JUDr. Monika Krobová Hášová – advokátka a politička

09.02.2015 09:35 | Petra Kuncová

Sport, advokátní kancelář a politika. To jsou tři hlavní oblasti, kterými žije Monika Krobová Hášová. I když se sportu přestala vrcholově věnovat a na té nejvyšší příčce u ní na dlouhou dobu stanulo právo, nakonec se k němu díky politice zase vrátila a usiluje o to, aby v Praze byli spokojenější všichni, kdo se rádi pohybují na dvou kolech s vlastním pohonem.

 

Kde se ve vás vzal nápad začít se věnovat právu?

Rodinná tradice. Sice mě ještě lákala medicína, ale mým snem byla vždy advokacie.

 

Jak těžké pro vás bylo studium na právnické fakultě? Přece jen jste měla i spoustu jiných zájmů…

Studovala jsem na Karlově univerzitě v Praze a současně vrcholově sportovala jako sportovní potápěčka. Měla jsem každý den hodně nabitý program, ale když se chce, vše se zvládne.

 

Pracujete jako samostatná advokátka. V čem je to podle vás lepší oproti větší právnické firmě?

Vyzkoušela jsem obojí, ale mám ráda nezávislost a svobodu rozhodování. Nyní si sama vybírám klienty a organizuji čas, je to prima.

 

Ve vašich stopách jde i váš syn, neuvažujete o spolupráci?

Starší syn si zvolil obor zcela sám, jako studenti založili IT firmu, která se progresivně rozvíjí. Má před sebou poslední státnici a chtěl by se věnovat právě IT právu, což má velkou budoucnost. Naši spolupráci zvažujeme.

 

Mění se nějak potíže či dotazy, s nimiž se na vás lidé obracejí?

Každý klient má své specifické problémy a ty s ním vždy individuálně řeším.

 

Naplnila práce v advokátní sféře vaše představy, které jste o ní zpočátku měla?

Práce advokátky určitě mé představy naplnila, mám ráda různorodou a smysluplnou činnost, jsem opravdu moc spokojená.

 

Co vám tedy tato práce dává především?

My advokáti máme za úkol pomáhat lidem podobně jako lékaři. Pokud můj klient nezůstane někým jiným poškozen a napomohu spravedlivé aplikaci práva, cítím obrovské uspokojení.

foto: Robert Vano

 

Jak tedy vypadá vaše příprava na jednotlivé případy?

Nejdůležitější je komunikace s klientem a důkladná příprava klienta na jednání před soudem. Musím také nastudovat judikaturu a související právní předpisy. Nemalou důležitost má i jednání s protistranou.

 

Odmítáte občas některé případy?

Ano, odmítám. Klienty si vybírám a peníze nejsou hlavním kritériem. Pokud někdo žádá nemožné, protiprávní a nefér jednání, tak se určitě nedohodneme.

 

Na který váš případ jste nejvíce pyšná?

Zachránila jsem klientovi, nemajetnému, ale pracovitému hasiči třicet milionů z restitucí, o které ho chtěli připravit protřelí a všehoschopní lichváři. Byl to velký boj, nátlak, výhrůžky… Vše se nakonec povedlo a z toho mám radost.

 

Myslíte, že je v České republice obecně dobrá síť kvalitních advokátů?

Je nás víc, než je reálně potřeba. Možná to někoho překvapí, ale kvalitních a férových advokátů je opravdu hodně.

 

Jaké největší chyby se podle vás může advokát dopustit?

Chyba je dávat klientovi plané naděje a soudit se jen pro své palmáre. 

 

Tušíte už dopředu, jak bude který proces probíhat?

Po téměř třiceti letech praxe tuším, ale rozhodnutí našich soudů jsou často nevyzpytatelná…

 

Dělala jste poradkyni pro filmy Kajínek a Kvaska. Jak jste se k této spolupráci dostala?

Můj manžel je hudebník Daniel Krob, a tak s umělci – dá se říci – pluji na jedné vlně. Je jich hodně i mezi mými klienty. Ráda také pomáhám radami ve scénářích, kde se objevuje právní prostředí. Scénárista Marek Dobeš, Petr Jákl i manželé Landovi byli úžasní.

 

Jak taková spolupráce probíhá?

Nejprve si přečtu celý scénář a pak řešíme konkrétní situace, kde se vyskytuje právní jednání tak, aby bylo realistické a odpovídalo obvyklým postupům. Je to tvůrčí práce, která mě opravdu moc baví.

 

Dříve jste se intenzivně věnovala sportu, jak už bylo zmíněno, co vás vedlo k tomu nepokračovat v této oblasti?

Tak tomu není. Naopak, sama sportuji téměř denně – fitko, plavání, golf, zumba, step… I po vstupu do politiky jsem se intenzivně zapojila v mnoha komisích a do výboru pro podporu sportu v Praze.

 

Dala vám sportovní kariéra i něco do kariéry právnické?

Myslím, že každému aktivnímu sportovci dá sport strašně moc – pevnou vůli, smysl pro férové jednání, jakýsi nadhled… S lidmi aktivními ve sportu se mi lépe jedná i v právnické praxi a politice.

 

A k té se právě dostáváme. V roce 2010 jste aktivně vstoupila do politiky, co vás k tomu vedlo?

Synové odrostli a já chtěla svůj volný čas věnovat něčemu smysluplnému, protože téměř nikdo není s politiky v naší zemi spokojen. Řekla jsem si, že aktivně pomohu nějaké změně…

 

Co pro vás bylo při vstupu do politiky největším překvapením.

Byla to rivalita uvnitř každé strany. To, že největší politický nepřítel nesedí v opozici, ale vedle vás.

 

Změnil se tedy váš názor na politickou scénu poté, co jste se stala její součástí?

Ano, změnil. Pochopila jsem, co štve občana a voliče na politicích… Většině z nich jde o vlastní prospěch, nehlasují pro dobro věci, ale dělají si naschvály, intrikují. Ty slušné politiky časem to nezdravé prostředí semele nebo odradí.

 

Vnímáte nějak i rozdíly mezi muži a ženami v politice?

Nejsem feministka, ale ženám v politice strašně fandím. Z mé čtyřleté zkušenosti vnímám ženu jako praktického pracanta, který chce věc vyřešit rychle a hospodárně, jako se to děje v běžném rodinném životě. Muži bojují hlavně o své funkce mezi sebou, což je v konečné fázi destruktivní.

 

Z jakého důvodu jste zvolila právě stranu TOP 09?

Ikonou pro mne byl pan kníže Karel Schwarzenberg. Zkušenost mi říká, že vrcholný politik by neměl být závislý na penězích, motivace má být opravdu blaho národa, proto tato volba.

 

Paradoxně jste se tak vrátila ke sportu, protože prosazujete zdravý životní styl a pohyb. Jaký vnímáte přístup veřejnosti k této oblasti?

Veřejnost bych rozdělila do tří kategorií. Zaprvé jsou to ti, co sport od dětství odmítají a sportovat nikdy nebudou. Zadruhé lidé, co mají sportovního ducha, za každých okolností si na sport vyčlení čas i finanční prostředky a učí sportovat i své děti. Třetí a poslední kategorií jsou lidé, kteří musí hodně šetřit, sport nepovažují za důležitý. Ale pokud by dostali příležitost i finanční benefit, tak sportovat budou. Tady vidím obrovský potenciál.

 

Co pro vás sport jako takový znamená?

Jakýkoli sport jednoduše prospívá tělu i duši…

 

Hodně se snažíte prosazovat zejména bikesharing, jak v této oblasti postupujete?

V březnu 2014 jsme připravili studii proveditelnosti, která je zveřejněna na portálu Prahy. Já mám osobní cíl v tomto volebním období projekt v Praze realizovat.

 

Jaké zatím slavíte úspěchy?

Nyní spolupracuji s panem radním pro dopravu Petrem Dolínkem a připravujeme vše k výběrovému řízení. Myslím, že současná koalice je projektu nakloněna a podpoří ho.

 

S jakými reakcemi ze strany veřejnosti se setkáváte?

Máme facebookovou stránku www.facebook,com/bikesharingvpraze , kde je více než deset tisíc fanoušků. Reakce jsou z devadesáti pěti procent velice příznivé.

 

Proč je podle vás tento přístup k cyklistice v Praze důležitý?

Bikesharing – česky sdílení kol – znamená, že kola budou uživatelům k dispozici na jednotlivých stanicích, kdy na jedné stanici si kolo půjčí a v místě dojezdu ho zase vrátí do stojanu. Klient neřeší parkování kola, jeho servis a umístění v bytě… Ve světových metropolích je vyzkoušeno, že je to rychlé a praktické. Jde o doplněk dopravy ve městě, síť musí být smysluplně propojená a dostatečně velká.

 

Jak je tedy běžný systém i v zahraničí?

Systém sdílení kol funguje v zahraničí v šesti stech padesáti městech. Jen právě u nás v Praze zatím bohužel ne.

 

Nebojíte se krádeží?

Každé kolo bude mít čip, který bude identifikovat jeho polohu, kola budou naprosto specifická…

 

Co podle vás Pražáky od kol odrazuje?

Lidé se bojí kolize s auty, nechtějí kličkovat, necítí se bezpečně.

 

Je tedy právě toto pro vás zatím největší překážkou?

Částečně ano. Například omezená možnost změnit infrastrukturu ve prospěch cyklistů zejména v centru města… Úzké uličky se prostě nafouknout nedají a cyklisté nemohou být preferováni na úkor chodců, kterých je většina. To je stálý problém, který bude potřebovat čas a hodně vzájemné ohleduplnosti.

 

Jak často jezdíte vy sama na kole?

Jezdím v létě na krátké vzdálenosti po Praze.

 

Jak vůbec vypadá celý proces snahy o prosazení takového projektu?

Realizace projektu bude politické rozhodnutí, proto nejprve je třeba diskutovat se zastupiteli v Praze a získat souhlas většiny. Pak následuje studie proveditelnosti – tu již máme, dále výběrové řízení, snaha vyčlenit finanční prostředky, případně získat sponzory.

 

Jak se podle vás cyklostezky v Praze v poslední době proměnily?

Snažili jsme se zejména o účelné a hospodárné projekty, už se nestaví nejdražší cyklostezky v Evropě, jak dříve rádi psali novináři.

 

Kromě toho byste také do budoucna ráda zkvalitnila oblast zdravotnictví. V čem jsou podle vás největší mezery?

Vnímám velký rozdíl v kvalitě lékařské péče krajských měst a na okresech. Jako advokát ve svých kauzách bojuji za práva poškozených pacientů, je jich hodně. Chybuje každý, tedy i lékaři, ale pacient či jeho příbuzní by měli být po právu odškodněni. To se ovšem děje velmi zřídka, i když škody hradí pojišťovny.

 

Chtěla byste se také více zaměřit na týrané ženy a matky samoživitelky. V jakém smyslu?

Hodně takových žen zastupuji, musím konstatovat, že týrané ženy a matky přicházejí pozdě. Často excesy partnerů odpouštějí a tolerují, to je fatální chyba. Můj manžel Daniel Krob je častým interpretem charitativních koncertů společnosti PROFEM, která těmto ženám ve všech směrech pomáhá. Základem je vyhledat pomoc včas. Za téměř třicet let právní praxe jsem se ovšem také setkala s mnoha psychicky týranými muži…

 

Co považujete za svůj dosud největší kariérní úspěch?

Pokud zastupuji neprávem obžalovaného klienta a je zproštěn viny, z toho mám vždy velikou radost, takových rozsudků byly desítky.

 

Kolik hodin denně se práci věnujete?

V průměru je to deset až dvanáct hodin.

 

V jakém smyslu vás vaše práce dokáže po tolika hodinách nejvíc odměnit?

Pokud moji klienti odcházejí spokojeni a rádi se vracejí, pak moje práce dává smysl.

 

Jak relaxujete a nabíráte síly?

Relaxuji sportem a často chodím do divadla a na koncerty.

 

Co je pro vás v životě nejdůležitější?

Zdraví a pohoda všech mých blízkých. A moc bych si přála, aby se lidé na celé planetě a na všech úrovních dokázali dohodnout.

 

Děkuji za rozhovor.

 

Text: Petra Kuncová

Foto: Robert Vano www.robertvano.cz

Designhotel Elephant Prague www.hotel-elephant.cz

Hotel Grandior Prague www.hotel-grandior.cz

LE Hotels Group www.le-hotels.cz

Korektura textu: Vladana Hallová

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: Profesní magazín Best of www.ibestof.cz

Komentáře