Iva Frühlingová - spisovatelka

10.04.2012 18:27 | Michaela Lejsková

 

 

 

"Přirozeně jsem si asi jako každé dítě vizualizovala sen, ale pak jsem na něj netlačila, jen jsem si prostě říkala, že pokud se budu snažit, tak se určitě zrealizuje." Iva Frühlingová

 

 

 

Své místo na našem knižním trhu nachází v pořadí již druhá kniha autorky Ivy Frühlingové, rodačky z Litvínova. Předmětem našeho rozhovoru, který má ještě o něco slavnostnější formu právě proto, že jsme spolu s Ivou mohli sdílet její velký den, křest její knihy Příběhy ze showbyznysu, je tvůrčí psaní. V pražském hotelu Radisson Blu Alcron její novou knihu pokřtili dva fantastičtí umělci, kteří značně ovlivnili Ivin život. Za Českou republiku, kde se Iva narodila, se kmotrem knihy stal zpěvák světového formátu, který si nachází své posluchače v každé generaci, Karel Gott! Druhým kmotrem a mužem, který ovlivnil autorčin umělecký život a kromě jiného s ní nazpíval krásnou píseň La chanson de Pierre, byl i českým publikem milovaný herec a skvělý vinař, Pierre Richard. Celá slavnostní událost se nesla ve velmi magickém duchu a oba kmotři na adresu Ivy Frühlingové nešetřili chválou. Sama Iva byla překvapená, kolik toho o ní a jejím životě kmotři vědí, což svědčí o jejich opravdovém zájmu. Nezbývá než Ivě Frühlingové popřát, aby se jí dařilo nejen na poli psaní, kde se „našla“, ale také v dalších projektech, jakým je kupříkladu v České republice zcela ojedinělá školička pro děti, které se chtějí věnovat showbyznysu!

Fashion fotografie vznikly ve spolupráci se špičkami, jak jinak než světového formátu –Robertem Vanem, Irenou Vavruškovou a Pavlem Bauerem. Slušivé outfity a doplňky ze své kolekce zapůjčily firmy LERROS, Magique Moment a obuv Salamander. Fotili jsme v areálu BASTION PRAGUE RESTAURANT. Autorem fotografií ze křtu je Jaroslav Tatek.

 

Ivo, jakou seberealizaci nacházíte ve svém psaní?

Stejně jako u zpěvu je pro mě psaní o předávání pocitů. Baví mě, když začínám pracovat na novém projektu, ať už je to kniha, CD, natáčení, nebo třeba něco úplně jiného. Baví mě pracovat od rána do večera a vědět, že se z toho něco zrodí. Třeba že se dva lidé seznámí zrovna u mých písniček a pak na ten den budou při mé desce nostalgicky vzpomínat. Baví mě vědomí toho, že možná pomůžu mladé modelce tím, že si přečte mou knihu o modelingu a vyhne se tak případným nepříjemnostem. Baví mě představovat si, že se nějací lidé vžili do mé postavy ve filmu Krutá nevěra Filipa Renče a že s ní soucítili, nebo ji nenáviděli, nebo cítili jakoukoliv emoci. Předávání emocí, to mě baví asi ze všeho nejvíc. Nemluvě o dobrém pocitu z odvedené práce.

 

Podle toho, jakým směrem se ubíráte, bych řekla, že máte obecně ráda příběhy.

Psala jsem už od doby, kdy jsem ve čtrnácti letech poprvé přiletěla do Paříže. Neměla jsem kolem sebe rodinu, přátele, ani nikoho, kdo by mluvil mou rodnou řečí. Jediným způsobem komunikace v češtině se pro mě stalo psaní do deníčku. Za ta léta mám deníčků plný šuplík. Jsou v nich básničky, příběhy, prózy, ale i delší romány, které jsem ovšem nikdy nedokázala dokončit a vždycky jsem si říkala, jak to ti spisovatelé dělají, že dopíšou delší příběh, když já skončím vždycky tak u desáté kapitoly a pak nevím jak dál? Formou příběhů se mi však povedlo mou první knihu dokončit už za čtyři krátké měsíce, protože každý příběh má jen pár stran. Tím pádem jsem pokračovala stejnou formou i v další knize, ale stále sním o tom, že se mi jednoho dne podaří napsat i nějaký ten román….

 

Stává se vám někdy, že se zastavíte a jen tak pozorujete lidi kolem sebe? Co vás nejčastěji zaujme?

Tím, že píšu příběhy a zajímám se o historky ostatních lidí, se mi opravdu stává, že přemýšlím, jaké životy asi lidé mají. Neprobíhá to tak, že se zastavím a přemýšlím, spíš se mi to stává, když s někým sedím tváří v tvář, anebo jsem na nějaké akci, večírku, koncertě atd. Fascinuje mě, že mám v tu chvíli sama se sebou nějaké tajemství, přemýšlím nad životem toho člověka a on to vůbec netuší.

 

Narážíte při psaní na nějakou, řekněme technickou problematiku?

Píšu na počítači, který není nijak velký, ale zároveň není až tak malý, aby se mi vešel každý den do kabelky. Když jsem pak venku a napadne mě, jak bych napsala to či ono, tak mě znervózňuje fakt, že musím počkat, až budu doma, abych si to mohla zaznamenat. Mám sice i tablet, ale tam bych to nezaznamenávala do stejného souboru a stejně bych to pak musela přepisovat. To je asi jediný „technický“ problém, který mě napadá.

 

Z domova jste odešla s vlastní hlavou, vůlí a s chutí se seberealizovat. Co z toho, co jste si s sebou odnesla z domova, se vám v životě osvědčilo?

Nad věcmi jsem takto přemýšlela už odmalička, ale přirozeně jsem si asi jako každé dítě vizualizovala sen, ale pak jsem na něj netlačila, jen jsem si prostě říkala, že pokud se budu snažit, tak se určitě zrealizuje. Minulý rok vyšla spousta knih právě s tématem „něco si přát“. A mě v souvislosti s tím napadlo, že to tenkrát bylo asi to, co mi s mou kariérou nejvíce pomohlo.

 

Jak jste se potýkala s odpoutáním od rodičů a jakou formou to probíhalo?

Když jsem odjížděla do Paříže, tak mi bylo čtrnáct let – dítě v rané pubertě. Co myslíte, že jsem si říkala? „Paráda, konečně svoboda bez rodičů! Jupí!“ Po pár měsících mě ale smích přešel. Když obejdete všechny památky, ochutnáte francouzskou kuchyni, vyřádíte se na několika povinných večírcích, tak se pak posadíte ve svém pokoji a řeknete si: „Kéž by tady tak byli mamka nebo taťka.“ Tím začaly naše časté a dlouhé telefonáty, díky kterým jsme si byli ještě blíže než před tím.

 

Které věci vás, obecně vzato, v životě nejvíce svazují? A které jsou naopak vaším hnacím motorem?

Asi jako každého člověka mě svazuje společnost. Tím myslím názory společnosti na mou osobu: „Když řeknu tohle, tak si asi řeknou, že…, když udělám tamto, tak si řeknou, že…, když se neusměji, tak si řeknou, že…“ Je to stejné, jako by člověk žil v malém městě. Ovšem na druhou stranu pro mě takovéto názory ostatních dokážou být i hnacím motorem. Je asi důležité to brát tak, že se stejně nikdy nezavděčím všem, což pro mě byla donedávna pouhá fráze, která mi však v poslední době kupodivu dodává hodně vnitřní síly. Mohu být přece taková, jaká jsem, ať si říká kdo chce co chce, stejně jejich názory nezměním.

 

Spolu s myšlenkou napsat knihu Příběhy ze showbyznysu přišla i myšlenka založit školu showbyznysu. Kdy a proč jste začala mít touhu předávat své zkušenosti?

Tato touha vznikla už spolu s mou první knihou Příběhy modelek. Šlo mi o to, aby si tu knihu přečetla nějaká začínající modelka, nebo její rodiče a aby tak byli na prostředí světového modelingu všichni mnohem lépe připraveni. Když jsem kdysi odlétala do Paříže, tak mi spousta informací o této profesi chyběla. Vím, že bych je tehdy velmi ocenila. S knihou Příběhy ze showbyznysu je to stejné. Opět mi v ní jde především o předání informací. No a s tím přišel i nápad netradičních víkendů z našeho uměleckého světa.

 

Jakou formu výuky preferujete a kdo jsou, či mohou být, vaši žáci?

Víkendové kurzy jsou pro děti ve věku 11–15 let (tedy podobný věk, ve kterém jsem i já poprvé zatoužila po „velkém světě“). Děti, které se chtějí věnovat zpěvu, moderaci, herectví atd. budou vyučovat známé osobnosti, kterých si v České republice velmi vážím, jako např. Filip Renč, Vojta Kotek, Alice Bendová, Klára Vytisková, Marta Jandová a další. Tito lektoři dětem na základě vlastních zkušenosti vysvětlí, co tento byznys obnáší a proberou s nimi i základní praktické aspekty. Děti také dostanou fotografie od profesionálních fotografů, DVD z víkendu a spoustu dárků. Rodiče mohou během celé akce relaxovat v hotelovém SPA. Jde spíše o příjemný zážitek jak pro děti, tak pro rodiče, ze kterého si celá rodina odnese potřebné informace pro orientaci v showbyznysu.

 

Škola showbyznysu je odrazem týmové spolupráce. Jak se vám zajišťovala náplň kurzu co do obsahu a lektorů?

Co vám budu povídat. Není to jako lusknutí prsty. Začalo to dlouhými hodinami u kávy s mou manažerkou Kristýnou Gellerovou, se kterou jsme školu vymyslely, a pokračovalo to oslovením profesionální agentury, která nám se vším pomáhá. Pak teprve začal ten pravý šrumec – od zajištění webové stránky, loga, právních povinností až po výběr lektorů, prostor, cateringu atd. … Když jsme nakonec ale zjistily, že je to všechno velmi nákladná záležitost, tak jsme si hned vzpomněly i na děti, které by se také o tomto světě chtěly dozvědět víc, ale nemají k tomu potřebné finanční prostředky, a tak jsme se spojili i s nadací top modelky Pavlíny Němcové a pracujeme na uspořádání takovýchto kurzů i pro děti z dětských domovů.

 

Tyto kurzy mohou děti navštěvovat v pětihvězdičkovém hotelu Radisson Blu Alcron. Není to přece jen příliš okázalé? Nebojíte se kritiky ohledně zbytečné nákladnosti a okázalosti?

Mysleli jsme na naše hvězdné lektory a na svět nablýskaného showbyznysu. K tomu by se nějaký pochybný prostor asi moc nehodil.

 

V tomto hotelu, mimochodem, nově oceněném Michelinskou hvězdou, jste pokřtila svou v pořadí druhou knihu Příběhy ze showbyznysu. Proč jste si za kmotry zvolila právě Karla Gotta a Pierra Richarda?

S Pierrem jsem se seznámila před třemi lety, kdy jsme spolu nazpívali duet na mou třetí desku Strip Twist. V mé knize Příběhy ze showbyznysu o něm píšu povídku, která vypráví o tom, jak mě Pierre pozval k sobě na snídani. A že to pojal s humorem jemu vlastním, si můžete v knize dopodrobna přečíst. Když jsem se pak dozvěděla, že má kniha vychází právě v době, kdy je Pierre v Praze kvůli svému představení v Hybernii, tak nebylo o čem přemýšlet. No, a když se u nás řekne showbyznys, nebo spíše když se řekne umělecký svět, nebo zpěvák, tak vás automaticky napadne naše největší osobnost, což není nikdo jiný, než Karel Gott, o kterém se v knize také zmiňuji. S velkou úctou jsem ho tedy oslovila s prosbou o jeho účast na křtu coby křtitele a on k mému velkému překvapení souhlasil. Určitě si umíte představit mou radost! Ještě dnes se vznáším na obláčku. Ten den pro mě byl magický.

 

K této vaší volbě přidávám velkou gratulaci a rovněž pochvalu za celkově skvěle koncipovanou akci. Co si čtenář může pod přípravou takového křtu představit? Co to všechno obnášelo a s čím vším jste se potýkala?

To je asi spíš otázka na mou PR manažerku Irenu Gruntorádovou, které mi bylo velmi líto, protože musela organizaci celého křtu zvládnout za pouhé tři dny (kvůli časovým dispozicím křtitelů). Kontrolovala jsem ji a ještě je naživu, takže se za ty tři dny ohromného stresu naštěstí nikomu nic vážného nestalo.

 

Jaký je váš názor na české sdělovací prostředky a spolupráci s našimi médii?

Dle mého názoru je to takový „barter“. Pokud my umělci prozradíme alespoň něco o našem soukromí, nebo necháme bez řečí napsat novináře něco nemilého o naší osobě, tak je poté můžeme poprosit o propagaci našich produktů (kniha, CD, film…). Je na každém umělci, jak daleko je ochoten a schopen zajít.

 

Jak toto srovnáváte s médii ve Francii?

Myslím, že to asi bude všude stejné, ale nemohu to potvrdit, protože když jsem měla úspěch ve Francii a v Belgii, tak mi bylo dvacet let. Byl to začátek mé kariéry, kde jsou média obecně vstřícnější a spíše umělce lidem představují, než že by ho měli zapotřebí ihned nějak propírat.

 

Ve své knize popisujete mnoho vašich fantastických úspěchů, o kterých se u nás příliš nemluvilo. Připomenu tři vystoupení v pařížské Olympii, hraní vašich písniček v mnoha mezinárodních rádiích, cena Talent roku od francouzského celoplošného rádia, vystupování ve francouzské televizi a mnoho dalších. Jak vnímáte rozsah mediální pozornosti vůči takovým úspěchům, které se málokomu, i s ohledem na věk, podaří?

Když jsem před osmi lety začala působit v České republice, tak se média zmiňovala o mých úspěších dostatečně a za to jim samozřejmě velice děkuji.

 

Co pro vás znamenal modeling v Čechách a co ve Francii? Máte zájem se v tomto směru nadále realizovat?

Modeling pro mě nikdy nebyl víc než jen způsob obživy. Nenazvala bych to realizací, protože nemám pocit, že má „věšák na šaty“ velký prostor k vyjádření svých pocitů. Obdivuji dívky, které dokázaly působit v modelingu několik dlouhých let. Není to lehká práce. Každý má ale jiné cíle a i když mi modeling nikdy příliš blízký nebyl, tak to neznamená, že nebude pro někoho jiného to pravé. Modelingu jsem však velmi vděčná za to, že mi otevřel dveře do uměleckého světa. Ono posílat CD do pařížských vydavatelství je asi mnohem jednodušší s francouzského světa módy než z mého rodného Litvínova. Jinak o modelingu v Čechách hovořit nemohu, protože jsem ho tu až na pár reklam pro zahraniční klienty nikdy nedělala. Začala jsem ihned v Paříži, Tokiu, Miláně, Barceloně atd.

 

Za jakých podmínek, kromě fyzických dispozic, je pro modelku snadné udržet se na špici i ve vyšším věku? Co s tím obyčejně jde ruku v ruce?

Aj aj, asi figura? Nevím. Nemohu říci, protože mám díky bohu postavu po mamince, která dodnes oblékne moje džíny. Ale pokud chcete vědět, co je zapotřebí kromě fyzických dispozic, pak asi odpovím takto: věčně dobrá nálada a příjemná komunikace s klienty. Ovšem to asi není otázka na mě, protože nejsem top modelka a v mém věku na špici ve světovém modelingu nejsem, protože jsem se vždy spíše věnovala hudbě než castingům.

Domnívám se, že preferujete přirozenou krásu a nehrnete se do různých vylepšování estetickou chirurgií. Jaký je váš skutečný postoj?

Zatím se do nich nehrnu, ale kdo ví, jaký názor budu mít v pozdějším věku, nebo třeba po porodu, až postava „ochabne“. Jako malé holce mi rodiče chtěli nechat přišít uši, protože mi tak odstávaly, že mi moje starší sestra přezdívala „rogalko“. Jenže já jsem se tak bála bolesti z operace, že jsem to nikdy neudělala. Ve Francii jim to ale při focení a na přehlídkových molech nevadilo, takže jsem byla ráda.

 

Stalo se vám někdy, že jste prioritně dostala práci díky tomu, že jste žádné chirurgické úpravy své vizáže nepodstoupila?

Pokud se bavíme o světovém modelingu, tak tam je méně více. Takže opravdová modelka není „nafukovací panna“, ale štíhlá přirozená dívka bez přísad od plastických chirurgů.

 

Jakou radu, či možná útěchu, máte pro mladé slečny, které jen velmi špatně chápou, že ideály ze stránek módních magazínů se většinou nescházejí se skutečnou realitou, a které jsou pro docílení podobné vizáže schopny dokonce i ohrozit své zdraví?

Pokud se nechtějí prosadit v modelingu, pak bych jim řekla, že i my modelky máme občas nějaký ten pupínek na obličeji, nebo špíček, který přesahuje hranici kalhot upnutých v pase. Že ho na fotkách nevidí? No jistě, protože existuje jeden kouzelný počítačový program, který vám klidně umaže kus těla, anebo vyhladí pleť. Všechno je to jenom hra. Realita je jiná než v časopisech, nebo na billboardech, takže dámy buďte v klidu a dejte si vydatné a zdravé jídlo, když vás o něj vaše tělo žádá.

 

Co vy a zdravý životní styl?

Mohu si jíst, co chci. Jak jsem již říkala, mám to po mamince, ale časem jsem zjistila, že mi po šesti knedlících není příliš do zpěvu. Sunu se ulicí jako balvan a jsem příšerně unavená. Z tohoto důvodu zastávám heslo „všeho s mírou“. Snažím se poslouchat své tělo. Poslední dobou chce jíst často, ale po malých dávkách, má potřebu pít hodně vody, občas chce nějaký ten pohyb, nebo procházku v přírodě, na kopu dortů reaguje nemile, raději by chtělo ovocný salát a k obědu thajskou omáčku s rýží a tak dále…

 

Necháte si poradit, nebo máte spíše svoji vlastní hlavu?

Jsem takový „sběrač informací“. Začíná to tím, že volám své manažerce Kristýně a ta řekne „nedělej to“, pak pokračuji mou kamarádkou Annou, která mi řekne „nedělej to“, potom si vyslechnu stejnou odpověď od maminky, a končí to u mého moudrého přítele, který mi řekne „no, nedělej to, ale ty to stejně asi uděláš, co?“ a má naprostou pravdu.

 

Děkuji za rozhovor.

 

Text a produkce: Michaela Lejsková

Foto: Robert Vano www.robertvano.cz

Make up: Pavel Bauer www.pavelbauer.cz

Vlasy: Irena Vavrušková Vlasové studio Vavruškovi www.vavruskovi.cz

Vycházkové oblečení: LERROS www.lerros.cz

Společenské šaty: Magique Moment www.magiquemoment.cz

Styling: Mária Halahijová a Jana Masluková

Obuv: Salamander www.salamander.cz

Foceno v areálu BASTION PRAGUE RESTAURANT www.bastion-prague.cz

Fotografie ze křtu knihy jsou pořízeny v hotelu Radisson Blu Alcron www.alcron.cz

Backstage: http://www.ibestof.cz/zajimavosti/backstage-3-2012.html

Oficiální stránky Ivy Frühlingové www.ivaf.cz

Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz

Partneři

Komentáře