P. Mgr. René Strouhal – katolický kněz

17.09.2014 01:00 | Jitka Kratochvílová

Římskokatolická jihomoravská farnost Moutnice je územní společenství římských katolíků s farním kostelem svatého Jiljí v děkanátu Modřice, diecéze brněnské. Teritoriálně tvoří farnost obce Moutnice a Nesvačilka, rozsah působení jejího představitele je však mnohem rozsáhlejší. Oním uznávaným a velmi oblíbeným farářem je P. Mgr. René Strouhal, kterému však jeho farníci neřeknou jinak než otec René. V civilní podobě by jen málokdo odhalil skutečnou profesi tohoto šestatřicetiletého charismatického a stále se usmívajícího muže, který vás okouzlí svojí otevřeností, upřímností a úctyhodným klidem. Jeho zcela specifická, duchovní profese může být rozličně vnímána věřící a ateistickou veřejností, pojďme do ní tedy společně nahlédnout.

 

Být představitelem římskokatolické farnosti vnímáte vy sám jako funkci, poslání, či povolání?

Z hlediska legislativního můžeme hovořit o zaměstnání, nicméně ten, kdo se stává knězem, ví, že je to jeho životní poslání. Takový člověk chce sloužit Bohu a lidem, což vyžaduje člověka celého, zcela odevzdaného. Je to poslání, nepřetržitě sloužit ostatním, a to nejen v duchovních potřebách.

 

Jste velmi mladý, neměl jste problém se získáním autority? Hraje váš věk podstatnou roli ve vaší profesi?

Nikoli, především z toho důvodu, že působím v oblasti nábožensky tradiční. Těším se z úcty a pokory starších osob vůči knězi, ale přiznávám, že na počátku jsem měl osobní pocit, že jsem pro starší generaci zdejších farníků příliš mladý. Co se dětí, mládeže a mladých rodin týká, tak naopak vnímám svůj věk jako určitou výhodu. Podstatné je, že když má člověk lidi rád a chce jim sloužit, tak na věku nezáleží.

 

Podle čeho vedete svoji farnost? Je vám ponechána určitá míra svobody?

I v této oblasti je potřeba nastavit určitá pravidla a vodítka, jak řídit a vést farnost, pečovat o svěřené kulturní památky, a především pomáhat lidem. Pracujeme v intencích diecézního biskupa, jehož jsme prodlouženou rukou v daném regionu. Součástí naší víry je to, že prostřednictvím biskupa působí Bůh. Je nám však rovněž ponechán velký prostor pro osobní svobodu a kreativitu. Záleží na každém knězi, jak a čemu se bude věnovat nad rámec poskytovaných svátostí, zda se zaměří na charitu, mládež, studium nebo zda zvolí jinou oblast svého působení.

 

Vaši službu lze tedy dělit na část, která je předem určena, má svoji pravidelnost a pevný řád, a na část, která vychází z vaší vlastní iniciativy. Existují jejich společná základní pravidla?

Ano, je to tak. Bez pevného řádu se neobejde žádná společnost, tedy ani církevní. Pravidla a kodex služby kněží určuje sborník kanonického práva. Vše, co činíme, musí být ve shodě s ním. To se týká všech svátostí, které poskytujeme, i činností, které jsou nad rámec našich běžných povinností.

 

Scházíte se pravidelně s ostatními kněžími? Čerpáte vzájemně ze svých zkušeností?

V rámci diecéze se setkáváme několikrát ročně se svým biskupem a s ostatními kněžími, jde o hromadná setkání, na kterých není příliš prostor pro užší kontakt. Jedenkrát za měsíc se konají tzv. rekolekce, kde se potkávají kněží z regionu, ve kterém působí, a zde se již nabízí možnost řešit například pastorační otázky, které se nás, našich farností a farníků dotýkají.

 

Na osobní rovině se setkáváte?

Ano, kněze nejlépe pochopí zase jen kněz. Je důležité setkávat se s těmi, kteří mají podobné zkušenosti, řeší stejné či podobné situace a nebo se kterými si jen tak obyčejně, po lidské stránce rozumím.

Jaké předpoklady musí splňovat osoba, která se má stát knězem a posléze stanout v čele farnosti?

Již studium kněžství samo o sobě vyžaduje splnění určitých předpokladů kandidáta. Jde o zdraví psychické i fyzické, dále schopnost intelektuálního studia a neustálé formace osobnosti. Podstatná je rovněž určitá lidská zralost, která se však prověří až časem.

 

Liší se obecné podmínky pro přijetí ke studiu kněžství od jiných akademických oborů?

Nikoli, podmínkou je úspěšné ukončení středoškolského vzdělání. Ve většině případů jde o absolventy gymnázií, vhodné je i studium technického zaměření, které se později uplatní při správě svěřeného majetku. Zásadní je ovšem osobní přesvědčení a rozhodnutí.

 

Co obnáší akademické studium kněžství?

Kněžskému semináři předchází přípravný ročník, ve kterém se projeví spousta věcí a kandidát se utvrdí ve svém záměru. V pětiletém semináři pak každý jednotlivec prochází náročnou intelektuální, lidskou i duchovní formací. Během studia se tříbí a prověřuje schopnost kandidátů, jejichž úspěšné ukončení studia však neznamená automatické vysvěcení absolventa knězem.

Následuje tedy další stupeň k dosažení kněžství?

Biskupové přijmou vybrané kandidáty ke svěcení na jáhny, jde o nižší stupeň kněžství, který trvá jeden rok. Teprve poté následuje svátost kněžství.

 

Kde a jak získávají kněží zkušenosti a praxi k tomu, aby byli připravení převzít vlastní farnost?

Již během studia získávají kandidáti praxi v různých sociálních a zdravotních zařízeních, z praxe není vyloučena ani manuální práce. Ve vyšších ročnících pak jde třeba o prázdninové pobyty na farách. Jáhenský rok je sám o sobě rokem praxe. Po vysvěcení na kněze následuje post kaplana – farního vikáře – jehož délka se různí s ohledem na podmínky v dané diecézi. Obvykle tato činnost trvá dva až tři roky a bývá vykonávána na různých místech. Poté je vybraný kandidát jmenován administrátorem farnosti, na které v budoucnu zamýšlí působit jako farář. Až po letech úspěšného působení na farnosti může být administrátor jmenován farářem. Další podmínkou jeho jmenování jsou rovněž úspěšně vykonané farářské zkoušky z různých oborů, například z církevního práva.

Vaše rozhodnutí stát se knězem pochází z rodinné tradice, nebo jste k němu dospěl jiným způsobem?

Nikoli, jsem první kněz, nicméně pocházím z věřící a duchovně založené rodiny. K rozhodnutí jsem musel dozrát, protože jako každý malý kluk jsem toužil být popelářem. Před maturitou jsem se věnoval dětem a mládeži ve své rodné farnosti, což mne velmi bavilo a naplňovalo. Stále jsem však měl jinou představu o své budoucnosti – chtěl jsem mít rodinu a hospodářství. Mé záliby byly technického zaměření, bavila mě ale i filozofie a literatura, takže zvolit jsem mohl hned z několika možných oborů studia. Vystudoval jsem v Brně na průmyslové škole, v oboru konstruktér a technolog. Rozhodnutí vstoupit do semináře zrálo tedy mnoho let, vnitřní hlas a z hlediska víry Boží volání bylo po maturitě rozhodující.

 

Dostal jste se někdy do situace, kdy jste zapochyboval o své profesi?

Takové situace zná asi každý kněz. Mít pochybnosti je známkou toho, že nám Bůh dal zdravý rozum. Kněžský život přináší řadu otázek, které nás přesahují a které nás mohou konfrontovat s naukou církve. Důležité je přijmout pokoru a přijít na to, v čem je skryta ona moudrost.

 

Představitel římskokatolické víry se zříká všech pozemských statků i slastí. Setkal jste se s někým, kdo z tohoto důvodu studium opustil?

Ano, a jsem přesvědčen o tom, že nelze tato rozhodnutí vnímat negativně. Do semináře jsme vstupovali s tím, že nás čeká dlouhý proces osobního zrání, uvědomování, rozhodování a naslouchání. Osobně jsem již neměl pochyb, ale řada kamarádů hledala odpovědi na otázku, zda jsou na správném místě. Někteří se ve svém rozhodnutí utvrdili, jiní seminář opustili. Rovněž biskupové mají s ohledem na své letité zkušenosti a dobrý odhad možnost kandidáta ze semináře vyloučit. Činí tak pro dobro a v zájmu studenta i církve.

 

Přibližme si nyní aktivity, které vyvíjíte nad rámec svých běžných povinností. Na koho jsou primárně zaměřeny?

Primární je starost o svěřené duše, o lidi. Po mém příchodu jsem toužil mít zázemí, kde by se mohly především scházet děti. Děti tvoří budoucí podobu nejen farnosti. Co tedy můžeme udělat, je pracovat na jejich výchově. Edukační rovinu lze ovlivnit a je potřeba to dělat pozitivně. Vytvořili jsme tedy farní centrum, které dětem nabízí sportovní vyžití, mohou se zde neomezeně scházet a společně trávit volný čas. Pořádáme zde i letní tábory. Formování dětí, mládeže a mladých rodin je prioritou.

 

Další cíl vašeho úsilí je neméně ušlechtilý. V souvislosti s ním mne napadá hojně užívané přirovnání „je s tím práce jako na kostele“. Zakládá se na pravdě?

Ano, je důležité opravit kostel, který je symbol Boží. Je to umělecké dílo a jako každé takové má velkou výpovědní hodnotu. Nicméně se jedná o velmi náročný proces, administrativně i finančně.

 

Vaší touhou je rovněž vybudovat místo, kde se budou setkávat věřící v obci Nesvačilka, která spadá pod vaši farnost. Co vás k této myšlence přivedlo?

Není to jen moje touha. Snaha o vybudování důstojného místa pro setkávání věřících je datována a sahá až do poválečné doby. V současnosti se scházím s věřícími z Nesvačilky jedenkrát měsíčně v prostorách obecního úřadu. Ne všichni mají totiž možnost dojíždět do kostela ve vedlejší vesnici na pravidelné bohoslužby. Je to však provizorní řešení, nelze takto působit dlouhodobě. V obci přibývají mladé rodiny, komunita věřících se rozšiřuje a zaslouží si vlastní kapli.

Dnes je to již šest let, kdy jsme aktivně zahájili činnost. Po časově náročných a nezbytných administrativních a přípravných procesech jsme ve fázi, kdy je zajištěn a dovezen materiál a v blízké době by měly být zahájeny přípravné terénní práce a přípojky inženýrských sítí. Vítězný projekt je těsně před dokončením a za sebe mohu říct, že jeho autor vystihl v budoucí podobě kaple podstatu utrpení a ztělesnil myšlenku zasvěcení Panně Marii bolestné a sedmi symbolům jejího utrpení. Časově jde o velmi náročný projekt především z toho důvodu, že je opět zásluhou dobrovolníků a je financován z dobrovolných příspěvků.

foto: Lenka Hatašová

 

Vyhledávají vaši přítomnost i nevěřící?

Ano, i nevěřící se touží setkat s něčím pokojným, duchovním, vypnout a třeba vyčistit svoji duši. Jsou to „nekostelové“ rodiny, které mne oslovují, zvou mne do svých domácností a vyhledávají moji společnost. Často mne berou jako součást svojí rodiny, což je přinejmenším pozoruhodné. V oblasti víry je důležité, aby se lidé cítili svobodní. Nejsem zde od toho, abych někomu nutil víru, proto vždy musí oni sami projevit zájem a položit duchovní otázku, kterou rád zodpovím. Nikdy však nejsem iniciátorem, přizpůsobím se jejich pocitům a vyjdu vstříc jejich potřebám.

Jak je zabezpečen chod farnosti?

V čele farnosti je administrátor nebo farář, tedy její představitel. Chod farnosti spolu s ním zabezpečuje celá řada dobrovolníků, bez kterých si fungování fary ani nelze představit. Po organizační stránce působí na každé faře ekonomická rada, jejíž zřízení je nezbytné pro správu majetku, který patří farnosti. Vedle ní existuje pastorační rada, která spolu s tou ekonomickou tvoří farní radu. Pastorační rada řeší například otázky formace dětí, péče o nemocné a podobně. Jde tedy spíše o programovou složku farnosti.

 

Rozhodnutí těchto orgánů podléhá schválení nadřízených orgánů stejně tak, jak si lze představit u jiných struktur?

Ano, zejména otázky majetkové, tedy rozhodnutí ekonomické rady, jsou předkládány ke schválení příslušné diecézi.

foto: Lenka Hatašová

 

Jakým způsobem a z kolika lidí jsou tyto rady tvořeny? Existují pravidla určující jejich zřízení, regulující jejich činnost?

Všichni členové jsou dobrovolníci, mají dekret na dobu určitou. Ve farní radě jsou někteří členové jmenováni farářem a další jsou pak voleni farním společenstvím. Zřízení pastorační rady je nepovinné, ekonomická rada je naopak povinnou složkou každé farnosti. Ekonomickou radu tvoří čtyři lidé, pastorační rada není nijak limitována. Rady se scházejí dle aktuální potřeby. Z jednání se pořizují zápisy, které jsou kontrolovány nadřízenou složkou. V tomto církev funguje jako každý jiný systém, který podléhá určitému právu. Jedenkrát do roka probíhá tzv. vizitace, kterou může provádět sám biskup nebo osoby jím pověřené.

Z čeho je financován provoz a rozvoj farnosti? Jak získáváte nemalé prostředky potřebné k náročné údržbě objektu farnosti, kostela, památníků a dalšího majetku?

Farnosti jsou neziskové organizace, jejichž hlavním zdrojem příjmů jsou sbírky o bohoslužbách. Další příjmy pramení ze sponzorských darů a z příspěvků obcí a krajů. Stěžejní jsou však příjmy ze sbírek, které ovšem nemohou pokrýt všechny potřebné investice do nákladných oprav památek.

 

Jste statutárním orgánem organizace, patří tedy administrativa spojená s žádostmi o příspěvky a dotace do vaší kompetence?

Ano, mezi farníky je však řada ochotných a v tomto směru vzdělaných či zkušených dobrovolníků, kteří jsou mi nápomocni.

 

Patří optimismus mezi nezbytné povahové rysy kněze?

Kněz nemůže být pesimista, to by vzal lidem naději. Lidé mají spoustu bolesti a trápení. Jsem tu od toho, abych je povzbudil. Optimismus mi neustále dodávají děti, mladí lidé zakládající krásné rodiny, staří manželé, jejichž život byl plný odpouštění. Hlásám vítězství Kristovo, což je samo o sobě optimistické.

 

Mají vaše plány a cíle nějakého společného jmenovatele?

Člověka, který je cestou k poznání.

 

Máte vy sám nějaké profesní přání?

Přál bych si, aby vše mělo pokračování. Těším se z toho, že děti, které křtím, budu učit náboženství, ty, co učím, přijmou svátost dospělých – biřmování, že je pak doprovodím do svátosti manželství a budu svědkem založení jejich rodin a křtít jejich potomky. Doprovázet lidi a vnímat krásu života je pro mne dar.

 

Co považujete za největší úspěch dosažený v čele farnosti?

Těší mne konkrétní výsledky mé práce, soustavného působení především na děti a mladé lidi, ze kterých se stávají kvalitní dospělí lidé, kteří mají dále co nabídnout.

 

Je pro vás naopak něco velkým zklamáním?

Když nejsou lidé ochotni se přes veškerou rozmluvu usmířit, když vidím extrémní polohy, do kterých jsou lidé schopni převrátit malichernosti. Další věc, o které často mluvím, protože ji intenzivně vnímám, je posuzování druhých, aniž bychom znali všechny okolnosti. Věřím ale, že se na tom dá pracovat.

 

Základem vaší profese jsou kázání. Mají předurčenou podobu, nebo je obsah a složení kázání na vašem uvážení?

Kázání nemá být víc, než řekl Kristus v evangeliu, to by bylo chybné pojetí a nikoho by neobohatilo. Je potřebné však vysvětlit a objasnit lidem okolnosti, za kterých konkrétní část Písma svatého vznikala. Kázání má být poučné a povzbudit lidi k přemýšlení. Pro všechny by mělo být především příjemné a zde záleží na knězi, čím své kázání obohatí a jak je uchopí. Může uvést například věci z literatury, umění, z běžného života nebo z filmu. Každý člověk by měl z kázání odcházet vědomostně a eticky povzbuzen.

 

Je určen striktní harmonogram pro čtení Písma svatého?

Část Písma svatého pro nedělní bohoslužby je předem určena a striktně dána. Tato předvídatelnost a jednota je svým způsobem fascinující. Víte, že čtení stejného obsahu zní v tu chvíli kdekoli na světě? Stejná část Písma svatého, která probíhá v neděli v papežské bazilice v Římě, zazní i v té nejzapadlejší venkovské kapli.

foto: Lenka Hatašová

 

I Písmo svaté je přece jen obsahově omezené. Nemůže dojít k jeho fádnímu opakování?

Kázání nejsou nikdy stejná. Čtení z evangelia trvá celkem tři roky, takže během intervalu, ve kterém dojde znovu ke čtení stejné pasáže, uplyne mnoho času. V životě mém i mých farníků se za tu dobu odehraje spousta věcí, dobrých i zlých, takže kázání může být jinak podáno a lidmi i jinak vnímáno. Povinností kněží je neustálá formace, studiem i životem, a ta se pak odráží například na jiné podobě vysvětlení a podání Písma svatého.

 

Inspirujete se a čerpáte informace v mnoha oblastech. Je něco, o čem jako kněz nikdy nehovoříte a co je vyloučeno z obsahu kázání?

Politika a politické přesvědčení, které je naprosto vyloučeno z našich intencí, stejně tak jako vyřizování si osobních účtů.

 

Je podle vás správné, že mají sociální sítě své místo i v církvi? Přece jen mají i své stinné stránky.

Zde bych volil slova prof. PhDr. Tomáše Halíka, Th.D., který řekl, že ač tato doba překonala veškeré vzdálenosti, vzala lidem blízkost. Je to paradoxní a výstižné. Za touto formou komunikace se skrývá pohodlnost, možná i lhostejnost. V žádném případě nejsem odpůrcem sociálních sítí, jsem indiferentní, na sociálních sítích lze vykonat mnoho dobrého i zlého. Mohou sloužit dobru i zlu, jako každý předmět. Je to volbou každého jedince, jak jej využije. Věci by se primárně měly řešit osobně, nikoli se schovávat za zprávy prostřednictvím jakékoli techniky. Vznikají tak zbytečná nedorozumění, která by při komunikaci z očí do očí nepřipadala v úvahu.

 

Jaký je váš názor a postoj církve ke spojení osob různých vyznání?

Myslím, že i tato věc může být pozitivní i negativní, může být obohacením například křesťanů o arabský svět, může být ale i velmi zdrcující. Každý dialog kultur může být přínosný, ale i zničující. Jde o to, zachovat si svoji tvář. Evropa se stává multikulturní, což vyžaduje značnou dávku tolerance. Jde o velmi aktuální otázku a téma. Církev obecně vztah křesťanů a zástupců ostatních náboženství nevylučuje, je v tomto velmi tolerantní v porovnání s ostatními náboženstvími.

 

Nabízí se řada církví, kde je možný sňatek a život mimo celibát. Lze tedy celibát vnímat jako vámi zvolený životní styl?

Ano, v některých katolických denominacích je sňatek povolen. Celibát lze vidět funkčně, mohu plně sloužit Bohu a lidem. Duchovní pohnutky vedoucí k celibátu jsou pro ateisty nejspíš nepřijatelným vysvětlením. Pro mne je důležité a těší mě, že je to styl života Krista, kterým žijeme a kvůli kterému se zříkáme něčeho tak podstatného, jako je rodina a tělesná stránka věci. Je to oběť, kterou přinášíme své víře a něčemu, co nás přesahuje.

 

V čem spatřujete zlo současnosti?

Velmi široká otázka, ale její kořen je velmi jednoduchý. Jsou to vztahy v dnešní společnosti, rostou nároky společnosti, ale bez vlastní angažovanosti. Společnost se stává sobeckou, bez ochoty přinášet oběti. Tento stav je destruktivní a generačně se prohlubuje.

 

Přinesla vám vaše praxe zkušenost s exorcismem? Jedná se o častý jev?

Exorcismus je velmi aktuální záležitostí, protože každý jedinec má duchovní rozměr, je duchovní bytostí s potřebou vyššího naplnění. Lačná a rychlá cesta k takovému naplnění často vede ke kroku špatným směrem, který zavádí lidi k magii. Jedinec je pak ovládán zlem, což může znít jako pohádka, ale je to skutečnost. Apoštolové a jejich nástupci mají moc uzdravovat, vyhánět démony a zlé duchy. Díky této takzvané apoštolské posloupnosti tedy biskup předává tuto moc knězi-exorcistovi. Každý kněz může na bázi rozhovorů, modlitby, svátosti smíření či zpovědi pomoci těm, kteří se v této věci na něj obrátí. Pokud to již není v jeho moci, odešle dotyčnou či dotyčného k pověřenému knězi. Rozhodně se nejedná o výjimečné situace, jde o poměrně běžnou situaci, zejména na poutních místech. Nejedná se však nikdy o nic příjemného.

Opakem je v současnosti rozšířená a stále oblíbenější andělská tematika. Jak vnímáte tento trend?

Domnívám se, že stále více lidí, možná věkem, připouští existenci duchovních bytostí, které můžeme nazývat andělé. Je však třeba je vnímat jako posly – z řeckého angelos a podstaty poslání těchto bytostí. Na světě je stále více věcí, kterým nerozumíme, a proto hledáme odpovědi v něčem, co nás přesahuje. Naše děti učíme o andělovi strážném, ke kterému se modlí a který je chrání. Andělé neodmyslitelně patří k učení církve. Byly to bytosti, které doprovázely biblické postavy, které sloužily Kristu. V Písmu svatém jsou obsaženi i andělé obrácení, tedy démoni, kteří jsou odrazem zla.

 

Domníváte se, že církev jednou přijme a bude tolerovat homosexualitu a registrované partnerství?

Církev zastává názor ryze antropologický, v oblasti fyzické i duševní se muž a žena vzájemně doplňují, oba prvky, Mars a Venuše, a jejich polarity se přitahují. Bůh stvořil člověka jako muže a ženu. V oficiální křesťanské nauce se píše o tom, že lidé s homosexuálními sklony jsou hodni naši úcty a vážíme si jich stejně jako každé jiné lidské bytosti. Jejich svazky a svátost manželství však církev nepodporuje. Rodina je vnímána zcela a bezvýhradně tradičním spojením muže a ženy. Domnívám se, že tomu tak bude i v budoucnu.

 

Děkuji za rozhovor.

 

Text: Jitka Kratochvílová

Foto: Lenka Hatašová

Více zde: www.kaplenesvacilka.cz  
www.moutnice.farnost.cz  

Korektura textu: Alžběta Strnadová

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: Magazín Best of www.ibestof.cz

Komentáře