Tomio Okamura – majitel CK MIKI TRAVEL, viceprezident Asociace českých cest. kanceláří a agentur

02.11.2011 18:15 | Michaela Lejsková

 

 

 

"Prosadit přes ignoranci odpovědných politiků a úředníků něco zásadního, co by bylo v zájmu zlepšení služeb, je téměř nemožné." Tomio Okamura

 

 

 

 

S Tomiem Okamurou jsme se sešli v krásném hotelu Radisson Blu Alcron v Praze, odkud to má do své cestovní kanceláře MIKI TRAVEL na Národní třídě coby kamenem dohodil. Ve slušivý oblecích od firmy BANDI VAMOS Tomia Okamuru pro náš rozhovor fotil Robert Vano. Tématem našeho rozhovoru byl cestovní ruch a statistiky s ním spojené, zkušenosti s mediálními výstupy a zkušenosti s novináři. Tomio Okamura se rozhodně nebojí píchnout do vosího hnízda, diskutovat pomyslný kámen, který tlačí v botě nejen jeho, ale mnohé z nás, kdo se v České republice pokoušíme důstojně podnikat.

 

Jako majitel cestovní kanceláře nabízíte své služby zahraničním, především japonským, čínským a dalším asijským turistům. Jaké služby může u vás využívat český klient?

Českým klientům služby v podstatě nenabízíme. Máme jen několik českých klientů, kteří k nám přišli na doporučení, není jich mnoho, ale dělají milionové obraty.

 

Myslíte přímo firmy, či fyzické osoby?

Myslím fyzické osoby. Klienty, kteří mají velké nároky na své požadavky.

 

Jak si mohu představit takové velké nároky?

Není to nic nového, jedná se o spolehlivost, přesnost, slušnost, přátelskost. Pro moji cestovní kancelář není nic nemožné, klient je na prvním místě. Proto nám klienti volají i o víkendech, prostě když si vzpomenou. My jejich požadavky rádi přijmeme a zajedeme za nimi.

 

Jaká jsou nejčastější přání zahraničních turistů v rámci návštěvy České republiky?

Ono se špatně říká, co je nejčastější, protože struktura zájezdů je taková, že si klienti koupí balíčky (ubytování, stravování, průvodce, vstupy do objektů, kulturní představení) a Česká republika je v rámci jednoho zájezdu jednou z několika navštívených evropských zemí. Co se týče zahraničních turistů, nejsme cestovní kancelář, která by přímo prodávala lidem zájezdy. Struktura businessu je trošku jiná. Jsme velkoobchod s evropským cestovním ruchem, který je postavený na tom, že asijské a americké cestovky nemusí zařizovat služby přímo, jelikož je to pro ně daleko a nemohly by garantovat kvalitu, ale objednají si služby ode mě. Jejich záležitostí je tvorba zájezdů a práce s jednotlivým klientem. Mými klienty jsou pak tyto cestovní kanceláře.

 

Kolik lidí ročně přivezete do České republiky?

Je to okolo osmdesáti tisíc klientů ročně.

 

Jaké máte za dobu svého podnikání zkušenosti se službami v oblasti cestovního ruchu konkrétně u nás, v České republice?

V České republice, hlavně po revoluci, bylo nutné velmi pečlivé proškolení dodavatelů, aby vše odpovídalo japonskému standardu. Každý chtěl hodně peněz za málo muziky. Chování a služby neodpovídaly a to se řešilo celé roky, až se těm lidem muselo sáhnout na peníze. Což zafungovalo a služby se zlepšily. S vybranými službami cestovního ruchu již tolik problémy nemáme, horší je to s taxikáři, směnárnami a kapesními zloději.

 

Jak přistupujete k lidem, kteří vás zklamou, se kterými nejste spokojený?

Český způsob je, že pokud někdo není s někým v práci spokojený, nahradí ho někým jiným. Japonský způsob je konzervativnější a ten volím já. Zkouším se se zaměstnanci či dodavateli nejprve i opakovaně domluvit, a pokud to nejde, tak teprve poté je měním.

 

Jaká úskalí vidíte vy osobně ve své práci?

Nevidím téměř žádná úskalí, protože mám velké štěstí, že mojí klientelou jsou národy, které jsou obrovské. V České republice je málo Čechů, kteří by ovládali dobře japonštinu a čínštinu a zároveň by byli talentovanými podnikateli, kteří by současně chtěli podnikat v cestovním ruchu. Jediné úskalí, které vidím, jsou teroristické útoky, nebo výbuch sopky. A jediné, co mi dělá problémy, když nemohou moji klienti létat, nebo se létat bojí. Zkrátka problémy, které nemohu ovlivnit.

 

Jaké klienty obvykle přivážíte do Evropy na poznávací pobyty?

Jsou to většinou ženy, nebo starší páry, protože muži ve středním věku musí pracovat. Japonští muži na dovolenou příliš nejezdí kvůli pracovnímu vytížení.

 

Existuje nějaká nabídka, kterou jste dělal pro japonské turisty, která se vám třeba vůbec neosvědčila?

Japonci jsou jiní v tom, že nemají zájem o hluboký historický výklad, protože je jim evropská kultura v podstatě cizí, mají docela jinou mentalitu a kulturu. Například židovská historie jim vůbec nic neříká, o Romské problematice také nic nevědí, jelikož tyto národy v Japonsku nežijí… Neláká je chodit se dívat do pražského Židovského města. A nešli tam, ani když jsem jim dával vstupné zadarmo v rámci toho, abych propagoval nějaká nová turistická místa.

 

Co je tedy pro japonského turistu největším lákadlem?

Rozhodně je to především Praha. V České republice není jiné město, které nabízí skutečně komplexní nabídku, řekl bych, západního standardu společensko kulturního vyžití. Jedna ulice v Karlových Varech to skutečně suplovat nemůže. Když se procházíte večer po centru Českého Krumlova, je tam úplně mrtvo, žádný život, a ubytování je tam jednou dražší než v hlavním městě. Pokud jsou tu statisticky turisté v průměru tři noci, tak jen minimum z nich je ochotno si zaplatit jednou tolik za ubytování v Krumlově místo toho, aby byli v Praze.

 

Jaké jsou statistiky návštěvnosti Prahy a dalších českých měst v číslech?

V minulém roce navštívilo Českou republiku 6,3 milionů zahraničních turistů, z čehož 65 % pouze Prahu. 85 % klientů jsou „individuálové“, tedy nejezdí přes cestovky. Takže se rozhodují sami, kam pojedou.

 

Nepreferujete jako poloviční Moravák třeba tuto oblast právě kvůli její kultuře, vinařství a mnohým jiným lákadlům?

Nemohu je tam vozit, protože o to zájem ze strany japonských turistů není. Každý rok se snažím nabízet nové destinace. Třeba letos Kroměříž. V nabídce jsme měli také Lednici a Valtice, ale nemělo to valný úspěch, turisté chtěli být raději o den déle v Praze či Vídni. Úplně můžu bohužel vynechat Telč. Přenocování z hlediska historie je zajímavé, pokud vás ta historie zajímá. Pak ovšem vyvstane otázka, co večer? Jaký si udělat program, když tam není žádná nabídka?

 

Podařil se vám v rámci vašeho působení v Asociaci českých cestovních kanceláří a agentur (AČCKA) nějaký významný posun v tom, abychom mohli turistům u nás nabídnout lepší podmínky?

Prosadit přes ignoranci odpovědných politiků a úředníků něco zásadního, co by bylo v zájmu zlepšení služeb, je téměř nemožné. Dílčí úspěchy ale jsou, to ano. V letošním roce jsem s Českou národní bankou a Magistrátem hlavního města Prahy připravil novelu devizového zákona, ve které by mělo být řešeno klamavé jednání směnáren, s čímž se hodně potýkáme. Usiloval jsem několik let o to, aby se to podařilo. Zákon o taxislužbě, na jehož tvorbě jsem se také podílel, už podruhé vláda shodila bezdůvodně ze stolu.

 

Co považujete za největší problematiku, která narušuje, nebo může narušovat klidný pobyt cizinců na území České republiky?

Jednoznačně jsou to kapsáři, směnárníci a taxikáři. To jsou stále dokola největší problémy. S touto problematikou se potýkáme ustavičně a to proto, že ji nikdo z politiků za dvacet let nebyl schopen efektivně legislativně vyřešit.

 

Jaké pokroky za osm let vašeho působení v AČCKA vidíte a oceňujete?

Jsou to spíše výsledky výjezdového cestovního ruchu. Tam jsme zaznamenali velký posun ohledně práv spotřebitelů. Podařilo se nám vytvořit místo – naši asociaci, kam se lidé z celé České republiky mohou obracet o rady a pomoc. Vytvořili jsme místo, které spojuje klienty s médii a naopak. Asociace, kterou nikdo neznal, se stala kvalitním informačním zázemím. Díky tomu, že se z naší asociace stalo známé sdružení, obracejí se na nás tisíce klientů, politici nás začali více reflektovat a to nám usnadňuje za naše klienty „kopat“.

 

Jste člověk, který je s médii v každodenním kontaktu, máte mnoho zkušeností. Můžete mi tedy sám za sebe říci, zda skutečně dochází k přesnému citování ze strany všech médií?

Moje zkušenosti s médii jsou kladné. V tomto směru s nimi nemám žádné problémy. Za ty roky jsem také pochopil jednu důležitou věc. Pokud chci, aby výsledek byl optimální, musím umět já sám správně formulovat své myšlenky a správně nastavovat tu PR situaci tak, aby tok myšlenek byl takový, jaký si představuji. Spoléhat se jen na interpretaci novináře je chyba, protože novinář řeší každý den jiné téma a není odborníkem pouze na dané téma. Myslím si, že je velmi důležité podat a vysvětlit novináři informace tak, aby to bylo pochopitelné a i ten mediální výstup byl tak optimální. Na novináře se svádí kde co, ale úvodní chyba, pakliže je člověk nespokojený se svým mediálním výstupem, je podle mého názoru právě v respondentovi. Tedy v tom, že neumí informaci novináři správně podat.

 

Žádné bulvární zkušenosti?

Byla jakási snaha mě bulvarizovat, ale to jsou drobnosti, které se v tisících mediálních výstupů naprosto ztrácejí. Druhá věc je, že bulváru k tomu nedávám příležitost, aby měl o čem psát. S médii jsem absolutně spokojený. Určitou nespokojenost jsem měl dřív, před šesti, osmi lety, dokud jsem nepochopil, že chyba byla ve mně, jelikož jsem nebyl dostatečně dobře připravený a profesionální.

 

Radíte se, případně využíváte služeb profesionálního koučingu?

Ve své firmě mám PR poradce, který je také spoluautorem i mé první knihy Český sen. My spolu ale již dávno neřešíme komunikaci s médii. To jsme řešili před těmi zhruba sedmi lety. Nyní se soustřeďujeme na jiné, sofistikovanější úkoly.

 

Proč jste se rozhodl psát své blogy na portál iDNES.cz?

Co se týká blogů, tak důvod je ten, že nejsem spokojený se situací v České republice. Dětství i podnikání mě naučily, že pokud nejsem s něčím spokojený, mám to otevřeně pojmenovat, jít k věci a navrhnout řešení. Takže jsem se rozhodl, že nebudu mlčet a se svými celospolečenskými názory půjdu do volného a otevřeného ringu.

 

Necítíte, že takové otevřené projevy mohou být někomu i nepohodlné?

Samozřejmě bych se mohl schovávat, abych si nekazil svojí image, nebo se případně nestal někomu nepohodlným. Nepovažuji se ale za člověka s „plastickým charakterem“, to není můj styl. Píšu své názory a návrhy řešení. Píšu přesně to, co si myslím, nelavíruji. Zajímavá je tzv. karma blogu, což je volné a necenzurované hodnocení blogu čtenáři. Těší mě, že jsem za celý rok blogerem s nejvyšší karmou na serveru iDNES.cz a že moje blogy mají velmi vysokou čtenost dosahující někdy i přes sto tisíc čtenářů, což odpovídá čtenosti celostátního periodika. Ověřil jsem si, že většina lidí to cítí jako já a pálí je stejné problémy.

 

Dostáváte ze strany politiků impulzy na některé své otevřené postoje?

Ano, vrcholní politici mi říkají, že moje blogy také čtou. Mnoho z nich již četlo i moji knihu Umění vládnout. Mile mě překvapilo, že mé názory lidi zajímají.

 

V čem se odlišuje vaše druhá kniha Umění vládnout od vaší první publikace Český sen?

Český sen je můj životní příběh – od seznámení rodičů až po současnost. Je tam popsaná moje cesta a peripetie, které ji provázely, včetně mých podnikatelských či mediálních začátků. Umění vládnout je o něčem úplně jiném. Je to moje konkrétní vize, konkrétní návod, co by podle mého názoru bylo potřeba udělat ve všech oblastech našeho každodenního života, abychom naši zemi dostali na evropskou, nebo nejlépe na světovou špičku.

 

Kam si přejete, aby kniha čtenáře nasměrovala?

Cílem je zaktivizovat nás všechny, abychom se všichni více začali zajímat o naši zemi a byli více aktivní. Jenom pasivně nenadávali, nestěžovali si. Nebyli lhostejní. Jinak se tato země opravdu stane zemí jen těch „nahoře“.

 

Jaké máte poznatky z vašich autogramiád, na nichž se setkáváte s veřejností? Co s vámi lidé nejčastěji diskutují?

Nejvíce diskutují celospolečensky palčivá témata, ptají se mě na moje návrhy řešení. A také mě vyzývají ke vstupu do politiky.

 

Stále ještě neuvažujete o vstupu do politiky? Za jakých okolností byste o tom vůbec uvažoval?
Na obě otázky mám jednu odpověď: Toto téma není teď pro mě na pořadu dne, i když se nad ním musím zamýšlet, jelikož mne k tomuto kroku neustále vyzývá mnoho lidí.

 

Děkuji za rozhovor.

 

Text a produkce: Michaela Lejsková

Foto: Robert Vano www.robertvano.cz

Oblečení: BANDI VAMOS www.bandi.cz

Foceno v hotelu Radisson Blu Alcron v Praze www.alcron.cz

Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz

Tagy: business, cestování, ekonomika

Partneři

Komentáře