Petra Hrůzová – tisková mluvčí, vrchní inspektorka PČR

21.08.2018 00:42 | Lenka Žáčková

Petra Hrůzová je u policie osmnáct let a vůbec toho nelituje. Prošla pozicemi, kde nebezpečí číhalo za každým rohem. Svého času pracovala u pohotovostní motorizované jednotky, která se často vydává do zcela neznámého prostředí a malá chyba může být chybou osudovou. V současné době pracuje jako tisková mluvčí na Oddělení tisku a prevence Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje a její práce ji opravdu naplňuje.

 

Kdo je Petra Hrůzová?

Je policistka z Oddělení tisku a prevence u jihomoravské policie. Má pracovní náplň je různorodá, ale velmi zajímavá. Připravuji tiskové zprávy, vytvářím prezentační akce a k tomu potřebné materiály. Provádím činnost na i úseku prevence kriminality. K mé práci patří i kontakt s médii, vymýšlení a realizace preventivních projektů, ale i moderování PR akcí

 

Jak jste se dostala k profesi policistky? Co vás k této práci přivedlo, měla jste nějaký vzor?

K policii mne vlastně přivedla maminka, která mi jednou řekla, že bych se na tuto profesi hodila. Takže za toto rozhodnutí vděčím mámě, i za to, že už jsem 18 let u policie

 

Jaké byly vaše začátky u policie?

Přihlásila jsem se do výběrového řízení. Musela jsem splnit veškerá kritéria, fyzické testy, psychické testy a projít lékařskou prohlídkou. Nastoupila jsem na obvodní Oddělení v Brně a následně na policejní školu, kde se naučíte vše, co je potřeba k práci policisty. Po absolvování policejní školy, jsem si podala žádost na pohotovostní motorizovanou jednotku. Po čtyřech letech jsem přešla na operační středisko, na srdce policie pro Jihomoravský kraj, kde jsem pracovala pět let. Mám ráda práci s lidmi a chtěla jsem si, ale vyzkoušet další pozici a mé cesty vedly na oddělení tisku a prevence a zde jsem do teď.

                                                                      

Čím jste chtěla být jako malá holčička?

Asi princeznou...to fakt ne (smích) Táta vždycky říkal, že jsem měla být spíše kluk, protože to moje myšlení nebylo úplně holčičí.

 

Máte za sebou nějaký pracovní úsek spojený s konkrétní pozicí, kdy jste měla strach?

To bylo právě v době, kdy jsem pracovala u pohotovostní motorizované jednotky, tam jsem někdy opravdu mívala strach.

 

Ocitla jste se někdy v ohrožení života?

Zažila jsem situaci, kdy na mne pachatel vytáhl nůž, když jsme prohledávali nějaké squaty. Zvláštní pocit jsem měla, když jsem byla poprvé na fotbalovém utkání Baníku a poprvé jsem na sebe oblékla protiúderový komplet. Na tomto oddělení nikdy nevíte, co se stane, kam vás operační důstojník pošle. Mám za sebou výjezdy k přepadení, pronásledování pachatele, domácí násilí i rvačky. Když jsme byli někam povolaní, nebyli jsme si nikdy jistí, do čeho vlastně jdeme, byť se operační důstojníci snaží od oznamovatelů zjistit, co nejvíce informací, aby věděli, kam hlídku posílají. Nikdy jsme s jistotou nevěděli, zda je ten člověk ozbrojený.

 

Je tedy asi evidentní, proč jste se rozhodla změnit pozici, i když jste přivykla, že vaším denním chlebem je nebezpečí. Je to tak?

V té době jsme byly na oddělení dvě ženy, jedna odešla na mateřskou dovolenou a já tam zůstala sama. Práce mě opravdu bavila, ale postupem času jsem naznala, že je to prostředí spíš pro muže. Nechala jsem se zlákat neznámými hlasy operačních důstojníků. Ti pro nás vždy byli jakýmisi polobohy. Zase to byla úplně odlišná práce, ale velkou výhodou bylo, že jsem pár let sloužila v přímém výkonu.

 

Prošla jste toto pracovně náročné období bez větší újmy, přesto jistě nastaly situace, na které se těžko zapomíná. Co se vám vybaví, když se takto zeptám?

Vybaví se mi třeba to, že mi v náručí zemřela třiadvacetiletá holka, která po hádce s přítelem vyskočila z okna. My jsme tehdy byli s kolegou za rohem a byli jsme tam dříve než záchranka. Mě v té době bylo jednadvacet let a ona byla vlastně má vrstevnice… (několik hlubokých nádechů). Nejtěžší na tom bylo to, že jsem jí nemohla pomoct… Měsíc na to jsem jela k případu, kde v jedenáctém patře byl člověk, který chtěl svůj život skokem, ale vše dobře dopadlo, pána se mi podařilo přesvědčit. .

 

Jaký typ trestné činnosti nebo nápad trestné činnosti vám připadá nejzrůdnější, nejhorší?

Nejvíce se mi zvedal adrenalin a neuvěřitelně jsem se nastartovala, když jsme jeli do nějaké domácnosti, kde otec vztáhl ruku na dítě a zopakoval to klidně i před námi.

Do nedávna jste byla v pozici preventistky, na co jste nejvíce zaměřovala?

Snažila jsem se preventivně působit na širokou veřejnost. Z pohledu bezpečnosti v silničním provozu například na chodce, cyklisty, motorkáře a celkově na řidiče.  Na základních a středních školách jsem se věnovala přednáškám jako je trestní odpovědnost, kyberšikana, bezpečné chování a další.  Seniory jsem upozorňovala na rizika spojená s různými druhy podvodného jednání.

 

Co vás na vaší práci nejvíce těší, myslím tedy v současné pozici?

Že se nejedná o klasickou policejní práci. Snažím se vytvářet pozitivní obraz Policie ČR.

 

Jak my civilisté poznáme, že svoji práci děláte dobře, když máme trochu jiný pohled než vy profesionálové?

Samozřejmě co člověk to názor. Obecně bych řekla, že policejní práce je velmi psychicky a mnohdy i fyzicky náročná. Už při výběrovém řízení policisté prochází zátěžovými zkouškami, které by měly ukázat, zda má uchazeč dobré předpoklady pro toto poslání. Naším mottem je pomáhat a chránit a já pevně věřím, že většina policistů se o to snaží. Bohužel preferované negativní zprávy v médiích nám moc neprospívají.

 

Řekla jste „pomáhat a chránit“ – často se to stává až terčem výsměchu. Myslíte si, že dostatečně pomáháte a chráníte, aby byli lidé spokojení? A pokud jsou nespokojení, proč si myslíte, že tomu tak je? Kdo bývá z vašeho úhlu pohledu nejčastěji nespokojený?

Kdo je nespokojený? Bývá to většinou člověk, který dostane pokutu, člověk, který nemá kladný vztah k policii, který má špatnou zkušenost anebo protože už jen samotný název „policie“ mu vadí. Z druhé strany i takový člověk, když se mu něco stane, kam zavolá? Na tísňovou linku s tím, že potřebuje pomoci.

 

Jaké máte záliby? Ovlivnila vaše profese i váš osobní život?

Střílím od doby, kdy jsem se k tomu dostala na policejní škole a střílela jsem i závodně. Baví mě motorky. Je to také adrenalin, ale jezdím spíše jako batůžek, protože mám respekt, především od té doby, co se ze mě stala máma. To hodně změníte vnímání všeho. Největší zálibou je rodina.

 

Co nejvíce zanedbáváte kvůli své práci, pokud něco zanedbáváte?

Naštěstí teď nepracuji na směny, tak si myslím, že rodinu nezanedbávám.

Především bych jim doporučila, aby se nebáli a zkusili to. V rámci Jihomoravského kraje pořádá Krajské ředitelství workshopy, které se jmenují Policistou na zkoušku, kam mohou zájemci přijít a vše si vyzkoušet. Jsou tam vyškolení personalisté, kteří poradí a odpoví na řadu otázek. Pod vedením policistů si mohou vyzkoušet vybrané policejní činnosti a nahlédnout do tajů jednotlivých složek.

Pokud v rámci workshopu udělají fyzické testy, obdrží certifikát na rok, který mohou předložit, když by opravdu chtěli k policii nastoupit a už je nemusí dělat znovu a mohou jít rovnou na psychotesty. Dále uchazeč musí splňovat věkovou hranici osmnácti let a být bezúhonný.

 

Kdyby vám teď někdo řekl, že se vaše oddělení zavírá a vy si můžete vybrat, kam byste chtěla jít?

To snad ne… (smích)

 

Připravujete nějaký zajímavý projekt?

Zajímavých nápadů máme si myslím pořád dostatek, ovšem dotáhnout vždy nějaký projekt do konce vyžaduje spoustu práce a také získání finančních prostředků. Musím se teď pochlubit posledním úspěchem našeho oddělení. Za projekt „Bezpečně v kyberprostoru“ se nám podařilo získat druhé místo v národním kole Evropské ceny prevence kriminality za rok 2017.

 

Kde se vidíte za pět let? Stále u policie?

Já doufám, že ano. Mě tato práce opravdu baví.

 

Jaké je vaše největší přání – ženy policistky?

Abychom mohli jen dohlížet a nemuseli zasahovat, aby byli všichni ohleduplnější a milejší, vlastně to, co chce každý.

 

Děkuji za rozhovor.

 

Text: Lenka Žáčková

Foto: Tino Kratochvil www.tino.cz

Vytvořeno ve spolupráci:

BVV www.bvv.cz

LE Hotels Group, Grandior Hotel www.le-hotels.cz

Produkce: Dita Brančíková

Publisher: Profesní magazín Best of www.ibestof.cz

 

Tagy: policie, poručík, zákony, stát

Komentáře