Jaroslav Němec - politik

Jaroslav Němec je grafik na volné noze, milovník architektury, člen Pirátské strany a od roku 2018 zastupitel na Praze 2. Dokáže dlouhé hodiny mluvit o světové architektuře a vtáhnout i laika do jejích zajímavostí. Především však vedle něj získáte úlevný pocit, že v jeho rukou je komunální politika skutečnou službou veřejnosti. Že existují lidé, kteří mandát zastupitele stále vnímají jako práci ve prospěch města a občanů, což přináší nemalou naději.

Foto: Petr Zapletal

Říkáte o sobě, že jste popularizátor architektury. Co tím myslíte?

Architektura je pro mě nesmírně zajímavý obor a já chci lidem v Čechách ukazovat díla nejlepších evropských a světových tvůrců. Založili jsme za tím účelem s kolegou před lety neziskovou organizaci Kabinet architektury.

Jaká je její činnost?

Jsme členy Mezinárodní asociace architektonických muzeí (ICAM) a jsme jediní, kteří naši zemi v této významné organizaci reprezentují. Přináší nám to prestiž, zejména v zahraničí, a tím pádem i možnost realizovat u nás výstavy nejvýznamnějších světových architektů. Těší mě, že tím zároveň u odborné architektonické veřejnosti děláme dobré jméno České republice.

Podařilo se nám například uspořádat rozsáhlou výstavu o architektovi světového významu Alfredu Neumannovi, představiteli modulární architektury. Stali jsme se první organizací na světě, která tomuto významnému umělci soubornou výstavu uspořádala, a sklidili jsme tím obrovský ohlas světové odborné veřejnosti. Dvouleté putování této výstavy střední Evropou jsme uzavřeli mezinárodním sympoziem v Brně, kde se souběžně s naším přispěním konaly čtyři další akce, které se dílu tohoto architekta věnovaly. Byl to fantastický úspěch světového formátu, který ocenili významní odborníci z USA, Izraele, Německa či Švýcarska.

Takto produkčně náročné akce realizujete od začátku spolu s kolegou vlastními silami?

Je tomu tak. Organizujeme je na dobrovolnické bázi vlastními silami. Samozřejmě máme vždy ke každé výstavě produkční podporu místa, kde se výstava koná. Spolupracujeme mimo jiné s Muzeem architektury ve Vratislavi, Galerii Fuga v Budapešti, Tatranskou galerii v Popradu, s Domem umění v Brně a v Opavě, s krajskými galeriemi v Ostravě a ve Zlíně, v Praze jsme spolupracovali například s DOX, galerií Jaroslava Fragnera, ale zejména s galerii NTK v Dejvicích.

Nedávno proběhla v Praze vernisáž neobvyklé výstavy s názvem Architektura pro lidi na Nové radnici v Praze. Čím je unikátní?

Jako kurátor mám z této události obrovskou radost. Jedná se o výstavu významného tchajwanského architekta Ying-Chun Hsieh. Ten je držitelem mezinárodní prestižní ceny Curry Stone Design Prize, která oceňuje průkopníky v oblasti sociální architektury a designu. Zaměřuje se na výstavbu ve venkovských oblastech Tchajwanu, Číny či Nepálu postižených přírodními katastrofami, jako jsou sesuvy půdy, záplavy či zemětřesení. Propojuje moderní lehké konstrukce a nízké náklady na výstavbu se šetrným přístupem k životnímu prostředí, který navíc posiluje místní společenství.

Ročně s Kabinetem architektury realizujete kolem dvaceti výstav. Jaký je zájem české veřejnosti o světovou architekturu?

Zájem je veliký. Samozřejmě, že nejvíce lidí přijde na výstavu v Praze. Nevýhodou Prahy však je z pohledu organizátora fakt, že v každém termínu se zároveň koná spousta dalších zajímavých výstav či projektů, a proto i s velmi prestižním tématem čelíte silné konkurenci, dá-li se to tak v neziskovém kulturním sektoru nazvat. Naopak například v Ostravě, kde organizujeme také řadu akcí, se vždy jedná o jedinečnou událost, na kterou se přijdou podívat všichni, kdo se o architekturu zajímají. Jsou velmi vděčnými návštěvníky.

Foto: Petr Zapletal

Jste zastupitelem Praze 2 za Pirátskou stranu. Co vás vedlo k rozhodnutí vstoupit do politiky?

Dlouhé roky jsem byl aktivistou. Věnoval jsem se záchraně památek a starých budov v rodné Ostravě a později i v Praze. Jako občanský aktivista jsem dokázal řadu věcí změnit k lepšímu a zabránit mnoha zbytečným škodám. Časem jsem ale přišel na to, že dokud nevstoupím aktivně do politiky, mám jen velmi omezené možnosti. Že se potřebuji celý „namočit“ do všeho, co s rozhodováním na komunální úrovni souvisí, a převzít větší díl zodpovědnosti. Proto jsem v Ostravě pomáhal vzniku České pirátské strany. Od roku 2017 pracuji jako asistent pirátských poslanců, nyní u poslance Lukáše Černohorského, do nedávna jsem byl dočasně poradcem primátora, ale především jsem od podzimu 2018 zastupitelem na Praze 2

Na Praze 2 se angažujete v záchraně prázdných domů. Kolik jste takových našel a proč jsou neobydlené?

V naší městské části je přibližně deset neobydlených domů. A třeba jen ve správě městské části je téměř tři sta prázdných bytů. Obvykle jde o případy vleklých majetkových sporů. Většinou však majitele prázdných domů známe, ale o dům se nestará a s úřady nekomunikuje nebo minimálně a spíše vyhýbavě. A mě to mrzí hlavně jako milovníka architektury a občana. Vidím v nich hynoucí krásu. Není příjemné chodit kolem domu s rozbitými okny, padající omítkou a zabedněnými dveřmi. Navíc ze zákona je každý povinen udržovat svůj majetek a je ve veřejném zájmu, aby domy byly obydlené. Má to důvod estetický i ekonomický. Kde nikdo nebydlí, tam ani nikdo neplatí daně. A to může v součtu představovat nemalou částku pro rozpočet městské části. Dívat se na chátrající a  nevyužité prostory na zajímavých lukrativních adresách, jakými jsou Nové Město, Vyšehrad nebo Vinohrady, mě zkrátka velmi mrzí. Proto se osobně angažuji v tom, aby se věci daly do pohybu a abychom na úrovní městské části hledali řešení. Chtěl bych těm domům vrátit život.  V Praze totiž podle mého názoru nepotřebujeme více stavět, ale více opravovat.

Jaké další kroky by podle vás měla Praha v péči o městskou krajinu dělat?

Je nutné, abychom začali mnohem pružněji reagovat na klimatické změny. Potřebujeme město plné zeleně a vody, abychom ho zvládli v horkých měsících ochladit. Musíme začít stavět zelené budovy, rekuperovat a využívat dešťovou vodu a sázet stromy. Kde nejsou stromy, tam je prach a horko. I moje pětiletá dcera chápe, že stromy ve městě je nesmysl kácet. Tak proč to nechápou všichni dospělí?

Mediálně nejdiskutovanějším památkou, v jejíž záchraně se angažujete, je budova nádraží Vyšehrad. V jaké fázi se jednání nacházejí?

Jedná se o  velice nešťastný případ krásné budovy na zajímavém místě, kde zub času dlouho pracuje v náš neprospěch. Budovu zakoupil od Českých drah v roce 2007 soukromý majitel. Myslím si, že městská část měla tenkrát o budovu více usilovat a získat ji. To se bohužel nestalo a nádraží Vyšehrad stále chátrá. Mně záleží v první řadě na tom, aby se budova dále nerozpadala. I když soukromý vlastník má několik let stavební povolení na rekonstrukci a rozšíření, nic se zde neděje. Nemám nic proti tomu, aby bylo bývalé nádraží využito ke komerčním účelům. V tomto případě se však ukázalo, že ona pomyslná “volná ruka trhu” nefunguje, proto bych byl nejraději, kdyby se podařilo vývoj ještě zvrátit a zachránit stavbu pro veřejné využití. Ať už by tu byla knihovna, komunitní centrum nebo třeba kanceláře. Na posledním zasedání zastupitelstva připustila paní starostka Černochová opakovaně dokonce i vyvlastnění a i to já osobně považuji za dobrou cestu.

Stejně aktivní jste i v tématu budovy Transgasu na Vinohradské třídě. O co usilujete?

Spíše jsem usiloval - Transgas, ať se nám to líbí nebo ne, je architektonicky významná budova, jedinečné svědectví své doby. Nesouhlasím s tím, že má být zdemolována a nahrazena tuctovou kancelářskou budovou, jakých jsou v Praze desítky. Říkám těmto domům „dobře pospojovaný stavební materiál“. Proto jsem usiloval o zachování původní stavby.  Současné vedení Prahy chtělo Transgas vykoupit, bohužel se s vlastníkem nedohodlo na ceně. Nutno podotknout, že vlastník v současnosti využití pozemku nemá a chce jej prodat jako prázdnou parcelu. Takže spíše hrozí, že místo architektonického unikátu budeme mít mnoho let jen díru v zemi. A pořád mějme na mysli, že Transgas stojí přímo na vinohradských železničních tunelech, které jsou pouhých pět metrů pod povrchem.

Foto: Petr Zapletal

S ochranou památek souvisí i návrh změny stavebního zákona. Vím, že k němu máte výrazné výhrady. Proč?

Z mého pohledu se jedná o obrovský průšvih. Návrh, který nedávno předložila ministryně pro místní rozvoj,  zcela vynechává veřejný zájem v ochraně památek a krajiny. Je napsaný v zájmu spíše developerů, což je dáno i tím, že jej připravovala Hospodářská komora bez přizvání památkářů či odborníků na životní prostředí. Jsem čím dál více přesvědčen, s ohledem na současnou situaci, že veřejný zájem v ochraně kulturního dědictví musí být hájen jedním samostatným dotčeným orgánem. Spojením odborné složky a výkonné moci se stane památková péče více přehlednou a především předvídatelnou.

Pojďme se vrátit k Praze. Žijete tu již šest let, máte tři děti. Jak se vám v Praze bydlí?

Praha je naprosto jedinečné místo, které mě nepřestává okouzlovat. Bydlím na Vyšehradě a rád se procházím i s dětmi po nábřeží nebo po staré Praze. Zároveň máme pod okny dětské hřiště a v okolí jsou další. To největší na Výtoni nyní ohrožuje zvažovaná stavba na velké části jeho rozlohy, což nepovažuji za šťastný nápad.

Před námi komunálními politiky je ještě veliký kus práce, abychom město posunuli směrem k moderním metropolím, ale za žádné jiné místo bych Prahu nevyměnil.

Děkuji za rozhovor.

Text: Marta Plecitá

Korektura textu: Marta Plecitá

Foto: Petr Zapletal

Produkce: RHA www.rha.cz

Publisher: Profesní magazín Best of www.ibestof.cz