na zpravodajské pokrytí. Myslím, že to není cesta. Existence regionálních studií jiných veřejnoprávních médií i mimo ČR – ve Velké Británii, v Německu, v Rakousku, v Itálii – ukazuje, že televizní tvorba v regionech nad rámec zpravodajského pokrytí, má svůj velký smysl. 

 

Kde jsou u nás regionální studia?
Česká televize má regionální studia jen v Ostravě a v Brně. V ostatních místech po celé republice působí zpravodajské redakce. Kromě zpravodajství vznikají ve studiích v Brně a Ostravě dokumenty, zábavné pořady, hudební pořady, dramatická tvorba, pořady pro děti. To je právě ta nadstavba nad zpravodajstvím.  

 

Spousta šikovných lidí utíká do Prahy, a to nejen v divadelní tvorbě, ale i v oblasti médií…
Nahráváte mi, právě toto jsem řešil v ředitelském projektu. To je mimo jiné důvod, proč jsem chtěl, aby se televize otevřela vysokým školám. Aby absolventi oborů, které nás zajímají, v ČT viděli perspektivu uplatnění. Kromě toho chci, aby lidé měli možnost si více a pravidelně sáhnout na špičkovou televizní práci. Například ve zpravodajství, kde stále posilujeme podíl tzv. kontinuálů na ČT24, což znamená, že celý blok vysílání je odbavovaný z Brna, jsou zde natočeny reportáže, je to editorsky sestaveno, moderováno. Realizovaly se např. při návštěvě prezidenta republiky, výbuchu muničního skladu ve Vrběticích, paralyzování Brna ledovkou. Někdy je to 2x týdně, někdy i 2x denně.

Nejvíce je však vidět asi redakce zpravodajství.
Nepochybně, pokrývá největší časový prostor, navíc má tu výhodu, že je to přesně lokalizováno, ať jde o Brno, Znojmo, Velkou Bíteš. U pořadů je to naopak nevýhoda, protože tam divák ani netuší, že pořad vznikl v brněnském studiu ČT. V Brně vznikají 2–3 televizní filmy ročně. Například v prosinci 2014 ČT vysílala v premiéře film Osmy. Je to film, který vznikl zde v Brně podle scénáře Marka Epsteina v režii Jirky Stracha. Tento film vyhrál v Berlíně nejprestižnější evropskou televizní cenu „Evropské televizní drama 2014“ a vznikl v brněnském televizním studiu. To je přece něco úžasného, že lidé, kteří tady dělají dramatickou tvorbu, jsou schopni vytvořit nejlepší evropské televizní drama roku v evropské konkurenci! Tomu, kdo tam nebyl, se těžko vysvětluje, v jak obrovské konkurenci jsme vyhráli. Byly tam seriály a filmy z dílny BBC, byli tam Němci, Dánové, Finové, Francouzi.  

 

Objevily se tam i nějaké známé filmy?
Tam nemůže být nic známého, protože to jsou letošní premiéry, což český divák znát nebude. Byl tam třeba úžasný televizní film o vyšetřování příčin havárie amerického raketoplánu Challenger nebo seriál Honourable Woman. Rozpočtově to jsou neporovnatelné záležitosti. Zatímco film v českých podmínkách stojí zhruba 13 milionů korun, tak tam byly stamilionové projekty.  

 

Jaké máte další úspěšné pořady v porovnání třeba s Četnickými humoreskami?
My toho produkujeme spoustu, všichni se usmívají, ale dennodenně se na to dívají – AZ Kvíz, to je kolem 600 tisíc diváků u obrazovek každý den. To je televizní perpetuum mobile, které nám všichni závidí. Funguje už 17 let. Taková televizní soutěž nemá v Česku obdoby. Vysíláme 10x měsíčně dvou a půl hodinové Dobré ráno pro celou republiku. Vyrábíme zábavné pořady, letos se bude vysílat šest pokračování pořadu Zpívá cela rodina. Kdybych měl sáhnout do nedávné minulosti, vyráběli jsme tady mimořádné úspěšné cykly jako byli Krotitelé dluhů nebo Po stopách hvězd. Vyráběli jsme čtyři sezóny reality show Den D. To byl formát z žánru factual entertainment, který dodnes nemá konkurenci. Natáčely se tady celé řady dokumentů. S dokumentem K oblakům vzhlížíme jsme loni vyhráli na jihlavském festivalu cenu za Nejlepší český dokument roku, minulý víkend se stal vítězem Cen české filmové kritiky. Kromě toho po dlouhých letech tento dokument reprezentoval ČT v soutěžní části Karlovarského festivalu, byl nominovaný i do Chicaga. Vznikl zde dokument Hvězdy za železnou oponou. O Vánocích měl premiéru dokument o charitativním projektu Maria a Maria.

Chystáte opět tradiční vánoční pohádku?
Budeme letos točit vánoční pohádku pro příští Vánoce v režii Milana Šteindlera.  

 

Co udělat divácky velmi úspěšné pohádky jako byly S čerty nejsou žerty nebo Ať žijí duchové?
Jestli bude dílo takhle úspěšné, se předem nikdy neví. Když čtete scénář, máte z toho nějaký pocit. Cítíte, jestli ta látka je silná, nebo není. Ale jestli se z toho stane legenda, to nevědí ani mistři oboru. Králové svého řemesla, jako je Václav Vorlíček, přiznávají, že je šťastná souhra okolností, když ty věci do sebe zapadnou jako klíč do zámku a potom to funguje desítky let – jako Tři oříšky pro popelku nebo Pane, Vy jste vdova. 

 

Prý teď točíte pokračování Četnických humoresek?
Točíme cyklus, který vychází ze stejného prostředí, jako Četnické humoresky, jmenuje se Četnické trampoty, točili jsme už loni na podzim a budeme pokračovat na jaře letošního roku.

 

Jaký je rozdíl mezi Četnickými humoreskami a Četnickými trampotami?
Je to podobné prostředí, to znamená prvorepublikoví četníci, ale my se Četnickými trampotami dostáváme ještě do období před Četnickými humoreskami. Jsou tam úplně jiné postavy, můžete se těšit na mladé herce v rolích mladých četníků, ale třeba i na Pavla Zedníčka v roli starého velitele z dob monarchie. 

 

Objeví se tam někdo z původních humoresek?
Nemůže tam nikdo z nich být. Dostáváme se do historicky předcházejícího období a herci, kteří fyzicky i seriálově zestárli, by těžko mohli hrát mladíky z roku 1918. Ale samozřejmě je to krásná podívaná, dobová záležitost, kostýmy, krásné interiéry i exteriéry. Na podzim byla poslední klapka podzimní části natáčení, na jaře pokračujeme dalšími díly. Diváci se mají na co těšit. Současně na jaře také začínáme točit skvělý sedmidílný krimi cyklus. Četl jsem scénáře a předpokládám, že to diváky strhne. Pracovní název je Labyrint a je to česko-slovenská koprodukce. Moc se na to těším. 

 

Vrátíte se někdy k Četnickým humoreskám?
Nikdy neříkej nikdy, nicméně Četnické humoresky svým dějem dospěly až před druhou světovou válku. A období 2. světové války bylo úplně o něčem jiném. Že by četníci pokračovali někam do období let 1940–1945, to mi nepřijde pravděpodobné.

 

Předtím jste pracoval v rozhlase, je to velký rozdíl?
To jsou dva úplně odlišné světy. Nechci křivdit televizi, ale rozhlasová reportáž, z technického principu vzniku, je mnohem svobodnější, nezávislejší řemeslo než televize. Geniální rozhlasovou reportáž může reportér natočit sám. Vyrazí s přenosným záznamovým zařízením do terénu a potom si to sám sestříhá. Zatímco televizní práce je kombinací zvuků a obrázků a je to technicky mnohem náročnější, takže to představuje vysoké nároky na souhru mnoha profesí. Ale zase oproti rozhlasu má televize obrovskou výhodu. Celých 80 % toho, co vnímáme, vnímáme očima, a tím pádem televize dokáže upoutat svého diváka jinými prostředky, než jak o přízeň posluchačů může bojovat rozhlas.

 

Využíváte v práci své bohaté zkušenosti z public relations?
 Já si myslím, že za poslední tři roky urazila Česká televize neuvěřitelný kus cesty v tom, jakým způsobem navenek komunikovat, jak prodávat své úspěchy a myslím si, že zde je pořád co zlepšovat. Moje zkušenost z PR mi nepochybně pomáhá v tom, jakým způsobem naši činnost přiblížit lidem. Jsem přesvědčený, že mnozí lidé netuší, co všechno pro své diváky televize dělá. Občas mě lechtá v zátylku, když někdo říká, že v televizi zase nic nebylo. Nemůžu se tvářit, že neexistuje jiné vysílání, než vysílání České televize. Dnes vysílá jen v Česku 80 kanálů, v televizi je úplně všechno, jde jen o to, si to najít.

 

Jak vnímáte obecně PR byznys v ČR?
Já se v PR byznysu už deset let nepohybuji a realita se od té doby změnila. Obecně je české prostředí složitější v tom, s čím bojují i další profese. Trh v ČR je malý, velkorysost toho prostředí tím pádem není tak velká, protože ani prostředky, které mohou subjekty v ČR vrhnout do komunikace, nejsou tak velké. Myslím, že je velké štěstí mít osvíceného klienta, který ví, co chce, dokáže se na to podívat velkoryse a ví, že co investuje do komunikace, se mu mnohonásobně vrátí. Musím říct, že ČT je podle mě v současné době velmi otevřená. Nenajímáme si ale PR agentury, máme vlastní oddělení komunikace.  

 

Dokážete nastínit, jak bude podle vás vypadat televizní trh za 10 let? Kam se bude ubírat?
Myslím, že to je otázka stále větší fúze s internetem. Nepochybně budeme muset také v krátké budoucnosti zvyšovat kvalitu rozlišení na 4K. Jsem přesvědčený, že jakmile dnešní „náctiletí“ začnou žít rodičovským a tedy i usedlejším způsobem života a televize se stane jejich stálejším partnerem, přenesou do oblasti televizního byznysu svůj způsob sledování televizní tvorby. Záměrně říkám televizní tvorby. Televize jsou totiž dvě věci: výroba televizního obsahu a televizní vysílání. Výraznější proměnou podle mě projde vysílání, tedy způsob šíření obsahu. Běžné bude, že si diváci budou chtít playlist sledování televize sestavovat sami podle toho, co a jak budou chtít sledovat a kdy na to budou mít čas. Vedle toho bude fungovat vysílání v současné podobě, jakou mu dávají dramaturgové. ČT už v této chvíli nové trendy reflektuje.

 

Kolik kanálů má v současné době Česká televize?
Šest tematických kanálů. ČT1 a ČT2, zpravodajský ČT24, ČT sport, dětský ČT :D, který se dělí o čas s kulturně zaměřeným ČT art. Déčko je v evropském televizním kontextu mimořádně sledovaným a oceňovaným projektem.  

 

Jaký je běžný den ředitele České televize?
Každý den je jiný. Jezdím do práce většinou na osmou. Diář mám obvykle do pozdního odpoledne rozsekaný po půlhodinách a v každé z nich řeším úplně jiné problémy. Další program záleží třeba na tom, jestli jdu večer do divadla, nebo na koncert, ať už soukromě, nebo pracovně. ČT je totiž partnerem celé řady kulturních projektů. Někdy den končí v deset večer, někdy jsem doma i v osm a stihnu se podívat se na něco v televizi (smích), nebo si lehnout do postele s dobrou knížkou. Čas si najdu i na trochu sportu a přátele. 

 

Změnilo se s funkcí ředitele něco ve vašich aktivitách na Facebooku, můžete si dovolit psát to, co dříve?
Nepochybně se to změnilo. Přijde mi to přirozené. Ačkoli i já mám své soukromí, uvědomuji si, že když mluvím někde veřejně, lidé si mě spojují s institucí ČT. Osobní komentáře v soukromí nepochybně mám, ale myslím si, že není na místě, abych veřejně dával nějaké radikální hodnoticí soudy, které by lidé mohli spojovat s ČT. 

 

Má Česká televize kodex pro zaměstnance ohledně vyjadřování na sociálních sítích?
Kodex ČT je velmi propracovaný materiál, který je mimo jiné právě vůči lidem ze zpravodajství přísný, a jedním z bodů toho kodexu je závazek, že naši zaměstnanci nebudu snižovat důvěryhodnost a nezávislost ČT. Myslím, že máme ve zpravodajství velmi inteligentní lidi, kteří vnímají to, kde jsou hranice soukromí a veřejného působení. Facebook je i v rámci zpravodajství vnímán jako veřejný prostor. Člověk při publikování na Facebooku musí zvažovat, zda jeho vyjádření nebude spojováno právě s působením v ČT. Sociální sítě využíváme všichni čím dál víc. 

 

Relaxujete?
Můj rituál, když je na to čas, je horká vana večer. Kromě toho relaxuji na chalupě v Jeseníkách, kde je pořád co dělat. To je ten moment, kdy člověk může vypnout hlavu a dělat něco rukama. A taky třeba rád vařím.

 

 

Takže bude nějaký pořad o vaření?
Česká televze už má celou řadu pořadů o vaření – v brněnském televizním studiu svého času vznikl velmi úspěšný cyklus Kuchařská pohotovost, ale nevím o tom, že bychom nyní chystali nový pořad o vaření. Několik zajímavých námětů zde leží, možná že se do budoucna k vaření zase vrátíme. Ale já jsem myslel vaření DOMA! (smích) Protože u televizního vaření rozhodně nerelaxuji! Mám rád muziku, rád cestuji. 

 

Jste tedy sám se sebou a také se svou novou pozicí spokojený?
Kdybych řekl, že jsem spokojený, tak to bude vypadat, že tady podřimuji, že vlastně už není o co usilovat, a to není pravda. Jsem rád, že se mi daří zúročovat dvacetiletou mediální zkušenost a jsem rád za ty výzvy, které stojí přede mnou. 

 

Děkuji za rozhovor.

 

 

 

 

Text: Dita Brančíková

Foto: Robert Vano a Tino Kratochvil

Vytvořeno ve spolupráci:

Česká televize Brno www.ceskatelevize.cz/brno

BBV www.bbv.cz

Designhotel Elephant Prague www.hotel-elephant.cz 

Grandior Hotel Prague www.hotel-grandior.cz 

LE Hotels Group www.le-hotels.cz

Korektura textu: Vladana Hallová

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: Profesní magazín Best of www.ibestof.cz

Partneři

Komentáře